Pro luxus a peníze udělají mnozí lidé šílené věci.

Pro luxus a peníze udělají mnozí lidé šílené věci. | foto: Profimedia.cz

Co všechno jsou lidé schopni udělat pro peníze

  • 80
Někteří by si pro korunu nechali vrtat koleno obrazně, jiní klidně doopravdy. Hlavně kdyby za to dostali dostatečně zaplaceno. Mnozí z nás udělají cokoli nebo se přiznají k čemukoli pro pár tisíc korun. Televizní soutěže tento způsob výdělku v poslední době značně podporují.

Co jsi ochotná udělat pro peníze? Tuto otázku kdosi nadhodil v internetové diskusi na stránkách Lidé.cz. Náhodný čtenář se nestačil divit. Lidé se svěřovali se striptýzem za tři stovky i sázkami v pojídání hmyzu všeho druhu. Nejčastěji se shodovali, že by je slušná finanční suma pobídla k natočení erotického videa, mnozí se nebránili pornofilmům. Někteří si rovnou začali vyměňovat kontakty na příslušné agentury.

Zájem o toto téma byl veliký, v podstatě přerostl v jakousi burzu tipů na firmy, které za erotické či porno snímky platí nejlépe.
Jeden z diskutujících to shrnul takto: "Myslím, že na světě neexistuje člověk, kterej by pro peníze dokázal udělat absolutně cokoliv, v tom slově jsou zahrnutý i příliš strašný věci. Já bych ale za opravdu hodně peněz byl schopnej udělat téměř cokoliv. Muselo by se ale jednat o sumy v řádech stamilionů." Napsal to nebezpečný potenciální terorista? Nebo úplně normální chlapík, který je na rozdíl od ostatních upřímný?

Čas od času jsme každý v situaci, kdy něco děláme výhradně kvůli penězům. Usmíváme se na šéfa, i když jej nemůžeme ani cítit. Práce pro něj je sice otrava, ale děláme přece kvůli platu, že ano? Doma se s partnerem hádáme, děláme si naschvály, ale rozvést se nechceme. Spočítali jsme si totiž, že bychom na tom byli finančně hůř. Jistě, maličkosti, které přináší běžný život. Ale čeho jsme pak schopni, když se dostaneme do situace, kdy peníze potřebujeme opravdu nutně?

10 tisíc liber

To byla v librách vyvolávací cena za panenství Britky Rosie Reidové. "Spočítala jsem si, že tím pokryju dvě třetiny svého studia," vysvětlovala. Po pár dnech aukční server nabídku stáhl. Zdůvodnil to tím, že její obsah byl nevhodný.

Podle psychologů má každý člověk jinou hranici, kam až je kvůli penězům ochoten zajít. V poslední době se zdá, že se ty hranice posouvají do nekonečna. Čtyřiadvacetiletý Josef Polášek nedávno v televizi národu sdělil, že je panic, pálí si kůži plamenem a vzrušují ho hořící domy. Prostě se přihlásil do soutěže Nic než pravda, což obnáší, že se štábu svěřil se svými nejintimnějšími pocity a souhlasil, aby se ho na ně moderátor ptal veřejně. Nakonec soutěž ukončil, když měl jistých sto tisíc. Vypadal spokojený sám se sebou.

Podobně jako on se teď každé pondělí na Primě předvádějí desítky dalších Čechů. Ve srovnání s americkou verzí soutěže ta česká koncem srpna začínala jako její slabý odvar. Před časem české tvůrce přijel zkontrolovat zástupce amerického majitele licence a výsledek začíná být vidět. Český moderátor přitvrdil, do studia přicházejí týden od týdne podivnější typy soutěžících.

Třeba matka jehovistka, která bez přemýšlení řekla, že by své dceři nepovolila transfuzi ani v ohrožení života. I když česká verze této show ve srovnání s jinými, které zná svět, stále patří k mírným, šokuje tím, jak hodně jsou lidé kvůli penězům ochotni veřejně ponižovat sebe i své blízké. Nebo jde o hrstku nevyrovnaných ztroskotanců a většina lidí by něco takového neudělala? Těžko soudit.

Proč tedy desítky tisíc diváků ty nešťastníky v televizi se zájmem sledují? Mluví o nich a neříkají: "Fuj, na tohle se dívat nebudeme."
Vše, co se týká způsobu vydělávání peněz, nás totiž baví. Sníme o tom, že jich jednou budeme mít hodně, i když to na rozdíl od těch, kteří o ně zápolí v televizních soutěžích, nepřiznáváme.

