Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Daně za rok 2012: Podnikatelé, srovnejte si příjmy a náklady

aktualizováno 
Kdo v roce 2012 podnikal, byť jen část roku nebo souběžně se zaměstnáním, musí nyní podat daňové přiznání sám.
Kdo má malé výdaje, nemusí skladovat paragony a může odečíst výdaje takzvaným paušálem. Výše procenta, o které lze příjmy snížit, se pohybuje od 30 do 80 procent. Ilustrační snímek

Kdo má malé výdaje, nemusí skladovat paragony a může odečíst výdaje takzvaným paušálem. Výše procenta, o které lze příjmy snížit, se pohybuje od 30 do 80 procent. Ilustrační snímek | foto: Profimedia.cz

Jak na daně pro podnikatele, si ukážeme na modelovém příkladu pana Iva, který část roku podnikal, a musí se tedy prokousat růžovými formuláři. Samotné vyplnění problém není, Ivo si však nejprve musí ujasnit své celkové příjmy a výdaje. Ne všechny totiž podléhají zákonu o dani z příjmů, a do daňového přiznání se proto nemusí (příjmy) či nemohou (výdaje) uvádět.

Příjmy

MODEL

Ivo (35 let) má dvě malé děti, manželka je druhým rokem na rodičovské dovolené a kromě rodičovského příspěvku měla v roce 2012 jediný příjem 15 000 korun.

  • Ivo do června pracoval jako automechanik v přepravní společnosti. Jeho měsíční příjem byl 26 000 korun. Za půl roku za něj zaměstnavatel odvedl 7 986 korun jako zálohu na daň z příjmů a 53 040 korun jako povinné pojistné. Firma však zkrachovala a Ivo přišel o práci.
  • Prázdniny strávil na úřadě práce na podpoře v nezaměstnanosti. Ta činila 8 988 korun měsíčně.
  • Od září Ivo rozjel svůj podnik. Otevřel si dílnu ve vlastních prostorách. Základ potřebného vybavení pořídil částečně z druhé ruky. Nejdražší součásti vybavení byl hever za 63 000 korun a počítač na diagnostiku za 80 000 korun. Další náklady vyčíslil na 283 200 korun.
  • Proti tomu příjmy, kterých v prvním roce podnikání dosáhl, byly 362 000 korun.
  • Od chvíle, kdy podniká, si Ivo sám platí sociální a zdravotní pojištění. Protože s byznysem začíná, platil si dosud jen minimální měsíční zálohy 1 697 korun na zdravotní a 1 836 korun na sociální pojištění.
  • Jeho koníčkem jsou stará auta. V květnu napsal článek o veteránech, který otiskli ve specializovaném časopise. Dostal za něj honorář 4 000 korun. Článek byl úspěšný, proto si redakce vyžádala i následný seriál. Ten vycházel od září do prosince a časopis za něj Ivovi vyplatil jednorázově 8 000 korun.

Od zaměstnavatele: Do příjmů Ivo uvede svůj plat ze zaměstnání, tedy 6 × 26 000 = 156 000 korun. Tuto částku najde na Potvrzení o zdanitelných příjmech, které dostal na konci pracovního poměru od svého zaměstnavatele. Pokud ne, musí si ho dodatečně vyžádat.

Tím však uvedl jen svoji hrubou mzdu, ale protože se daň z příjmů platí ze mzdy superhrubé, musí připočítat ještě odvody na sociální a zdravotní pojištění, které za něj uhradil zaměstnavatel. Přičte tedy 53 040 korun a vyjde mu (podle § 6) částka ke zdanění 209 040 korun. Záloha zaplacená na daň z příjmů se zde neuvádí.

Podpora v nezaměstnanosti není zdanitelným příjmem, proto se do daňového přiznání nikam nezapisuje. Nepíše se ani zdravotní pojištění, které za Iva v době jeho nezaměstnanosti platil stát.

Honoráře: Ivo dostal dva honoráře. Jeden ve výši 4 000 korun. Protože byl tento honorář za příspěvek do časopisu a vešel se do hranice 7 000 korun, dostal ho již v čisté podobě 3 400 korun. Plátce z něj srazil srážkovou daň ve výši 15 procent. Sociální a zdravotní pojištění se v tomto případě neplatí.

