Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Dědické právo v novém občanském zákoníku

  14:00aktualizováno  14:00
Dědické právo je jednou z oblastí, které se rekodifikace soukromého práva dotkla nejvýrazněji. Nový občanský zákoník přináší celou řadu změn a nových institutů, které zohledňují četnou kritiku právní úpravy dědického práva ve stávajícím občanském zákoníku, zejména nedostatku respektu vůči vůli zůstavitele, nepředvídatelnosti práva pro zůstavitele nebo preference dědiců před zůstavitelem. V následujících řádcích se pokusíme popsat některé z nejdůležitějších změn.
Občanský zákoník (ilustrační foto).

Občanský zákoník (ilustrační foto). | foto:  Petr Topič, MAFRA

Pozůstalost a dědictví

Jedním ze specifik nové úpravy je, že rozlišuje mezi pojmy pozůstalost a dědictví. Pozůstalostí se rozumí veškeré jmění zůstavitele, kromě práv osobní povahy. Pokud však jsou práva resp. povinnosti osobní povahy za života zůstavitele uznány jako dluh nebo uplatněny u orgánu veřejné moci, tak se rovněž stávají součástí pozůstalosti. Dědictvím se naopak rozumí jen ta část pozůstalosti, která náleží dědici. Z výše uvedeného plyne, že ve vztahu k předmětu dědění nedošlo ke změně, a dědit lze veškerá majetková práva a povinnosti.

Zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník

§ 1475

(1) Dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní.
(2) Pozůstalost tvoří celé jmění zůstavitele, kromě práv a povinností vázaných výlučně na jeho osobu, ledaže byly jako dluh uznány nebo uplatněny u orgánu veřejné moci.
(3) Komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím.
 
§ 1476

Dědí se na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona. Tyto důvody mohou působit i vedle sebe.
 
§ 1477

(1) Odkazem se odkazovníku zřizuje pohledávka na vydání určité věci, popřípadě jedné či několika věcí určitého druhu, nebo na zřízení určitého práva.
(2) Odkazovník není dědicem.
 
§ 1478

Za dědice nebo odkazovníka lze povolat i právnickou osobu, která má teprve vzniknout. Tato právnická osoba je způsobilým dědicem nebo odkazovníkem, pokud vznikne do jednoho roku od smrti zůstavitele.

Způsobilost být dědicem

Chytré spoření

Využijte akční nabídky a spořte bez zbytečných poplatků.

Dle nové úpravy mohou být dědicem jak fyzické, tak právnické osoby. Pokud jde o fyzické osoby, tak zůstala zachována možnost dědit bez ohledu na věk a způsobilost k právním úkonům (svéprávnost). Nově je výslovně stanoveno, že nedědí ten, kdo zemře před nebo současně se zůstavitelem. Úpravou prošly důvody dědické nezpůsobilosti. Důvody obsažené v současném občanském zákoníku (úmyslný trestný čin proti zůstaviteli, nebo jeho příbuzným, a zavrženíhodné jednání proti zůstavitelově poslední vůli) zůstaly zachovány, s tím, že došlo k zpřesnění jejich formulace. Zcela novými důvody dědické nezpůsobilosti jsou případy domácího násilí mezi manžely nebo zneužití, resp. zanedbání rodičovské zodpovědnosti. V obou těchto případech bude osoba vyloučena z dědického práva jako zákonný dědic. Právnická osoba může dědit za podmínky, že existuje v den úmrtí zůstavitele, anebo vznikne nejpozději do jednoho roku od tohoto dne. Dalším omezením je možnost právnických osob dědit jen na základě závěti nebo dědické smlouvy.

Zákon č. 89/2012 Sb., nový občanský zákoník

Dědická nezpůsobilost

§ 1481

Z dědického práva je vyloučen, kdo se dopustil činu povahy úmyslného trestného činu proti zůstaviteli, jeho předku, potomku nebo manželu nebo zavrženíhodného činu proti zůstavitelově poslední vůli, zejména tím, že zůstavitele k projevu poslední vůle donutil nebo lstivě svedl, projev poslední vůle zůstaviteli překazil nebo jeho poslední pořízení zatajil, zfalšoval, podvrhl nebo úmyslně zničil, ledaže mu zůstavitel tento čin výslovně prominul.
 
§ 1482

(1) Probíhá-li v den zůstavitelovy smrti řízení o rozvod manželství zahájené na zůstavitelův návrh podaný v důsledku toho, že se manžel vůči zůstaviteli dopustil činu naplňujícího znaky domácího násilí, je zůstavitelův manžel vyloučen z dědického práva jako zákonný dědic.
(2) Byl-li rodič zbaven rodičovské odpovědnosti proto, že ji či její výkon zneužíval nebo že výkon rodičovské odpovědnosti z vlastní viny závažným způsobem zanedbával, je vyloučen z dědického práva po dítěti podle zákonné dědické posloupnosti.
 
