Diskriminace v odměňování vychází z porušení zásady, že za stejnou práci má být stejná mzda. Vaše zkušenost s rozdílným odměňováním práce prodavačky v Praze a v malé vesnici na Uherskohradišťsku do této zásady však nezapadá, i když se na první pohled zdá, že tomu tak je.
Zákon o mzdě stanoví složitým způsobem, co se rozumí stejnou prací, za kterou náleží stejná mzda. Stejnou prací nebo prací stejné hodnoty se rozumí práce stejné nebo srovnatelné složitosti, odpovědnosti a namáhavosti, která se koná ve stejných nebo srovnatelných pracovních podmínkách, při stejných nebo srovnatelných pracovních schopnostech a pracovní způsobilosti zaměstnance a při stejné nebo srovnatelné pracovní výkonnosti a výsledcích práce, a to v pracovním poměru ke stejnému zaměstnavateli.
Z toho tedy vyplývá, že u různých zaměstnavatelů může být hodnocení v podstatě stejné práce prodavačky skutečně rozdílné, aniž se jeden nebo druhý zaměstnavatel dopustil porušení zákazu diskriminace. Toto hodnocení práce se pochopitelně odrazí ve výši odměny za práci. Zaměstnavatel však nesmí stanovit nebo sjednat mzdu pod hranici minimálního tarifu.
