hmm

základ je nezvošklivovat si práci

a uz je to tu zas

přesný název

tak to je přesný, tím právě procházím a už fakt nemůžu...  ale výpověď taky dát nemůžu, musím zaplatit nájem! co teď , babo raď....

Vyhoření

som...

Osobní zážitek

Ten článek je přesný. Syndrom vyhoření se u mne projevil v době, kdy jsem pracoval v nemocnici jako sanitář. Dva roky jsem byl celkem v pohodě, potom už jsem to pomalu přestával zvládat. Musel jsem vynakládat obrovské úsilí, abych vůbec ráno vstal a šel do práce, pořád jsem myslel na to, co zase dnes bude, co si na mě kdo vymyslí... Po skončení pracovní doby jsem se posadil v šatně na židli a dlouhou dobu jen tak seděl, nebyl schopen se ani začít převlékat... Nejhorší byl permanentní pocit únavy, velkého vyčerpání - i po relativně klidných dnech. Zoufale jsem se snažil najít si nové zaměstnání, avšak bez úspěchu. Nakonec jsem podal výpověď, aniž bych měl jinou práci - bylo mi už tak nějak jedno, jestli budu nezaměstnaný, byl jsem ochoten i zametat ulice, jen abych se odtamtud dostal. Naštěstí se na mě - těsně před koncem výpovědní lhůty - usmálo štěstí... Příště už bych to každopádně nenechal dojít tak daleko - život je jen jeden, nemá cenu si jej kazit zrovna tímhle...