Do telefonu se zásadně nepředstavuju

od té doby, co mi volal nějaký "šprýmař" s použitím právě takto získaného jména. Myslím, že se dobře pobavil, narozdíl ode mne.

ach ano, telefonní etiketa

v našem městečku bydlel opravář televizí, který se jmenoval stejně jako můj otec, takto doktor filosofie. i telefonovali nám často zákazníci, kdyže se pan otec dostaví a umožní jim čučet na nějakou kravinu. obvykle jsem jim sdělila, že se pan otec nechá poroučet a vzkazuje, že dozajista téhož dne přikvačí, aby jen předem sundali anténu se střechy. v pozdních hodinách bylo mi pak se baviti nasloucháním mužným kletbám, kterými otec reagoval na jemu zcela nepochopitelné trpké stížnosti svrchu zmíněných zákazníků. inu mladost - radost.

tak tady se asi neshodnem

Ale přijde mi logické, když někam volám (do firmy), že ten volaný řekne, tady firma Novák, u telefonu Jana Nováková, načež já se taky přestavím v plné firemní palbě. Víme, kdo je kdo, a můžem se začít bavit... Ozvy typu "prosem" (vyslovované obvykle s tím "e" a značně znechuceným hlasem) potkávám obvykle u údržbářů a vrátných. Hlásit se ve firemním telefonu "prosem" - ať už v rámci firmy nebo někomu zvenku osobně považuju za nevychovanost. A pamatuju si jako dítě, kdy ještě nebyly mobily, - volat kamarádce domů - kde její matka i obě sestry měly víceméně stejný hlas bylo vždycky trauma - identifikaci podle jejich jednoslovnýho haló nebo prosím mohl rozklíčovat snad jen absolutní sluchař - těch trapasů, kdy jsem začala suverénně tykat její matce apod.

a co takhle

říci "dobrý den, tady Magda, mohla bych prosím mluvit s Kunhutou?" tím se krásně trapasu vyhnete a ještě získáte pověst slušně vychované mladé dámy. jménem a hodností se volaný hlásí pouze v případě, že je firma.

oslovení

A vůbec nesnáším když stupidní lidi přidávají Ahojky nebo Čauky.

Jinak klasika při představování. Když je to cizí číslo, tak jen prosím.

Slušnost

Nesnáším, když někam volám a tam se ozve "PROSÍM". Jak mám vědět, že ten, kdo zrovna zvedl telefon, je ten s kým chci mluvit!!! To se pak člověk musí zdlouhavě vyptávát: "Dodrý den, tady "JÁ". Sháním pana toho a toho, mohu s ním mluvit?" Pokud by se ten dotyčný představil, můžu přejít rovnou k věci.

ale to je přece normální

pozdravit, představit se a požádat o spojení s příslušnou osobou

No nevím,

zastánci nepředstavování  Divím se, že se vám ještě nestala tato situace (nebo je pro vás normální ?) : Vy zvednete, řeknete jen "Prosím" a  volající by měl říct, dobrý den, tady XY volám Vám kvůli vašeho inzerátu na prodej auta (kvůli té úhradě dluhu, kvůli naší domluvy v pátek večer, kvůli té pozvánce na swingers párty apod .... prostě cokoliv ...). Za prvé mohlo dojít k omylu (přeskočí to, volající se přeťukne atd.), za druhé může volat někoho z mého okolí (otce,syna,sourozence ....). Vy do sluchátka "hledíte" jak zjara, co že to jako chce, když ho jednak nechápete a žádného Frantu Vomáčku ani neznáte .... Takže se tedy ptáte, o co tedy jako jde, načež znejistí volající, s kým vlastně mluví a "hledíte" na sebe pár sekund jak puci oba dva a až po pár sekundách možná jednoho z vás trkne, v čem může být problém a zeptá se buď první on nebo já...

Vlastní zkušenost: volal kdysi můj známý, zvedl to můj otec, nepředstavil se a volající mu řekl - Čau, Karel, co děláš, chcípáku ? :-))   

Re: No nevím,

Hm, tak podobný případ se mi stává asi tak jednou z tisíce pokusů, což mě nepřesvědčí k tomu, abych se představoval když mě někdo volá.

vím komu volám ale nevím kdo mi volá

Celý život mne učili, že pokud někam volám tak vím kam volám. Ale ten koho volám neví kdo ho volá (pokud se mu moje jméno neukáže na displeji). Proto dodržuji tuto zásadu:

1. Zvoní mi neznámé číslo. Zvednu telefon, řeknu prosím a očekávám, že se volající představí. (Pokud zvedám utajené číslo, říkám zásadně ahoj Franto). Pokud se volající představí, představím se i já - plným jménem, firmou a funkcí. Pokud se volající nepředstaví, zeptám se kdo volá. Pokud se ani poté nepředstaví ukončím hovor (tím červeným telefonkem na mobilu).

2. Proběhne-li bod 1. kladně, rychle a stručně jsme si vyměnili vstupní informace a můžeme jednat, nebo si vysvětlit, že se jedná o omyl.

Světe marketingu div se - pořád mi to takle funguje.

Re: vím komu volám ale nevím kdo mi volá

Dělám to podobně, také se nepředstavuji, pokud zvedám telefon. Myslím, že zdvořilé 'Prosím' postačí.

Dve zakladni pravidla pro zvedani telefonu

1. Nikdy nezvedat skryta cisla

2. Nikdy se nepredstavovat prvni

Re: Dve zakladni pravidla pro zvedani telefonu

Proč nezvedat skrytá čísla??

Bludy

1. Kdyz mi vola nezname cislo a vola mi na mobil, NEBUDU se predstavovat prvni a vzdy reknu prosim. Co kdyby vola treba mazel me milenky, ze?!

2. Kdyz nekomu volam a zvedne mi telefon, tak se ho nebudu ptat zda ma cas, protoze kdyz nema, at nezveda mobil.

NAZDAR!

Re: Bludy

Ano, vy fotbalisté tak mezi sebou zřejmě komunikujete

hezký den

hm, to je opravdu upřímné a neafektované. vždycky skřípu zubama, když mi to někdo se sacharínovým úsměvem popřeje. nestačí jenom říct nashledanou, případně poděkovat, když je za co?

Re: hezký den

Tuhle zdvořilost taky upřímně nesnáším. Mezi známými ji vůbec nepoužíváme, je to specialita firemních hovorů a obvykle to zní tak příšerně neupřímně, že se z toho jednomu ježí chlupy. Mám dojem, že je to dotažené odkudsi z anglosaských zemí, soudě dle krkolomné formulace Mějte hezký den, jež je pravděpodobně doslovným překladem anglického Have a nice day. I když přát někomu 'hezký zbytek (dne, víkendu, čehokoli...) je taky úžasné... Myslím, že není nutno za každou cenu přepisovat učebnice etikety a cpát do našeho každodenního styku tyhlety cukerínové pseudozdvořilosti. Myslím, že na závěr hovoru zcela postačí zdvořilé Děkuji vám a nashledanou nebo něco podobného, co nebude znít tak křečovitě...