Diskriminace zaměstnavatelů
Podle většiny zaměstnanců je hlavním cílem zaměstnavatele maximalizovat blaho svých zaměstnanců pokud možno při co nejnižším pracovním vytížení. Je přece naprosto samozřejmé, že mi zaměstnavatel musí najít odpovídající práci za odpovídající ohodnocení, aby mi zaručil vysoký životní standard na který jsem zvyklý. S podobným komunistickým paternalismem tady bude brzy nezaměstnanost atakovat 20% a dobře zaměstnancům tak. Současná legislativa je totiž díky síle odborů neúměrně nevyvážená ve prospěch zaměstnance. Každý zaměstnance má přirozenou snahu maximalizovat svůj čistý příjem, přičemž snaha zaměstnavatele je naopak minimalizovat celkové náklady na zaměstnance. To, že čistá mzda většinou nečiní ani polovinu celkových nákladů ví minimum zaměstnanců. Pružnost pracovního trhu je přitom mj. dána možnostmi vytvářet a zavírat pracovní místa podle momentální hospodářské situace firmy. Vytvořit místo je snadné, ale zavřít ho v případě potřeby prakticky nemožné a znamená min. 5 platů navíc + možný soudní spor. Za takových podmínek by pracovní místo zřizoval jenom blázen, případně so ho každý pohlídá kontrakty na dobu určitou s diskutabilním dopadem na motivaci zaměstnance.
Současný systém je výsledkem výrazného sociálního cílení celé Evropy a rostoucí moci odborů, kdy se rozhodovací moc přesouvá s rukou těch co něco vytváří do rukou parazitů ať v podobě státního eráru nebo odborů. Situace v ČR je toho nakonec typickým příkladem.
Osobně navrhují následující jednoduchý recept:
1) zrušit odbory
2) zkrátit výpovědní dobu (bez udání důvodu) na tři týdny a to oboustranně
3) zkrátit dovolenou na max. tři týdny
4) zavést lineární daň z příjmu ve výši max 15%
5) výrazně přerozdělit platby sociálního zabezpečení směrem na zaměstnance - každý bude mít takový důchod na jaký si ušetří