Volně podle Járy Cimrmana, s šéfy je to jako s Vánocemi - můžete s nimi nesouhlasit, můžete proti nim protestovat, ale to je tak všechno, co se s nimi dá dělat. Navíc protestovat a nesouhlasit můžete jen bokem. Jakákoliv vzpoura většinou končí rozvázáním pracovního poměru konfliktního zaměstnance. A tak je nakonec odchod z firmy řešením, které zbývá, když se se svým šéfem nesmíříte. Napřed se rozhodněte - jsem připraven v případě neshody odejít ze stávajícího pracovního místa?
Pokud ne, pravděpodobně nebudete riskovat přímý střet se šéfem a pro zvládání jeho arogance hledejte řešení z oblasti vlastní duševní hygieny či regulačních technik - můžete třeba pomocí autosugesce zvládnout svůj vztek nebo rozpustit stres, který ve vás jeho chování vyvolává. Podrobnější návody bez problémů najdete v literatuře.
Pokud jste připraven odejít, zkuste si se šéfem diplomaticky promluvit na téma „co mi na tvém chování vadí, co by se mohlo na našem vztahu změnit“. Bohužel, arogance je zrovna vlastnost, která dvakrát nepřeje rozumné diskusi nad změnou vlastního chování. Někdy se za ní skrývá nejistota, jindy vyhraněný egocentrismus. Někdy je to prostě pohrdání slabostí, kterou šéf vidí ve slušném, ohleduplném jednání - v takovém případě někdy zabírá razantní sebevymezení, které šéfa přiměje, aby vás respektoval. Někdy je užitečné hlasitě se pochválit a přimět jej, aby váš názor přijal.
A ještě vzkaz pro šéfy - styl řízení „když to nefunguje, kritizuji, když funguje, mlčím“ je vnímán zaměstnanci jako nepříjemný a zátěžový. Pokud chcete mít výkonný tým, chvalte, chvalte a chvalte. Jestliže vám odměňování splývá pouze s pojmem plat či prémie, je dobré se sebou něco udělat.
 |
Kdo najde práci v zahraničí? Anglie chce řidiče, Rakousko řezníky. Více ZDE. |
