Mluva o nás řekne mnohé. Vypovídá například o rozsahu slovní zásoby (o naší sečtělosti), o schopnosti vybírat vystihující pojmy, plynule, souvisle a věcně se vyjadřovat. Z toho lze soudit, jakou máme mluvní praxi a zda skutečně rozumíme tomu, o čem hovoříme. Řeč prozradí i to, jaký vztah máme ke komunikačnímu partnerovi, v jaké pozici vůči němu jsme. Způsob řeči vypovídá také o vnitřním rozpoložení člověka: zda je v duševní pohodě, zda je celkové vyjadřování adekvátní úrovni jeho intelektu a stavu psychiky, nebo zda je nervózní, nejistý, má trému, či zda je naopak přehnaně sebevědomý.
V neposlední řadě lze z vyjadřování člověka vytušit jeho sociální zázemí, stupeň vzdělání, regionální příslušnost (používá-li mluvčí nářeční slova, tvary a obraty, intonaci...) a třeba i to, jaká je jeho mateřština, hovoří-li jemu cizím jazykem. Jak tedy mluvit, aby si o nás naši posluchači, partneři při komunikaci, vytvořili pokud možno příznivý dojem? Jako příklad můžeme použít přijímací pohovor do zaměstnání. Tichá a zajíkavá mluva s množstvím pauz a pokašlávání svědčí o nejistotě, obavách, o nízkém sebevědomí. Naopak neúměrně zesílený hlas, příliš rychlé tempo řeči, nadměrná gestikulace mohou napovídat, že řečník něco skrývá, či je to přehnaně sebevědomý rutinér.
Příliš dlouhé nebo nedokončené věty, zmatené střídání témat, nesrozumitelnost řeči mohou zase svědčit o tom, že nemáme ujasněné myšlenky. Poukazuje to na fakt, že nám chybí vnitřní řád, nebo že jsme zbrklí. O našich hlubších znalostech problému by se pak zřejmě dalo s úspěchem pochybovat. Co doporučit? Základním předpokladem je řádná příprava. Musíme být schopni souvisle a bez zajíkání odpovědět na základní předpokládané otázky typu: Představte se nám co umíte, jaké máte vzdělání a praxi. Čím jste motivování nastoupit do naší společnosti a na danou pozici? Co víte o naší společnosti?
Jste schopni řešit problémové situace a pracovat ve stresu? Předem si také zformulujeme, co přesně očekáváme a co chceme. Při vstupu do místnosti hlasitě a zřetelně pozdravíme a představíme se. Po vyzvání je dobré posadit se zpříma a při řeči pravidelně dýchat (lépe se mluví). Mluvíme se stabilní a přiměřenou hlasitostí, slova či slabiky "nepolykáme" a vše pečlivě vyslovujeme. Mluvíme v krátkých, vždy intonačně ukončených větách.