48 tisíc korun

Za tuto částku v přepočtu na koruny prodal svou ledvinu Pákistánec Muhammad Ašraf. Svěřil se s tím stanici CNN poté, co začal mít velké bolesti a skončil jako invalida. Tvrdil, že z jeho vesnice Sultanpury už prodalo ledviny asi dvacet lidí, aby mohli zaplatit dluhy.

Dejte milion, budeme vám sloužit
Pokračujme ještě chvíli v internetovém pátrání po tom, co všechno lidi ve snaze přijít k penězům napadá. Tady máme třeba diskusní fórum na stránkách Ordinace.cz: Dobrý den, mohl bych prosím prodat své tělo? Že bych ho celé nechal na orgány, které by se daly jiným lidem, kteří jsou například nemocní, a má rodina by za to dostala peníze? Předem děkuji, pokud někdo odpoví. Kontakt: e-mailová adresa.

Další: Potřebuji peníze. Jestli někdo ví, kde mohu prodat nějaký orgán, tak mi pište na mail...
Podobných výzev najdeme ještě několik. Ano, je podzim roku 2008 a tyto výzvy opravdu píší Češi. Nikoli zoufalci ze zemí třetího světa, kteří umírají hladem. Možná jsou to recesisté, kteří dobře vědí, že podobné obchody s orgány za peníze jsou u nás nelegální a transplantační týmy v českých nemocnicích na takový byznys nepřistoupí. Nebo to nevědí a opravdu by do takového obchodu šli?

Co se bude dít, když na jednu z udaných e-mailových adres napíšeme?
"Dobrý den, zaujala nás vaše nabídka. Mohli bychom se zkontaktovat?" Muž reaguje po dvou dnech. Odpovídá, že šlo víceméně o pokus, jak řešit své dluhy. A zajímá se, zda jsem skutečně z nějaké kliniky, která zastupuje zahraničního klienta. "Chápu, že mi to takhle mailem asi na rovinu neřeknete," píše.
Když trvám na osobní schůzce, chce čas na rozmyšlenou. Pak se týden neozývá, na další e-mail nereaguje. Že ho kontaktuji kvůli článku, netuší, píšu z adresy, podle které to nemůže poznat. Třeba se ještě rozmýšlí.

35 tisíc korun

Za vyvolávací cenu 35 tisíc korun nabídl muž v internetové aukci kyčelní kloub Václava Klause. Stalo se krátce poté, co byl prezident na operaci. Lékaři, kteří mu kloub měnili, vylučují, že by ten dražený mohl být opravdu jeho.

Podobně zoufalý nápad měli loni manželé Jitka a Zdeněk Horcí. Když se enormně zadlužili a zjistili, že nejsou schopni splátky utáhnout, dali si na internetu inzerát, že tomu, kdo jim poskytne milion korun, budou rok sloužit. Když se jich novináři vyptávali, co služba má obsahovat, řekli, že cokoli, co si dotyčný bude přát. Hlavně, aby jim dal ten milion. Zájemce se však nenašel, ozvalo se jim jen pár lidí, kteří si zažádali o jejich fotografie. Dříve, než došlo k případnému obchodu, Horkého zatkla policie a obvinila ho z obchodování s drogami.

A co to máme tady? Aukční server eBay, duben 2008. Kdosi, kdo o sobě tvrdí, že je sedmnáctiletá, štíhlá, hezká a milá Češka, nabízí panenství. "Nutí mě k tomu nejen finance, ale hlavně touha poznat nové věci. Požaduji diskrétnost, čistotu. Na ceně se domluvíme," uvedla pod jménem Nikola v inzerátu.
Jako první zareagovali reportéři z Novy. Dozvěděli se, že by šla i pod dvacet tisíc korun. "Mohla bych tak odpoledne nebo navečer," napsala.

30 šekelů

Za třicet šekelů stříbrných prodal Jidáš svého učitele Ježíše nepřátelům. Je to zřejmě nejznámější odsouzeníhodný čin za peníze. Obnos, který Jidáš dostal, byl mizerný, byla to v té době běžná pokuta za středně závažný přestupek. Když byl kvůli jeho zradě Ježíš ukřižován, peníze vrátil a spáchal sebevraždu. 