§ 1483

Potomek toho, kdo je vyloučen z dědického práva, nastupuje při zákonné dědické posloupnosti na jeho místo, i když vyloučený přežije zůstavitele. To neplatí v případě stanoveném v § 1482 odst. 1.

Důvody dědění

Nový občanský zákoník vedle dědění na základě zákona a závěti přináší úplně nový důvod dědění, kterým je dědická smlouva. Závět a dědická smlouva jsou společně s dovětkem označeny novým občanským zákoníkem jako pořízení pro případ smrti, a jsou to tedy úkony, kterými zůstavitel ještě za svého života rozhoduje o tom, jak má být naloženo s jeho majetkem po smrti. S ohledem na to, že většina nové úpravy dědického práva je věnována právě pořízením pro případ smrti, je patrné, že nový občanský zákoník preferuje, aby zůstavitel rozhodl o svém majetku ještě za svého života, a nabízí mu k tomu široké spektrum prostředků.

Závěť

Z hlediska formálního zachovává nový občanský zákoník formy závěti, které známe už ze současného občanského zákoníku. Po více než šedesáti letech se však do právní úpravy vrací tzv. privilegovaná závěť. Konkrétně jde o ústní závěť, závěť před starostou a závěť na palubě letadla, lodi a ve válečném konfliktu. Jedná se o instituty umožňující pořídit závěť za určitých mimořádných situací, jako např. bezprostřední ohrožení života nebo jiný obdobný vážný důvod, přičemž zákon v takovém případě klade nižší formální nároky na pořízení závěti, zejména zůstavitel sám nemusí sepisovat žádnou listinu.

§ 1494

(1) Závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz. Není-li zřejmé, který den, měsíc a rok byla závěť pořízena a pořídil-li zůstavitel více závětí, které si odporují nebo závisí-li jinak právní účinky závěti na určení doby jejího pořízení, je závěť neplatná.
(2) Závěť je třeba vyložit tak, aby bylo co nejvíce vyhověno vůli zůstavitele. Slova použitá v závěti se vykládají podle jejich obvyklého významu, ledaže se prokáže, že si zůstavitel navykl spojovat s určitými výrazy zvláštní, sobě vlastní smysl.

V souvislosti se závětí je zřejmě největší změnou možnost zůstavitele připojit k závěti tzv. vedlejší doložky, kterými jsou podmínka, doložka času a příkaz. Jedná se o zásadní změnu, neboť současný občanský zákoník stanoví, že podmínky připojené k závěti jsou bez právních účinků. Pokud jde o podmínku, tak nový občanský zákoník stanovuje, že její splnění musí nastat až po zůstavitelově smrti, není-li zřejmá jiná vůle zůstavitele (tak např. podmínkou může být vystudování vysoké školy, kterou dědic musí dostudovat až po smrti zůstavitele, přičemž k již vystudovaným vysokým školám se nebude přihlížet). V případě doložky času se jedná o institut podobný podmínce, ale na rozdíl od podmínky, u které není jisté, zda-li v budoucnu nastane, doložka času se váže k určité události, která v budoucnu nastat musí. Vedlejší doložka ve formě příkazu umožňuje zůstaviteli přikázat, např. aby dědic určitým způsobem konal nebo se určitého konání zdržel. Nový občanský zákoník výslovně uvádí možnost zůstavitele na přiměřenou dobu zakázat dědici zcizení věci, kterou mu zůstavitel zanechal. Z důvodu ochrany dědice před případnými nepřiměřenými vedlejšími doložkami zůstavitele nový občanský zákoník stanoví, že se nepřihlíží k doložkám, které by zejména měly zjevně obtěžovat dědice, být v rozporu s veřejným pořádkem nebo k doložkám přikazujícím nebo zakazujícím uzavřít manželství. Dalším zcela novým institutem je dědická substituce. Na základě tohoto institutu může zůstavitel stanovit náhradníka pro svého dědice, který dědictví nenabude. Omezení uložená dědici postihují i náhradníky, ledaže zůstavitel nebo povaha věci stanoví něco jiného. Zůstavitel může nově v závěti ustanovit tzv. vykonavatele závěti, jehož hlavním posláním je dohlížet na dodržení poslední vůle zůstavitele a hájit platnost závěti. Zůstavitel může vykonavateli uložit povinnosti, případně stanovit odměnu. Vykonavatel je povinen vykonávat svoji funkci s péčí řádného hospodáře a má všechna práva potřebná k splnění svých úkolů, včetně práva jednat před soudem. Vykonavatelem může být též právnická osoba.

