Všude ve světě pojišťovny zvažují, jak co nejlépe odlišit rizikové řidiče od dobrých a podle toho jim vypočíst pojistku. Žádný systém sice není úplně spravedlivý, ale čím více parametrů pojišťovny zjišťují, tím lépe se jim může podařit ohodnotit rizikovost klienta. Těm dobrým pak pojistku zlevnit a naopak.
Například v Německu využívá pojišťovna Allianz při segmentaci kritéria, jako jsou věk řidiče, délka řidičské praxe, počet ročně najetých kilometrů. Hledí také na počet řidičů, kteří s vozidlem jezdí, to, zda je vlastník soukromá osoba nebo podnikatel, dále pak výkon či obsah motoru, tonáž vozidla, místo, kde je vozidlo provozováno (město/ venkov).
Zajímá je například i barva vozu. Zájemce o pojištění musí vyplnit velmi podrobný dotazník a podle toho se posoudí jeho rizikovost a vypočítá se sazba pojištění.
Namontují vám do vozu „velkého bratra“
Obdobně postupují ve Velké Británii. Při posuzování rizikovosti klienta se přihlíží i k parametrům, jako jsou pohlaví, věk či bydliště. Extrémní případ představuje pojišťovna Norwich Union, která instaluje řidičům do vozu sledovací zařízení v podobě malé černé skříňky. Pod heslem „Pay as you drive“ (plaťte podle toho, jak jezdíte) už v Británii jezdí několik tisíc osobních vozů. Zatím dobrovolně a na zkoušku.
Černé skříňce nic neunikne. Rychlost, počet ujetých kilometrů, délka cesty, hodina, kdy auto vyjelo a podobně. Skříňka nepřetržitě nahrává všechny možné údaje, které pak předává pojišťovně přes satelit. Díky napojení na satelit zná pojišťovna zároveň také místo, kde se auto nachází, což pomůže v případě krádeže nebo havárie. Po vyhodnocení všech získaných údajů pak může pojišťovna velmi přesně ocenit rizikovost každého řidiče a podle toho upravit sazby pojištění, třeba i na měsíční bázi.
V Česku záleží i na regionu
 |
V tuzemsku se stejně jako v zahraničí používá pro základní rozlišení vozidel obsah (zdvihový objem) motoru, případně hmotnost vozidla. Individuální odlišení rizikových řidičů, které uplatňují všechny pojišťovny, představuje systém bonus/malus.
Řidiči, kteří jezdí bez nehod, získávají každý rok zvýhodnění sazby, většinou o 5 procent. Pro rok 2006 tedy většina pojišťoven nabídne klientům bonus ve výši 30 procent.
Již pro rok 2004 připravily dvě pojišťovny (Allianz a ČSOB) nový systém. Segmentaci povinného ručení rozšířily o další parametry. Řidiči z nejméně rizikových skupin získali výhodnější sazby povinného ručení, rizikovější řidiči si museli
připlatit.
Allianz pojišťovna připravila tři regionální tarify R1 (Praha), R2 (města nad 90 000 obyvatel) a R3 (města a obce pod 90 000 obyvatel). Při stanovení sazeb přihlíží i k věku řidiče a zda jde o soukromou osobu nebo podnikatele.
ČSOB pojišťovna začala v roce 2004 uplatňovat kritérium zvýhodnění řidičů z nejméně rizikových okresů, co se týká nehodovosti. V prvním roce zvýhodnila řidiče v 13 okresech a ve velkých městech se naopak sazby zvýšily. Pro rok 2006 počet okresů s výhodnější sazbou rozšířila na 37, zvýhodnila také sazby pro vozy starší více než 10 let.
V roce 2005 se přidaly také pojišťovny Generali a UNIQA. Obě pojišťovny zvýhodnily povinné ručení řidičům v menších městech, UNIQA ještě zohlednila věk řidiče. Pro rok 2006 je kritérií, která ovlivňují výši sazeb povinného ručení, zase o něco více, na trhu přibyla společnost Callin, která rozlišuje segmentaci sazeb podle bydliště, věku a pohlaví.
