Se státní garancí se nebudu bát vstupu do EU

Těch, kteří tvrdili, že nevidí důvod pro výraznou inflaci jsme již viděli a slyšeli mnoho. Připomenu pouze profesora Václava Klause, ten to tvrdil ještě těsně před strmou (nebo chcete-li "výraznou") inflací v devadesátých letech. K čemu však potom došlo, překonalo očekávání i těch největších skeptiků. Pokles hodnoty vkladů o šedesát procent, pokles průměrných výdělků na celých deset let a pokles hodnoty pojištění o čtyři sta procent je toho dokladem. Pokud by to bývala svými výsledky nepřekonala kupónová privatizace, určitě by se jednalo o loupež století. Standardní český občan vůbec nechápe, proč je režie finančních ústavů tak vysoká, že občan každoročně přichází o část svých dlouhodobých vkladů. Je to jednoznačně špatné hospodaření a takto hospodařící instituce by v tržním hospodářství neměly teoreticky vůbec existovat. Kde je dohled státu a ČNB - vůbec ho nevidím! Za této situace neznám jiný způsob než státní garanci na vklady a pojištění zajišťující hodnotu dlouhodobých vkladů a pojištění bez jejich poklesu. Nejlépe, když to bude již od zítřka, jinak je to nutné v době vstupu do EU, kdy se dá očekávat v zemích bez celních omezení krátkodobé vyrovnávání cen doprovázené vyšší inflací. Kde se na to má vzít? Asi by se o to měly postarat samy finanční instituce snížením své režie a povinným příspěvkem do k tomu určených fondů. A to i za cenu, že by do těchto institucí měl být na přechodnou dobu dosazen státní dohled prostřednictvím ČNB nebo Nejvyššího kontrolního úřadu. 

Máme důvod se bát - podruhé

Navazuji na svůj diskusní příspěvek "Máme důvod se bát" a na reakce na něj. Stále si myslím, že k vyrovnání cen u nás s okolními zeměmi v době vstupu do EU musí dojít. Ani za Rakousko-Uherska, kdy se téměř všude chodilo pěšky a nechodilo se daleko, poněvadž celá rodina mívala jedny boty, nebyly cenové rozdíly v jednotlivých částech monarchie velké. Rozdíl v cenách potravin a zboží nemůže být v době rychlých automobilů desetinásobný jako je tomu v současné době třeba u rohlíků, ba ani dvojnásobný, ale u všeho zboží a služeb může být pouze "o něco". Výrobci, prodejci, rozvozci a kupující by se už sami dojížděním do výhodnějších oblastí postarali o to, aby se ceny přibližně vyrovnaly. Vyrovnání cen nutně proběhne krátkodobou pořádnou inflací, zřejmě vzrostou i průměrné mzdy, o úspory a pojištění však stejně jako v devadesátých letech znovu přijdeme. Pokud by zodpovědní včas přemýšleli, určitě by se dalo něco vymyslet, třeba vytvářet předem jakýsi vyrovnávací fond nebo přemýšlet o valorizaci dlouhodobých vkladů drobných střadatelů na níž by přispěly hlavně finanční instituce. V reakcích na příspěvek se objevila i připomínka k výši inflace. Současná úroveň cen je oproti roku 1989 zhruba pětinásobná. Znamená to, že průměrná roční inflace se musela pohybovat mezi deseti až patnácti procenty, samozřejmě byla nejvyšší v  polovině devadesátých let. Podíval jsem se též podrobněji na vývoj vkladu na vkladní knížce s dvanáctiměsíční výpovědní lhůtou od roku 1989. Pokud by vklad respektoval alespoň inflaci, měl by vklad 100 000 Kčs (na začátku roku 1990) úroky z vkladů vzrůst na dnešních 500 000 Kč. Bohužel ve vkladní knížce naleznete pouze dnešních 200 000 Kč. To znamená, že 300 000 Kč  (šedesát procent vkladu!) zmizelo v "černé díře" našich finančních institucí. Pokud někdo z mladších namítne, že lidé v roce 1989 neměli uloženy ve spořitelnách peníze, nemá pravdu. Průměrný vklad na obyvatele byl tehdy něco přes dvacet tisíc, v dnešní cenové úrovni cca 130 000 Kč, v tomto počtu byla započtena i batolata. Vyjádřím ještě jinak nenasytnost dnešních finančních institucí. V dobách dřívějšího socialismu přinášel dlouhodobý vklad 100 000 Kč (zhruba vklad jedné tehdejší rodiny) roční úroky ve výši jednoho měsíčního příjmu navíc (po odečtení tehdy nízké inflace). Naopak od počátku devadesátých let banky a spořitelny odebraly ze stejného původního vkladu více než dva čisté průměrné měsíční příjmy za rok (300 000 Kč za dvanáct let). Finanční instituce však v tom "nejedou" samy, i sám stát vás o nějakou korunu připravuje daní z úroků, která je za této situace velice kuriózní.