Druhý honorář sedmitisícovou hranici překročil. Ivo ho dostal v plné výši a o daně i povinná pojištění se bude muset postarat sám. Honorář uvede spolu s příjmy z podnikání do přílohy číslo 1, budou zahrnuty jako příjem podle § 7.

Příjmy z podnikání: Ivo zapíše všechny příjmy ve výši 362 000 korun. Musí si o nich vést evidenci. Přičte je k osmitisícovému honoráři do přílohy 1, jsou to opět příjmy podle § 7.

Výdaje

Nejprve musí Ivo shromáždit doklady o veškerých nákladech (paragony, faktury, potvrzení). Od všech musí mít originál. Občas se stane, že zákazníkovi dávají kopii, ale stačí si pamatovat, že když jste dali originální peníze, musíte dostat originální potvrzení.

Proti příjmům ze zaměstnání se žádné výdaje postavit nemohou. Jediné, co by Ivo mohl udělat, je uplatnit odečitatelné položky v řádcích 46 až 53 daňového přiznání. Jsou to platby za penzijní připojištění či životní pojištění, úroky zaplacené za hypotéku či úvěr ze stavebního spoření a podobně. Takové položky však Ivo nemá, proto je nemůže uplatnit.

Nepřehlédněte

Honoráře: Žádné výdaje nelze uplatnit ani proti honorářům do výše 7 000 korun. Ty jsou zdaněny srážkovou daní na straně plátce a ten, kdo peníze přijímá, s tím nic nenadělá. Honorář, který hranici přesáhl, by proti sobě výdaje mít mohl (třeba vyčíslení telefonních poplatků, které by Ivo utratil, když sháněl potřebné informace). To se však nestalo, proto žádné výdaje neuvádí. Nemůže uplatnit ani paušální výdaj, protože u hlavního podnikání uvádí výdaje skutečné.

Podnikání: V této kategorii je uplatnění výdajů nejsložitější. Základem je řádné vedení daňové evidence, nebo účetnictví. Pokud malý podnikatel nemá prostředky na to, aby si nechal evidenci a přiznání zpracovat profesionálně, měl by být obzvlášť opatrný. Daňová poradkyně Blanka Marková doporučuje raději některé výdaje neuplatnit než to udělat špatně a riskovat pozdější komplikace na finančním úřadě.

Povinné pojištění: Zálohy, které si Ivo sám platil na sociální a zdravotní pojištění, se nikde v nákladech neobjeví. Jako výdaj z podnikání je nelze uplatnit. Ivo je uvede, až bude podávat přehledy pro zdravotní pojišťovnu a správu sociálního zabezpečení.

Energie: Ve výdajích náš modelový podnikatel uplatní platby za energie z autodílny. Ta je v samostatném objektu u Ivova domu a nejlepším řešením by bylo, kdyby byla odděleným odběrným místem. Jinak by musel složitě vyčíslovat, kolik energie spotřeboval profesně a kolik soukromě.

Kdo volí takový postup, měl by předem konzultovat se svým správcem daně (na finančním úřadě) správnou metodiku. Jestli dělit fakturu za energie napůl, nebo třeba v poměru podle užitné plochy. Pokud si necháte svůj plán na dělení výdajů odsouhlasit, máte přece jen větší šanci, že při případné kontrole nebudete mít problém.

Internet, telefon: Opět je lepší pořídit si samostatný tarif pro podnikání. Odpadnou vám tak starosti s dělením výdajů na podnikatelské a nepodnikatelské. Jinak byste si měli po nějakou dobu zaznamenávat firemní telefonáty a pak opět stanovit poměr, podle kterého budete fakturu od operátora dělit na soukromou a podnikatelskou část.

Odpisy: Hever a diagnostický přístroj měly v době pořízení hodnotu vyšší než 40 000 korun, proto je Ivo zařadil do evidence hmotného majetku. Ačkoli tenkrát zaplatil v hotovosti, nemohl celý výdaj uvést do nákladů, ale musí jej postupně odepisovat. Tím se stalo, že Ivo je fakticky v mínusu, ale daňově má zisk. Útěchou mu může být, že v dalších letech se mu výdaje zvýší zhruba o 30 000 korun ročně, aniž by je ve skutečnosti měl.

Kdo odečte jaký paušál

Kdo má malé výdaje, nemusí skladovat paragony a může odečíst náklady takzvaným paušálem - určitým procentem z příjmů.

