Re: Dotaz
Přesně takovou mám zkušenost. Bylo od zaměstnanců přímo vyžadováno, aby chodili bonzovat přímo k řediteli! Ten ochotně každého vyslechl, ať to byl dělník donášející na stavbyvedoucího, stavbyvedoucí na náměstka nebo v opačném gardu. Tohle mi bytostně nevyhovuje. Takže jsem to nedělala. Jenže to dopadlo tak, že jsem byla nepohodlná, protože jsem nežalovala na svého přímého nadřízeného ani na další, kteří mi měli dodávat podklady (písemně mnou vyžádané) pro mou práci. Takže moje práce se opožďovala. Nakonec můj nadřízený, aby sám sobě zachránil kůži a hlavně velmi slušný plat, všechno svedl pouze na mně. Dopadlo to nakonec tak, že mě vyhodili docela normální cestou - jako "zrušili" moje pracovní místo. Já jsem ale ráda, že jsem pryč, protože chodit do práce a pořád se přetvařovat a lézt někomu kamsi není mým životním cílem. Jsem celoživotní optimista, obavy rozhodně nemám. Tahle zkušenost je úplně čerstvá, jsem také přesvědčená, že nejsem jediná, komu se něco podobného přihodilo. Jo, firemní kultura je pro některé porevoluční zbohatlíky pojmem absolutně neznámým. Jsou přesvědčeni o své všemohoucnosti. Ono se to ale časem vrátí jako bumerang. Promítá se to totiž i směrem ven a již nyní solidní firmy navazují obchodní styky i podle toho, jaká je garance např. dodržení smluv.
