Do vnitrozemí se přestěhoval ze Šumavy, kde jako vyučený dřevorubec a absolvent střední dřevařské školy pracoval v lese na Modravě, Kvildě a v okolí. Na polesí byl zaměstnaný i ve středních Čechách. "No a pak město vypsalo výběrové řízení na hrobníka a žena mi řekla, to jsi ještě nedělal, zkus to. Tak jsem se přihlásil a uspěl jsem," říká David Stejskal, který žije už 17 let na hřbitově v Říčanech.
"Začátky byly krušné, bral jsem o hodně míň peněz než v lese. Městská rada totiž byla toho názoru, že hrobník je něco jako plavčík: houpe se v křesle, a když se někdo topí, v mém případě umře, tak ho jde zachránit čili já ho pohřbím," popisuje hrobník a stavitel hrobek David Stejskal. Práce hrobníka je totiž v žebříčku zaměstnání řazená až na samé dno. Aby mohl dostávat alespoň plat na hranici uživení, musel si přibrat více práce a navíc se stará ještě o další tři hřbitovy v okolí.
David Stejskal
|
Co to znamená být hrobníkem a bydlet na hřbitově? Nebojíte se?
Od města jsme s rodinou dostali do pronájmu domek přímo tady na hřbitově. Aby byl vůbec k bydlení, museli jsme ho zrekonstruovat. Takže je jasné, že tu jsme k dispozici 24 hodin, 7 dní v týdnu, 365 dní v roce. Ráno v sedm hřbitov otvírám a večer v sedm zavírám. Kromě pohřbívání se starám o veškerou údržbu, také sekám trávu, opravuju, co se rozbije, dělám i zahradníka a hlídám kameníky. Když si někdo vzpomene, že chce uložit urnu o víkendu, protože v týdnu pracuje, jdu posloužit. Odjet na celý víkend nepřipadá v úvahu, večer se musím v sedm vrátit a zamknout. Dřív, když tu ještě s námi bydlely dcery, tak to někdy udělaly ony. Obě však už mají své rodiny a my tu s manželkou zůstali sami. Ale nikdy jsem se nebál, ani žádné mrtvoly mě ve snech nikdy nestrašily.
Takže s dovolenou je asi dost problém, že?
Já vždycky říkám, můj čas řídí kmotřička s kosou. A ta se předem moc nehlásí. Statisticky to vychází jeden mrtvý za dva dny. Takže za celou tu dobu, co tady žijeme, jsme měli jednou dovolenou týden a hned byly dva pohřby do země. Udělal to tehdy za mě kolega. Pak jsme měli jeden prodloužený víkend a vykradli nám vzadu technické zázemí, takže škoda za 300 tisíc. Teď jsem měl týden volno, no a v půlce jsem se vracel pohřbít pána do hrobky.
Vy jste ale kromě hrobníka i stavitel hrobek. Jaký je vlastně rozdíl mezi hrobem a hrobkou?
Zatímco hrob je díra v zemi, podzemní hrobka je vyzděná šachta. Měla by mít přesné rozměry, statický výpočet a správné odvětrání, aby docházelo k žádoucímu tlení těla. Důležité je také, aby bylo možné do hrobky znovu vstoupit. Stavitelé hrobek byla vždycky šlechta mezi staviteli a zedníky. Byli to lidi, kteří museli něco umět. Bohužel tito machři už vymřeli a u nás je spousta hrobek postavených dost nekvalitně, protože co Čech, to kutil. Každý má pocit, že vyzdít hrobku je snadné a o materiálu vůbec nepřemýšlí. Setkáte se s tím, že to jeden staví ze škvárobetonových tvárnic, dokonce i z ytongu a pak se diví, že se hrobka za pár let rozpadá.
Musí být taková stavba zapsaná v katastru?
Nemusí. Stavby hrobů, hrobek a hrobových zařízení na pohřebištích mají výjimku ze stavebního zákona. Ale správce pohřebiště určí, kde bude vykopaná, jak bude velká a měl by to umět postavit, případně zajistit firmu, která to umí. Na každou hrobku by také měl existovat plánek.
Můžu si ji nechat postavit mimo hřbitov, třeba v háječku za domem?
Ne, to u nás možné není.
Na kolik korun taková hrobka přijde?
Nejlevnější hrobka na dvě rakve nad sebou, tedy vykopání, vyzdění, odvoz zeminy, vyjde přibližně na 40 tisíc korun. A dalších zhruba 60 tisíc dáte za vršek od kameníků. Když máte hrobku větší, třeba na šest rakví, tak spodek vyjde na 70 tisíc a vršek už záleží na tom, z jakého kamene to chcete, klidně i statisíce.