Dědická smlouva

Dědická smlouva, jak bylo výše uvedeno, je novým důvodem dědění. Jedná se o smlouvu, kterou zůstavitel povolává třetí osobu jako dědice nebo tzv. odkazovníka. Smlouva musí mít formu veřejné listiny a může ji uzavřít jen zletilá a plně svéprávná osoba, v případě omezení svéprávnosti jen se souhlasem opatrovníka. Dědickou smlouvou může zůstavitel pořídit nejvýše o třech čtvrtinách svého majetku k okamžiku smrti.

§ 1585

(1) Dědickou smlouvou nelze pořídit o celé pozůstalosti. Čtvrtina pozůstalosti musí zůstat volná, aby o ní zůstavitel mohl pořídit podle své zvlášť projevené vůle. Chce-li zůstavitel zanechat smluvnímu dědici i tuto čtvrtinu, může tak učinit závětí.
(2) Kdo byl ve svéprávnosti omezen pro chorobnou závislost na požívání alkoholu, užívání psychotropních látek nebo podobných přípravků či jedů nebo chorobnou závislost na hráčské vášni představující závažnou duševní poruchu, může pořídit dědickou smlouvou jen o majetku, o němž je způsobilý pořídit závětí. Z tohoto majetku se počítá čtvrtina vyhrazená pořízení podle jeho zvlášť projevené vůle.

Důvodem je, aby jedna čtvrtina zůstaviteli zůstala, a to z důvodu, aby o ní mohl volně pořídit (např. závětí), protože jinak dědickou smlouvu může měnit jen se souhlasem druhé strany. Dědická smlouva může být dále uzavřena za úplatu i bezúplatně a neomezuje zůstavitele v nakládání se svým majetkem za života. Avšak pořízení pro případ smrti nebo dar, které jsou s dědickou smlouvou neslučitelné, mohou být stiženy relativní neúčinností.

Dědění na základě zákona

Úprava tzv. zákonné dědické posloupnosti nedoznala v zásadě větších koncepčních změn. Uplatní se stejně jako podle současné úpravy ohledně té části pozůstalosti, o které nebylo pořízeno závětí nebo dědickou smlouvou. Zásadnější změnou je zvýšení počtu skupin dědiců, které jsou nově označovány jako třídy dědiců.

Místo současných čtyř skupin rozlišuje nový zákoník šest tříd dědiců, které jsou postupně povolávány. Nezdědí-li žádná z povolaných osob, připadne pozůstalost státu, na který se nově bude v tomto případě hledět jako na zákonného dědice. Toto má umožnit dědění státu po českých občanech v zahraničí. Stát však nemá právo odmítnout dědictví.

§ 1635

První třída dědiců

(1) V první třídě dědiců dědí zůstavitelovy děti a jeho manžel, každý z nich stejným dílem.
(2) Nedědí-li některé dítě, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti; totéž platí o vzdálenějších potomcích téhož předka.
 
§ 1636
Druhá třída dědiců

(1) Nedědí-li zůstavitelovi potomci, dědí ve druhé třídě manžel, zůstavitelovi rodiče a dále ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.
(2) Dědici druhé třídy dědí stejným dílem, manžel však vždy nejméně polovinu pozůstalosti.
 
§ 1637
Třetí třída dědiců

(1) Nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele.
(2) Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti.
 
§ 1638

Čtvrtá třída dědiců

Nedědí-li žádný dědic ve třetí třídě, dědí ve čtvrté třídě stejným dílem prarodiče zůstavitele.
 
§ 1639

Pátá třída dědiců

(1) Nedědí-li žádný z dědiců čtvrté třídy, dědí v páté třídě jen prarodiče rodičů zůstavitele. Prarodičům zůstavitelova otce připadá polovina dědictví, prarodičům zůstavitelovy matky druhá polovina. Obě dvojice prarodičů se dělí rovným dílem o polovinu, která na ně připadá.
(2) Nedědí-li jednotlivý člen dvojice, připadne uvolněná osmina druhému členu. Nedědí-li dvojice, připadne tato čtvrtina druhé dvojici téže strany. Nedědí-li ani jedna dvojice téže strany, připadá dědictví dvojicím druhé strany ve stejném poměru, v jakém se dělí o polovinu dědictví, která jim připadá přímo.
 
§ 1640

Šestá třída dědiců

(1) Nedědí-li žádný z dědiců páté třídy, dědí v šesté třídě děti dětí sourozenců zůstavitele a děti prarodičů zůstavitele, každý stejným dílem.
(2) Nedědí-li některé z dětí prarodičů zůstavitele, dědí jeho děti.
 