Potřebujeme auto, jdeme do televize
Česká televize vysílá soutěž Hodina pravdy. Rodiny, které se přihlásí, si řeknou, co by chtěly dostat: auto, počítač, novou sedačku, kolo a podobně. Moderátor pak jednomu z jejich členů zadá nějaký úkol. Má pár dnů na to, aby jej nacvičil. Když zadání před televizními kamerami splní, rodina věci dostane. Úkoly to jsou vesměs trapně milé. Lidé nosí na hlavě sklenice s vodou, se zavázanýma očima kličkují mezi překážkami, nazpaměť odříkávají jazykolamy. Soutěž je to v podstatě nudná, dívají se rodiny s malými dětmi a starší generace.

Kdyby diváci viděli podobnou taškařici na americké stanici NBC, nevěřili by svým očím. V adrenalinové show Fear Factor lidé soutěží o padesát tisíc dolarů. Třeba si kvůli nim nechají na nohu připoutat závaží, skočí do vody a pak v ní hledají klíč, kterým se od zátěže osvobodí. Nebo se soukají nazí špinavým odpadním potrubím. Přenášejí v ústech z místa na místo chcíplé krysy nebo ještě živé žížaly. Jedí syrová býčí varlata a zapíjejí je koktejlem z rozmixovaných myší.

Jisté je jedno. Ať pro peníze polykáme pavouka nebo zdánlivě neškodně balancujeme v televizi s hrnkem vody na hlavě, abychom pro dítko dostali počítač, děti si z toho odnesou stejný poznatek: Toto je třeba dělat pro peníze. Něco šíleného, ponižujícího, trapného. Jde jen o to, kam je člověk ochoten zajít. Čím dál, tím více peněz z toho kouká.

nejŠÍLENĚJŠÍ úkoly: V ČEM LIDÉ SOUTĚŽÍ, ABY VYHRÁLI PENÍZE

Televizní soutěž Sperm Race proběhla v Německu, vítěz dostal luxusní auto. Soutěžící muži odevzdali své spermie. Lékaři je dali do skleněných trubic, na jejichž konci byla látka podobná ženskému vajíčku, a pak se měřilo, která spermie na ni nejrychleji zareaguje. Kritikům organizátoři smysl úkolu zdůvodnili tak, že chtějí tímto způsobem podpořit klesající porodnost Evropanů.

Podle dětské psycholožky Tamary Cenkové děti začínají vnímat existenci peněz už v předškolním věku. "Ve škole se seznámí s čísly a zjistí, že aby dostaly panenku, rodiče za ni musí dát pět set korun. Ještě si však nedokážou představit, co to těch pět set korun znamená. Proto je dobré už malým dětem vysvětlovat, co jsou peníze, a to v přepočtu na práci. Třeba říct, podívej, maminka musí šest hodin pracovat, aby tu panenku mohla koupit. Je podstatné, aby už velmi malé dítě slyšelo, že peníze, a tudíž i věci, po kterých touží, se získávají prací," vysvětluje. Pěkná představa. Problém je v tom, že jakmile dítko zasedne k televizi či internetu, i ty nejpropracovanější psychologické rady jdou k čertu.

Vydražil vše, co měl. I sebe. Australan potřeboval peníze na nový život. Tak se prodal
Čtyřiačtyřicetiletý Ian Usher letos v létě na internetovém aukčním serveru eBay nabídl svůj dům v Perthu, auto, motorku, sbírku cédéček, všechno své oblečení, boty i svou práci prodavače v obchodě s koberci. Podmínkou bylo, že někdo musí vydražit vše najednou. A protože je Usher šprýmař a chtěl ze svého nápadu udělat opravdovou show, nabídl i své přátele: designérku Melanii s dítětem, surfaře Ryana a manžele Andyho a Karen. Prý byli srozuměni s tím, že s novým majitelem všech Usherových věcí budou kamarádit stejně, jako by to byl Usher. A zaměstnavatel slíbil, že "novému Usherovi" poskytne místo a plat toho původního.

Během týdne se nabídka na eBay vyšplhala na 650 tisíc australských dolarů, což bylo v přepočtu na koruny přes devět milionů. Nakonec však nabídka klesla, ale přece jen, Usher své věci vydražil za necelých 400 tisíc dolarů. Blázen, nebo exhibicionista? On sám tvrdí, že chtěl po rozvodu začít nový život. Potřeboval peníze a má rád adrenalinovou zábavu. Ze všech věcí, které za celý život nashromáždil, si nechal jen oblečení, které měl v den zahájení dražby na sobě, a osobní doklady. S vydělanými penězi odjel z Austrálie. Tvrdí, že bude cestovat a hledat nový smysl života.