Nejsem expert
.. ale myslim si, ze Terezka z clanku by takovou formulaci spis vzala jako provokaci, saraksmus ...
Podle me je nejlepe podrizenemu vycinit za chybu, ale rozhodne ne tak, ze ho shodim pred ostatnimi, ale tak, aby mel moznost sam uznat, ze udelal neco spatne a pak mu to nechat opravit, ci ho pozadat aby si na to priste dal pozor. Dobre je taky potom vspomenout na neco co se zamestnanci naopak povedlo, ci ktera cast ukolu (toho spatne provedeneho), byla dobra a ne kterou je tedy nutne navazat. Souhlasim, ze po tomto neni nejvhodnejsi doba na zadani noveho ukolu. Pokud ale novy ukol je potreba zadat hned, tak se snazit navodit atmosferu takovou, "ze novy ukol mu bude zajiste vice vyhovovat a lepe se v nem projevy zamestnancovi prednosti", proste ze mu sedne. Tim se atmosfera castecne odlehci tim, ze cast odpovednosti za chybu prejde na nadrizeneho (zadal nevhodny ukol).
Toto samozrejme plati u odbornejsich praci, kde se predpoklada tvorivost zamestnance. U delnika, ktery si dal "slovika" nebo protoze nekam spechal tak pracoval prilis rychle a nekvalitne (u ukolovky), je potreba mu domluvit nejlepe pohrozit napravou po pracovni dobe nebo kraceni premii atd. Ze zkusenosti vim, ze cim "tupejsi" prace, tim mene funguje domluva a motivace (tedy jina nez penzi a vyhodami).
Rozhodne nikdy "neservat" jak radi Tom, protoze to se zamestnanec stahne do obrany a neni shopen prijmout ani rozumne argumenty. A neservavat pred ostatnimi, kdyz uz ma byt domluva pred ostatnimi zamestnanci, tak musi byt tak vecna, aby i opravnenost vytky uznali ostatni zamestnanci a nekolaborovali s dotycnym recmi typu: "ten sef je ale blb. Co si asi vymysli priste? Co mu porad vadi?"
