Kamila Drábková pracuje jako účetní. Protože vyznává zdravý životní styl, věnuje se ve volném čase několika sportům. Aby všechny své aktivity stihla, začíná podle domluvy se šéfem pracovat už v šest ráno, o to dříve pak odpoledne končí. Při osmihodinové pracovní době by mohla jít domů už ve dvě. Přesto může práci opustit až v půl třetí.
Její šéf, finanční ředitel Petr Řehák, k tomu uvádí: "Rád bych jí vyhověl, ale zákoník práce striktně stanoví, že musíme zaměstnancům dávat alespoň půlhodinovou přestávku na jídlo a odpočinek a tento čas se nezapočítává do pracovní doby." Kamilu to zlobí: "Odpočinek v práci nepotřebuji, naopak nejlépe zrelaxuji odpoledne na squashi." Protože většinou neobědvá, nechápe, proč ji zaměstnavatel k přestávce nutí.
Přestávky musí být
Podle experta na pracovní právo Jaroslava Jakubky z ministerstva práce a sociálních věcí se zaměstnancům nařizuje odpočinek ze stejného důvodu jako žákům ve škole přestávky mezi vyučovacími hodinami. Ti by také často uvítali, kdyby mohli jít dříve domů, nelze však opomíjet zásady pracovní hygieny a bezpečnosti práce. "Zkrátka každý člověk, pokud má podat optimální výkon, musí střídat pracovní aktivitu s odpočinkem i během směny," zdůvodňuje právní úpravu Jakubka.
Odpočinek po šesti hodinách
To se odráží i v pravidlech pro rozvržení přestávek. Vedoucí musí zaměstnanci naplánovat půlhodinovou přestávku nejdéle po šesti hodinách práce, těm, kteří jsou mladší než osmnáct let, již po čtyřech a půl hodinách. Může však určit, že bude dřív, nebo ji rozdělit do několika kratších úseků. Přestávku může stanovit i delší, ne však kratší než půl hodiny.
Účetní napadlo, že by se s vedoucím dohodla, aby jí povinnou přestávku stanovil na začátek pracovní doby a tu jí posunul na půl šestou. Do práce by chodila v šest jako dřív a ve dvě by měla odpracováno. Takové lišácké obcházení předpisů však zákon zakazuje. Přestávka musí zůstat přestávkou, nelze ji tedy přilepit na začátek ani konec směny.
Jak přestávky naplánovat
Brněnská psycholožka Lenka Šíblová se domnívá, že správný šéf by se měl při plánování přestávek pokusit o kompromis mezi svými zájmy a potřebami zaměstnanců. Na to zákon částečně pamatuje, když zaměstnavateli ukládá, aby se o rozvržení přestávek poradil s odbory, pokud na pracovišti působí. Psycholožka také doporučuje odlišný přístup podle toho, do jaké části dne je směna umístěna. "Dopoledne jsou vhodnější větší pracovní bloky s jednou delší přestávkou mezi nimi, odpoledne je pak lepší práci rozdělit do více úseků," popisuje.
Během přestávky se nepracuje, proto za ni nedostanete ani zaplaceno. Zároveň to však znamená, že vám zaměstnavatel nemůže mluvit do toho, jak čas vyhrazený k přestávce využijete. Nejste tak ani nuceni zůstávat na pracovišti.
Každý relaxuje jinak
Šíblová předpokládá, že každý zaměstnanec ze své zkušenosti ví, jak si nejlépe odpočinout. Připomíná také, že způsob odpočinku se liší podle druhu práce a prostředí. "V této souvislosti si vzpomínám na jednu svoji studentskou brigádu v tkalcovně, kde byl strašný randál. V uších se musely nosit tlumiče, takže nebylo možné dorozumívat se řečí. Nejvíc jsem si odpočinula, když jsem si mohla v šatně s někým promluvit," svěřuje se s vlastní zkušeností. "Ze svého působení jako lektorka znám ovšem zase okamžiky, kdy se člověk těší, až si někam na chvilku zaleze, jen tak kouká, mlčí a je mu blaze."
Můžete si zacvičit
Jakubka upozorňuje na to, že všude ve světě není tak samozřejmé, aby si zaměstnanec mohl během přestávky dělat, co chce. "V zahraničí existují u některých firem i organizované přestávky spojené se společným tělocvikem či relaxací," podotýká. Ani v takovém případě se však oddech nezapočítává do pracovní doby. "Je to z toho důvodu, že zaměstnanec v této době nepodává žádný pracovní výkon," vysvětluje.
Obecné pravidlo pro nejvhodnější využití přestávky však zmiňuje: V každém případě by to mělo být něco, co vás odreaguje a odvede od pracovní náplně, co vás duševně i fyzicky protáhne.
 |