A vykopání hrobu?
U mě to máte za 2 900 korun komplet. Tedy vykopání, lešení, obřad, zasypání, uklizení, výzdoba. Jenže já to mám jako vedlejšák, neživím se tím, proto mám tuhle částku podle ceníku města. Ale kdo se tím živí, objíždí soukromě třeba deset hřbitovů a platí si auto, pojištění a tak dál, ten si to nemůže za tyhle peníze dovolit. U toho to vyjde třeba na osm tisíc.
Když se rozhodnu pro hrobku, co mám udělat?
Nejdřív si vyberete hřbitov. Nemusí to však jít na každém, i malá hrobka zabere víc místa, než je třeba na rakvový hrob, takže ne všude je volno. Třeba u nás v Říčanech ještě nějaká místa jsou. Já určuju, kde je hrobku možné postavit, protože nesmím stavbou ohrozit vedlejší hroby. Pokud se dohodneme na místě, nabídnu, že vše už pak udělám já na klíč. Vy už se pak nemusíte o nic starat, jen zaplatíte. Jinde by po vás měli chtít alespoň nějakou skicu, jak to bude vypadat, kdo to bude dělat a nakonec by si měli zkontrolovat, jestli to ta firma postavila dobře. Také by na výkop měl dohlížet místní hrobník, protože se v zemi mohou najít staré ostatky a ty je třeba správně vyklidit a uschovat.
Co se s takovými starými kostrami dělá?
Na každém větším hřbitově by měla být takzvaná kostnice, hromadný hrob, kam se ukládá to, co se vykope. Respektujeme, že lidé byli pohřbení v rakvi a ne žehem, tak dáváme ostatky do osária (kostnice). Potom máme ještě hrobku na urny, které si pozůstalí nevyzvednou, nebo ze zrušených hrobů a vsypovou hrobku na popel z rozpadlých uren ze zrušených hrobů.
A stane se třeba, že najdete i víc než kosti?
Stane se to. Záleží na tom, co má zesnulý při pohřbení na sobě a z čeho je rakev vyrobena. Nejideálnější je rakev z jedlového dřeva a když se ukládá tělo oblečené do přírodních materiálů. Ty se totiž narozdíl od umělin brzy rozpadnou. Stává se, že vykopeme kostru potaženou punčocháči, které by se daly po vyprání klidně použít. A také je špatně, když je tělo uložené v kovové rakvi. Nemůže k němu vzduch, tělo nezetlí, ale naopak zmýdelnatí. Neztratí vůbec vodu, vlastně se koupe ve vlastní šťávě. Stalo se mi, že jsme exhumovali pána po šedesáti letech od uložení a on si byl podobný s fotografií na náhrobku. Takže když vám někdo tvrdí, že je nejlepší rakev se zinkovou vložkou, jen vám chce vytáhnout peníze z kapsy. Tlení to vůbec nepomůže, spíš naopak.
Objednávají si lidé vůbec stavby hrobek? Jaký je o to zájem?
Já bych řekl, že poslední dobou zájem roste. Jsem tu 17 let a prvních deset jsem dělal jenom urňáky, nebo sklípky pod urnové hroby. A poslední dobou se lidé zase vrací k pohřbům do země. Za poslední tři roky jsem postavil pět hrobek.
Cena za postavení hrobky sice není astronomická, ale zas tak málo to také není. Je to výsada spíš movitějších lidí?
Neřekl bych, že je to jen doména bohatých. Samozřejmě že na to těch 100 tisíc mít musíte, ale neznamená, že musíte být milionář. Měl jsem tu třeba paní, které umřel tatínek a ona mu chtěla nechat postavit úplně novou hrobku. Neměla na ni peníze, byla jediným živitelem rodiny, starala se ještě o postižené příbuzné. Tak si půjčila od svého zaměstnavatele. Pak to splácela čtyři roky. Když vše splatila, půjčila si na kamenný vršek ještě asi 40 tisíc a splácela je dalších pět let. Chtěla prostě pro tatínka to nejlepší. Takže i takoví lidé jsou.
Jak jste vůbec přišel na to stavět hrobky?
Kousíček odtud jsem si koupil kaplovou hrobku i s pozemkem a 11 mrtvými po jednom vymřelém šlechtickém rodu. Zdědila ji paní, která vlastně ani nebyla s těmi pohřebnými nijak příbuzná, a tak ji prodala. Hrobka byla pěkně zdevastovaná a já si ji přestavuju na bydlení.