Dvě poznámky

Samotný vstup do EU bude víceméně administrativním aktem. S Karlem nicméně souhlasím v tom, že k vyrovnání cen musí dojít. Zde je ovšem nutný předpoklad, že budeme EU dohánět i v produktivitě (jelikož pouze vyšší produktivita umožní zvýšení mezd, bez něhož nedojde k růstu cen). Když nebude růst produktivita, nebude se žádná konvergence HDP konat. Dále existuje i možnost, že by se cenová konvergence obešla i bez dvojciferné inflace - pokud by konvergence HDP nešla cestou inflace, ale posilování kursu koruny. Podobnou zkušenost zaznamenalo během 60. až 70. let Německo, které zdařilo dohnalo Ameriku, přičemž německá inflace byla tehdy jedna z nejnižších na světě (a nižší než americká). Chce to nepřijmout euro ukvapeně, jak tím hrozí například Dědek z bankovní rady. Podle mého názoru bychom do "eurozóny" měli vstoupit teprve někdy v letech 2015-25. Úmyslně uvádím tak široké časové rozmezí.

znehodnocení úspor

Ceny nemovitostí zejména bytů v Praze a jiných velkých městech porostou. Porostou i ostatní ceny, ikdyž jak se uvádí v článku jen "mírně", tudíž musí dojít k zneodnocení vkladů. Jesliže klesne kupní síla peněz. Proto bych s autorem článku nesouhlasil že to bude tak úplně v klidu. vetšina českých akciových OPF stojí za p...

Máme důvod se bát

Domnívám se, že v době vstupu do EU o značnou část úspor přijdeme. Cena některého zboží, zvláště potravin, se totiž podle současného kursu liší i desetinásobně. Nejedná se jen o potraviny ale i o množství dalšího zboží, služeb ale třeba i nemovitostí. Zákonitě musí dojít ke strmé inflaci a tím ke znehodnocení i dlouhodobých vkladů a veškerých druhů pojištění včetně důchodového připojištění.  Mé zkušenosti z obdobné inflace z  devadesátých let říkají, že jsem tehdy přišel o polovinu hodnoty dlouhodobých vkladů a hodnota dříve uzavřené životní pojistky klesla na jednu šestinu. Pro finanční instituce však ve stejné době strmá inflace přinášela strmé zisky a z přebytečných zisků například obkládaly stěny sklepů svých budov mramorem. Snad by se v tom mělo něco vymyslet, není přece možné, aby na režii finančních ústavů nestačil rozdíl mezi úroky z úvěrů a úroky z vkladů respektujícími inflaci a tyto instituce proto nízkými úroky u dlouhodobých vkladů okrádají drobné střadatele. Pro mne je to podstatná otázka a závisí na tom můj hlas v očekávaném referendu o vstupu do EU.

Re: Máme důvod se bát

Co to je strma inflace ? Pokud je mi znamo, tak u nas jina nez tzv. mirna (tj. do 10%) inflace nikdy nebyla... Jinak rozdil cen u nekterych druhu zbozi a u sluzeb inflaci znamenart nemusi. Lidove receno, stejne jako po vstupu do EU nevzroste plat pekare z 15 tisic na 150 tisic, tak ani rohlik nezdrazi z 1 Kc na desetikorunu... Jinak ve clanku pisou o inflaci 1-2% nad inflaci unie. Coz je v tezke pohode, pri takovehle inflaci netreba mit obavy...

A co se zeptat na nějaké skutečně vážné otázky?

Tedy, vstoupíme-li do Evropské unie, jak se změní daňový režim mých investic? Bude rozdíl mezi výnosností českých a německých státních dluhopisů vyšší nebo nižší než teď? Které podniky vstup do EU přežijí a které ne? Které banky a pojišťovny jsou konkurenceschopné a které ne? Jak se změní kontrola trhu cenných papírů? Jak se změní postavení pražské burzy? Jak se změní předpisy pro investování pojišťoven, penzijních a podílových fondů? Co to udělá s podílovými fondy? Zvýší se anebo se sníží v dlouhodobé perspektivě můj majetek, převede-li se se vstupem do EMU na euro? Je pěkné, jak si švédská hospodyně libuje, ale bude si stejně libovat i za deset či dvacet let? Odpoví mi někdo na tyhle otázky nebo si je budu muset (tak jako obvykle) odpovědět sám?

Velmi stručný pokus o odpověď

Absolutně nic nového

...