Začátkem 70. let dělily BankAmericard i Master Charge své členy na dvě skupiny:
• třída A byly banky, které mohly být členy pouze jedné asociace a mohly vydávat karty a uzavírat smlouvy s obchodníky,
• třída B byly banky, které uzavíraly smlouvy s obchodníky jako agenti bank třídy A – na rozdíl od nich mohly být členy obou asociací.
V roce 1971 měla NBI 250 členů třídy A a asi 4100 třídy B. Změnu přinesl až soudní spor malé arkansaské banky Worthen Bank and Trust Company, která byla členem NBI třídy A. Dožadovala se možnosti nabídnout svým obchodníkům jak příjem karet BankAmericard (licencované NBI), tak Master Charge, aby odstranila svou konkurenční nevýhodu, díky které jí např. Union National Bank převzala několik lukrativních obchodníků. Když jí to pravidla NBI neumožnila, v červenci 1971 zažalo vala NBI z omezování konkurence a dožadovala se tří změn:
1. Získání práv bank třídy B – tedy možnost uzavírat smlouvy s obchodníky i pro jiné platební karty než BankAmericard.
2. Možnost vydávat svým klientům karty Master Carge, aby je mohli používat v oblastech, kde nebyly karty BankAmericard široce přijímány.
3. Možnost vydávat prostřednictvím svých přidružených bank (třída B) karty BankAmericard.
 |
Češi jsou v regionu nejbohatší. Kam dávají své peníze a jak se zadlužují? Čtěte ZDE. |
Banka se odvolala k nejvyššímu soudu, ale ten případ vrátil zpět okresnímu soudu. Další soudní stání se však už nekonalo. NBI se v roce 1974 obrátila na Antitrust Division Ministerstva spravedlnosti Spojených států se žádostí o stanovisko ke spornému bodu jejích pravidel. Po roce jednání ministerstvo sdělilo, že nemá dostatek informací, aby se k tomuto sporu mohlo vyjádřit.
Aby se NBI vyhnula nákladnému a dlouhotrvajícímu soudnímu řízení, zrušila od roku 1976 zákaz svým členům být členem konkurenčních kartových sítí – stejné omezení pak zrušil i Master Charge. Až v roce 1991 VISA USA vydala znovu zákaz vydávat platební karty jiných systémů (mimo MasterCard, Diners Club a JCB), zaměřený proti
kartám American Express a Discover. K zákazu se v roce 1996 přidal MasterCard a o dva roky později začal známý soudní spor ministerstva spravedlnosti s asociacemi VISA a MasterCard pro porušování konkurence.
Důsledkem povolení duality v roce 1976 byl rychlý vzrůst konkurence mezi bankami, které nabídly svým klientům karty obou bankovních systémů. Začal nový boj o obchodníky, kterým nyní mohla každá banka nabídnout příjem karet BankAmericard i Master Charge. Díky tomu poklesly bankovní poplatky pro obchodníky, ale později se vrátily zpět na původní úroveň. Banky si konkurovaly jako před rokem 1976, ale zvýšil se počet obchodníků a obrat.
Jak píše Lewis Mandel ve své knize The Credit Card Industry: A History: „…téměř přes noc se zvýšil celostátní agregovaný úvěrový limit na 36 miliard USD.“Současně banky začaly vydávat karty obou systémů. Buď aby získaly možnost uzavírat smlouvy s obchodníky, nebo aby svým klientům nabídly více produktů. Do vedení obou asociací se časem dostaly stejné banky a technicky i produktově se stále více přestaly lišit. Zde byl paradoxně položen základ dalšího velkého soudního sporu, který proběhne na přelomu 20. a 21. století.
|
Ukázky z knihy | |
reklama
Úryvek je z knihy "Encyklopedie platebních karet" vydané nakladatelstvím Grada Publishing, které vydává další publikace v edici FINANCE jako např:
Naučte se investovat, 2. rozšířené vydání
Investování pro začátečníky
Finanční matematika pro každého, 5.vydání