  • 80 % - zemědělci, rybáři, řemeslné živnosti, například řezníci, mlékaři, pekaři, cukráři, zpracovatelé kůží a kožešin, kameníci, zámečníci, nástrojaři, hodináři, truhláři, instalatéři, zedníci, malíři, lakýrníci, automechanici, kadeřníci, kominíci, hospodští, kosmetici, manikéři, pedikéři.
  • 60 % - všichni, kdo podnikají na živnostenský list, například geologové, oční optici, poskytovatelé a zprostředkovatelé spotřebitelských úvěrů, účetní, maséři, chovatelé a cvičitelé zvířat, jazykoví lektoři, finanční poradci, zprostředkovatelé obchodu a služeb, poskytovatelé ubytování.
  • 40 % - ti, kdo mají příjmy na základě speciálního zákona (i autorského), například advokáti, lékaři, notáři, architekti, pojišťovací agenti, tlumočníci, umělci, sportovci, spisovatelé.
  • 30 % - všichni, kdo pronajímají byty, domy, nebytové prostory.

Paušál není pro ty, kdo mají vysoké výdaje, tvoří rezervy či odepisují draze nakoupené stroje, auta, nemovitosti. Nemohou ho využít ani ti podnikatelé, kteří jsou ve ztrátě.

Silniční daň: Pokud Ivo k podnikání používá auto, musí platit silniční daň, a to i když je to soukromý vůz, který nemá zahrnutý v obchodním majetku.

Kilometrovné: Podnikatel používá své osobní auto. Mohl by si vést knihu jízd, do níž by zapisoval, kam jel a proč, a vyčíslil počet kilometrů. To mu však přijde složité, využije tedy možnosti vyčíslit výdaje na auto paušálně. Protože je vůz soukromý, může uplatnit 4 000 korun měsíčně, aniž by počítal kilometry, sháněl průměrné ceny pohonných hmot a podobně. Navíc na tom reálně vydělá. Spočítal si totiž, že jeho skutečné náklady na dopravu činí 1 200 až 1 600 korun měsíčně.

Stravné: Pokud jede Ivo služebně mimo svou provozovnu a stráví tam určitý čas, smí si podle zákona uplatnit stravné. Pozor, pravidla jsou trochu jiná než u zaměstnanců, kterým jsou propláceny cestovní příkazy.

Je-li podnikatel na cestě do 12 hodin, nedostane nic. Trvá-li výjezd od 12 do 18 hodin, má nárok na 95 korun, když 18 až 24 hodin, tak na 149 korun. Ivo byl na čtyřech půldenních a třech celodenních služebních cestách, může si tedy od daňového základu odečíst stravné.

Oblečení: Ivo má profesi, ve které jsou pracovní oděv, obuv a pomůcky samozřejmostí. Přesto by měl být opatrný. Na některém finančním úřadu třeba požadují, aby oblečení, jež uplatňujete jako daňový výdaj, bylo označeno logem firmy.

Odborná literatura: Automechanik sice nemívá velkou odbornou knihovnu, ale třeba právě daňový zákon nebo rozborku a sborku motoru by Ivo ocenil. Pozor, na finančních úřadech jsou dost citliví, když je na potvrzení o koupi uvedeno "Knihy nebo odborná literatura", mají pak pocit (mnohdy oprávněný), že do daní chcete propašovat výdaj za oblíbený román. Takže až vám bude prodavač vypisovat paragon, ať napíše přesný název knihy.

Daně nezaplatí, dostane navíc bonus

Když Ivo vše sečte a podtrhne, vyjde mu, že by měl zaplatit daň 42 045 korun. Od té však odečte slevu na sebe, na svou vyživovanou manželku (protože ta neměla v roce 2012 příjmy vyšší než 68 000 korun, rodičovská se do nich nepočítá) a vyjde mu daň nulová.

Protože za něj zaměstnavatel zaplatil zálohu 7 986 korun, může Ivo počítat s tím, že se mu tyto peníze vrátí. Díky uplatněné slevě na děti dokonce dosáhne i na daňový bonus (za dvě děti 26 808 korun). Celkově se tak Ivo může těšit na 34 794 korun.





Finance.iDNES.cz radí

Víte, že správným používáním kreditky můžete značně ušetřit?

Další rady k nezaplacení

Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.