Práce přesčas a její rozsah je upraven v zákoníku práce v §96. Zaměstnavatel může nařídit práci přesčas jen ve výjimečných případech, jdeli o vážné provozní důvody, a to i na dny pracovního klidu. Přesčasové hodiny v rozmezí od 150 hodin do 416 hodin, což je konečný limit pro práci přesčas, však již nemůže zaměstnavatel nařídit, ale musí se na jejich konání dohodnout se zaměstnancem. V dotazu uvádíte znění dodatku k pracovní smlouvě, z něhož vyplývá, že při stanovení mzdy bylo přihlédnuto k případné práci přesčas. Nesprávné však je, že v něm není uveden počet přesčasových hodin, které jsou do mzdy zaměstnance zahrnuty, což vyžaduje novela zákoníku práce, která má účinnost od 1. ledna 2001.
Zaměstnavatel je povinen evidovat všechny hodiny práce přesčas, za něž nebylo poskytnuto náhradní volno. Za práci přesčas, pokud již v pracovní smlouvě nebyla výslovně sjednána mzda včetně této práce, pak přísluší zaměstnancům náhradní volno v poměru l: l, to jest za hodinu práce přesčas, hodina náhradního volna. Není-li možné poskytnout náhradní volno, přísluší zaměstnanci za každou hodinu práce přesčas k dosažené mzdě ještě příplatek nejméně ve výši dvacetpět procent průměrného výdělku. Na závěr je nutné ještě dodat, že podle § 92 je zaměstnavatel povinen rozvrhnout pracovní dobu tak, aby měl zaměstnanec nepřetržitý odpočinek třicet pět hodin v týdnu. Ale výjimečně při naléhavých pracích pak nejméně dvacet čtyři hodin s tím, že zaměstnancům bude poskytnut nepřetržitý odpočinek v týdnu tak, aby činil za dva týdny nejméně sedmdesát hodin.
LIBOR HŮLA autor je právník