§ 1641
Několikeré příbuzenství

Je-li někdo se zůstavitelem příbuzný z více než z jedné strany, má z každé strany dědické právo, které by mu náleželo jako příbuznému z této strany.

Odkaz

Odkaz je dalším z nových institutů dědického práva v novém občanském zákoníku. Prostřednictvím odkazu může zůstavitel zanechat určité osobě určitou konkrétní věc z pozůstalosti (např. konkrétní nemovitost). Zůstavitel sice mohl zanechat takovou věc dědici i dle současné úpravy, ale do výše hodnoty věci přecházely na dědice i dluhy zůstavitele. Dle nového zákoníku se však osoba, v jejíž prospěch je zřízen odkaz, nepovažuje za dědice, a tudíž na ni nepřecházejí ani zůstavitelovy dluhy. Odkaz není samostatným pořízením pro případ smrti, ale lze ho zřídit v závěti nebo dědické smlouvě.

Zřeknutí a vzdání se dědictví

Vedle možnosti dědice odmítnout dědictví přináší nový zákoník možnost zřeknout se nebo vzdát se dědictví. Zavedení institutu zřeknutí se dědictví požadovala praxe. Dědic se může zříci dědického práva smlouvou se zůstavitelem. Smlouva je vyžadována ve formě veřejné listiny. Řešit tak lze např. situace, kdy zůstavitel něco daroval za života jednomu z potomků. Zříci se lze vůči všem ostatním dědicům, anebo jen vůči konkrétnímu dědici. Nově se dále může dědic vzdát dědictví ve prospěch druhého dědice. Toto právo se realizuje v průběhu dědického řízení a nezbytností je, že musí dojít k přijetí dědictví, aby se ho následně mohl dědic vzdát. Dědictví se ovšem může vzdát jen ten, kdo ho neodmítl. Se vzdáním musí souhlasit ten, v jehož prospěch se dědic vzdal. Jestliže se vzdá dědictví ten, kdo je obtížen osobním příkazem či odkazem, musí jej přesto splnit.

§ 1484

Zřeknutí se dědického práva

(1) Dědického práva se lze předem zříci smlouvou se zůstavitelem; není-li jinak ujednáno, působí zřeknutí i proti potomkům. Kdo se zřekne dědického práva, zříká se tím i práva na povinný díl; kdo se však zřekne jen práva na povinný díl, nezříká se tím práva z dědické posloupnosti.
(2) Zřekl-li se někdo dědického práva ve prospěch jiné osoby, má se za to, že zřeknutí platí, jen stane-li se tato osoba dědicem.
(3) Smlouva vyžaduje formu veřejné listiny; práva a povinnosti z ní však mohou být zrušeny, pokud strany dodrží písemnou formu.

Dluhy a dědictví

Zásadní koncepční změnou, kterou nový občanský zákoník přináší, je přechod dluhů zůstavitele na dědice. Dědicové si však mohou vyhradit soupis inventáře majetku a vyhradit si hrazení dluhů jen do výše nabytého majetku. Toto právo nemůže zůstavitel dědici odejmout. Uplatňuje se ústně u soudu nebo písemně, pokud je soudu zasláno poštou. Pokud se ale ukáže, že při soupisu dědicové nějaký majetek zatajili, výhrada soupisu zaniká.

Závěr

Závěrem lze konstatovat, že nespornou výhodou nové úpravy dědického práva je různorodost způsobů, kterými zůstavitel může pořídit o svém majetku. Tím nový občanský zákoník prokazuje mnohem větší respekt k vlastnictví, než je tomu u současné úpravy. Lze přepokládat, že zejména vedlejší doložky a odkazy se dostanou rychle do praxe a pořízení pro případ smrti se tak do budoucna mohou stát poměrně komplexními dokumenty.

Autor:




Finance.iDNES.cz radí

Víte, že připojení na pult centrální ochrany objektu snižuje cenu pojištění domácnosti?

Další rady k nezaplacení

Hlavní zprávy

Další z rubriky

(Ilustrační snímek)
Veřejná konzultace ke společnostem s jediným společníkem

Evropská komise vyhlásila veřejnou konzultaci v oblasti práva obchodních společností – konkrétně ohledně společností s ručením omezeným a akciových společností...  celý článek

Státní znak (ilustrační foto).
Veřejná diskuze k proceduře narovnání

Úřad pro ochranu hospodářské soutěže vyzval veřejnost k účasti ve veřejné diskusi o Oznámení o proceduře narovnání. Lhůta pro podání připomínek končí dnem...  celý článek

Soud v Jihlavě.
Noví předsedové okresních a krajských soudů

Prezident republiky a ministryně spravedlnosti včera jmenovali nové předsedy okresních a krajských soudů.  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.