Tak to opravdu nemáte být na co pyšní. Za zády takového šéfa se totiž vytváří mrak pomluv a fám. Pokud se vašich zaměstnanců někdo zeptá, kde pracují, bude to pro ně otázka nepříjemná a na odpovědi to bude znát.
Dokážete-li své podřízené drtit obzvláště silně, možná z těch dobrých dostanete skutečně to nejlepší, ale je otázka, jak dlouho despocii vydrží a kdy vezmou nohy na ramena. Strach - v českých podnicích tak častý - je ta nejhorší strategie. Zaměstnanci tají problémy - takže despotický šéf má pocit, že se nic neděje a vše je v pořádku.
Zaměstnanci dělají jen to, co musí, neboť každá snaha je po zásluze potrestána. V době, kdy firmy musí neustále reagovat na změny a kdy dobrá pověst prosekává cestu na trh, je šéf despota zároveň zpátečník. Pod jeho vedením roste podíl těch, kteří spíše zneužijí majetek podniku, nemocenskou. Než by něco udělali "zase špatně", raději neudělají nic. Aby šéf despota přežil, měl by o sobě začít přemýšlet.
Pro začátek alespoň o následujících větách:
* Veďte ostatní k pravidelné otevřené diskusi o tom, co je třeba udělat pro to, aby tým a celkově podnik uspěl.
* Vybídněte ostatní, aby přicházeli sami se zlepšovacími návrhy (alespoň máte jistotu, že lidé práci dělají a také u toho přemýšlejí).
* Neobjevujte se mezi zaměstnanci, jen když se řeší problém. Přijďte, když se o něčem diskutuje, nebo když tým dosáhl úspěchu.
* Věřte zaměstnancům - nechte jim odpovědnost za to, že dodají výsledky v dohodnuté kvalitě. Ale nezapomeňte jim k tomu přidělit také potřebné kompetence.
