sledování a špiclování
Nemám nic proti kamerám přimo na pracovištích. Ale jakmile z pracoviště odejdu, mé soukromí je nedotknutelné. Také na toaletách, v šatnách a na chodbách by kamery neměly mít co dělat, s výjímkou vstupů do podniku a kvůli bezpečnosti tam, kde je to nutné a zaměstnanec o tom ví.
Mám ale dosti výhrad k objektivitě takového sledování v našich končinách. Pokud by byli všichni zaměstnanci po vyhodnocení takového sledování posuzováni vedením stejným metrem, nic proti tomu. Ubylo by flákačů. To by si ale komunisti pak museli hledat jinou zem, zde by je jen těžko kdo zaměstnával déle než týden.
Mám také dosti výhrad k jiným formám sledování: hlavně pak ke skutečnosti, že předkládání zápočtových listů umožní po jeho předložení novému zaměstnavateli získat o mně jakoukoli pomluvu od všech bývalých zaměstnavatelů. V dnešní době (ale i dříve) ne vždy odejdeme z místa v dobrém a ne vždy má při takovém sporu pravdu bývalý zaměstnavatel. Je porušením lidských práv, když mu stát poskytuje zákonnou možnost takto nás ze msty terorizovat po celý život . a také se to děje, kdykoli narazíme na mravně zvráceného vedoucího, kterých není a hlavně v minulém režimu nebylo málo a v jejichž choutkách je stát svojí liknavostí takto a v této věci ještě podporuje.