Cože, vy tam chcete opravdu bydlet?
Jasně, chystám se tam na důchod. Hrobka je přece objekt k trvalému bydlení. Jedno z nejtrvalejších. Tihle tam byli 130 let, to málokdo ve svém domě vydrží. (smích)
Kaplová hrobka je taková, kdy nahoře stojí kaple a pod zemí je pohřebiště, dnes už se takové nedělají. A právě v téhle hrobce jsem měl příležitost prozkoumat podrobně, jak to ti naši předkové vlastně stavěli. A díky tomu vím, jak má vypadat správná stěna, z jakého musí být materiálu, jak má vypadat odvětrání a tak. On vám to tu totiž nikdo neřekne, neexistuje žádná škola, kde byste se to mohla naučit. Tak jsem se po tom začal pídit.
Pomohl jste na svět standardu a kvalifikačním zkouškám na stavitele hrobek. Jak dlouho vám to trvalo?
S kamarádem projektantem a se statikem jsme udělali projekt, z výpočtů nám vyšla velikost, konkrétní materiál i velikost spár na odvětrání. To je důležité pro to, aby tělo správně tlelo, materiál zase pro to, aby se stěny nebortily a aby odolávaly vodě a mrazu. Spolupracovali jsme také s odborníky z ústavu soudního lékařství, navazovali na to, co popsaly světově uznávané kapacity. Standard pak schvalovali na ministerstvu pro místní rozvoj a připomínkovali další odborníci z oboru pohřebnictví. Celkem to trvalo dva roky, kvalifikační standard oficiálně existuje od letošního února.
"Tuhle mi volal jeden stavař, že by si chtěl udělat zkoušku a byl přesvědčený, že bude za rok jezdit bavorákem. Myslel si, že bude stavět čtyři hrobky měsíčně a že na tom bude vydělávat. Tak jsme ho ujistit, že já jsme jich za 17 let už postavil deset, takže to BMW asi bude muset chvíli počkat. Tak mi řekl, že se na takovou práci může pěkně vy...." |
A kde se to mohou zájemci naučit?
To je právě to, nikde to nešlo. A to nejen na stavitele hrobek, ale ani na hrobníka. Existuje tu sice profesní kvalifikace, ale není škola. Je to jako řidičák bez autoškoly. Tak nás kamarádem Jardou Šejvlem napadlo udělat rekvalifikační kurz. S ještě asi dalšímu 20 odborníky jsme dali dohromady knihu Pohřbívání a hřbitovy, ve které najdete všechno, co je třeba o pohřbívání vědět. S knihou jsme obešli různá učiliště až jsme uspěli na Střední škole technické v Praze na Zeleném pruhu. Vznikly osnovy, já jsem se postaral o technické zázemí. Potřebovali jsme 43 razítek od magistrátu. Stálo to rok trápení jedné paní na škole, protože ona musela vyřizovat všechna povolení a potvrzení na cvičný hřbitov. Všude si ťukali na čelo a ptali se jí, jestli náhodou není magor, že chce cvičně umřít. Ale nakonec to vyšlo.
Kolik takový kurz stojí? A jak dlouho trvá?
Kurz probíhá o čtyřech víkendech, je to dohromady 60 hodin a včetně zkoušky za něj zájemce zaplatí šest tisíc korun. Potřebujeme alespoň pět lidí, aby se zaplatily náklady. Každý dostane učebnici, notes a tužku.
Když se vrátím k té rekvalifikační zkoušce na stavitele hrobek, první u nás proběhla letos v srpnu. Uspěli všichni uchazeči?
Stavitel podzemní hrobky musí mít nejdřív zkoušku z profesní kvalifikace hrobník. Přihlásili se tři a všichni ji udělali, takže máme u nás v republice tři certifikované stavitele podzemních hrobek. Jsou to Jaroslav Šejvl, tajemník Cechu hrobnického, Radek Churaň, hrobník a majitel pohřebky z jižních Čech a moje dcera Veronika. Umí brilantně dělat i exhumace, ale neživí se tím. Odešla k jedné francouzské firmě a dělá úplně jinou práci. Co dělat, když jí nabídli nástupní plat o deset tisíc vyšší, než mám já po 17 letech práce hrobníka?
A vy zkoušku nemáte?
Ne, já jsem jediný zkoušející, pouze já zastupuju akreditovanou školu, takže vlastně nemám zkoušku u koho udělat.
