Michal R. z Prahy je zaměstnanec. Současně s tím však vlastní živnostenský list a poskytuje poradenství v oblasti výpočetní techniky. Občas někomu opraví počítač, někdy zprostředkuje jeho koupi a měsíčně si ke svému platu přivydělá asi 10 000 korun. Z nich samozřejmě platí daně a sociální a zdravotní pojištění. Jenomže ne z celé částky. Část peněz může odečíst jako takzvaný náklad na vytvoření a udržení zisku – z utracených peněz se daň ani pojištění neplatí.
Michal má dvě možnosti:
- buď pečlivě evidovat všechny výdaje spojené s podnikáním,
- nebo odečíst náklady paušálně, v jeho případě až polovinu dosažených příjmů.
„Paušál mne lákal svou jednoduchostí, ale pak jsem si spočítal, že mám přece jen dost nákladů a na daních odvádím státu hodně už jako zaměstnanec, takže se mne netýká hrozba malých podnikatelů – minimální daň. Rozhodl jsem se raději vést daňovou evidenci, dříve nazývanou jednoduché účetnictví,“ popisuje podnikatel.
Michal se se svými výdaji naučil pracovat. Uplatňuje v nich část nákladů na energie ve svém bytě, kde má sídlo firmy. Jednu místnost vyhradil jako kancelář a její vybavení kompletně pořídil za „podnikatelské“ peníze. Doma má notebook i stolní počítač a všichni členové domácnosti vlastní MP3 přehrávač, na kterém se dají přenášet data. Ne že by všechny ty věci měl zadarmo, zaplatit je musel, ale byly o to levnější, že peníze na ně nemusel danit.
Jen co snese finanční úřad
Jediné, čeho se Michal trochu obává, je kontrola z finančního úřadu. „Kdysi jsem se byl zeptat, jak mám některé věci účtovat, a od té doby tak postupuji, ale sám cítím, že některé uplatňované výdaje jsou nejen pro mou firmu, ale i pro soukromý život,“ říká. Jeho obavy z případných problémů potvrzuje daňový poradce František Brabec: „O paušálu není pochybností, ale takzvané podnikatelské výdaje jsou velice diskutabilní položka. Co jeden finanční úřad bez problémů uzná, s tím mají v sousedním městě problémy. Někdy se dokonce výklad pojmu liší úředník od úředníka.“
Tak se třeba může stát, že finanční úřad zamítne desetitisícové náklady na vytvoření internetového obchodu, s odůvodněním, že u nich stojí běžně vytvoření webových stránek 500 korun, a víc podnikateli jako podnikatelský výdaj neuznají. Formulace „cena v místě obvyklá“ je pojistkou státu, aby podnikatelé, kteří platí třeba jen minimální daň, neodlévali peníze pomocí fingovaných obchodů nebo nežili na úkor státu v přílišném přepychu.
Ptejte se raději předem
„Kdo je přesvědčen, že jeho výdaje byly za účelem dosažení zisku nutné v celé výši, má jedinou šanci: odvolat se. Odvolání se dává k finančnímu úřadu a poplatník to musí stihnout do 30 dnů od chvíle, kdy úřad rozhodl,“ říká Lubomír Janoušek z Pražského finančního ředitelství. Když úřad své stanovisko nezmění, přesměruje vaše odvolání na finanční ředitelství. Nespokojený poplatník se samozřejmě může obrátit na soud, ale to už není zadarmo jako odvolání.
Lubomír Janoušek doporučuje prevenci před tím, než začnete uplatňovat některé výdaje jako podnikatelské. „Nejčistší řešení je vznést na finanční úřad oficiálně dotaz, jestli můžete konkrétní položku uplatnit jako daňový náklad, a vyžádat si písemnou odpověď. Postup tak budete mít černý na bílém,“ dodává.
PODNIKANI.IDNES.CZPaušál: hodí se vám
Snížít si příjmy díky novému počítači, firemním papírům a inzerátům v novinách, tedy díky skutečným výdajům, či pomocí paušálních nákladů? Odpovědět na tuto otázku byste neměli intuitivně, nýbrž na základě důkladných propočtů. Pokud jste totiž pro firmu nenakupovali, nejspíš se vám budou hodit paušální výdaje podle zákona. Navíc si nemusíte příliš lámat hlavu s daňovou evidencí nebo účetnictvím, stačí, když máte doklady o svých příjmech. A naopak, pokud jste do podnikání hodně investovali, mohou být pro vás výhodnější reálné výdaje. Spočítejte si, zda skutečné náklady překračují částku, která se rovná procentu paušálních nákladů. Pokud ano, odečítejte reálné výdaje a naopak.
Pro každého jinak
Zemědělci si mohou odečíst osmdesát procent z příjmů, podnikatelé provozující řemeslné živnosti 60 procent, ostatní živnostníci (například ti podnikající ve službách) 50 procent. O čtyřicet procent se snižují příjmy z jiného podnikání a činnosti podle zvláštních předpisů (například advokáti, lékaři, daňoví poradci) a příjmy z užití nebo poskytnutí práv (například autorské honoráře, příjmy z nezávislých povolání, mimo jiné sportovců nebo umělců). Třicet procent se odečítá z příjmů z pronájmu movitých a nemovitých věcí.
V rámci příjmů patřících do jedné skupiny (příjmy podle stejného paragrafu v zákoně o dani z příjmů) je třeba odečítat buď paušální, nebo skutečné výdaje. Kombinace není možná. To znamená, že pokud máte například příjmy z podnikání podle paragrafu 7 (příjmy z podnikání a jiné samostatné výdělečné činnosti), konkrétně z výroby nábytku a prodeje kancelářských potřeb, a rozhodnete se u příjmů z výroby nábytku odečítat paušální výdaje, musíte stejně postupovat i u prodeje kancelářských potřeb. Výjimkou jsou příjmy podle paragrafu 10 (takzvané ostatní příjmy), kde lze obě metody kombinovat.
Paušální výdaje
- 80 % z příjmů ze zemědělské činnosti (pokud si zemědělec nevydělá víc než 720 000 korun, měl by využít paušál)
- 60 % z příjmů z řemeslné živnosti (pokud si řemeslník nevydělá víc než 360 000 korun, měl by využít paušál)
- 50 % z příjmů z ostatních živností, například služeb (pokud si živnostník nevydělá víc než 290 000 korun, měl by využít paušál)
- 40 % z příjmů z jiného podnikání a z činností podle zvláštních předpisů (například advokáti, lékaři, architekti, daňoví poradci apod.)
- 40 % z příjmů z užití nebo poskytnutí práv (například autorské honoráře), z příjmů z nezávislého povolání (například sportovci, umělci) (pokud si advokát nebo umělec nevydělá víc než 240 000 korun, měl by využít paušál)
- 30 % z příjmů z pronájmu
