- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Před dvěma týdny jsem měla pohovor s vedoucím firmy.No asi tak po 30 minutách mi napsal, že mi děkuje za pohovor , a že jsem sympatická. Nakonec jsem přijmula nabídku na kávu v kavárně, neboť jsem si myslela, že to bude asi další kolo pohovoru. Při kávě mi řekl, že je sám, a že jsem mu
sympatická a proto mně oslovil. Pak se začal ptát na můj soukromí
život, a tak jsem řekla, že mi už jede autobus a odešla. Dále mi začal posílat smsky
se sexuální tématikou na můj mobil.Další byly o to horší, až perverzní. Nakonec jich poslal za dva týdny
okolo 50.Ted už ani nemám sílu chodit na další pohovory a to už práci opravdu potřebuji, klidně bych dělala i servírku. Jsem děsně zoufalá.
Ptali se mě dokonce dvakrát: poprvé personalista v 1. kole a potom ředitel ve finále. Byl jsem z toho tak tumpachový, že jsem ani nedokázal říct pravdu. A to že mám zkušenosti bohaté a konkrétně velice špatné. Pořád přemýšlím co tím oba mysleli. 1. Chtěli tam někoho kdo ten babinec ukočíruje pevnou rukou a zavede prioritu PRÁCE a ne POCITY A VZTAHY. 2 A nebo chtěli měkotu, co ty ženské nebude moc dráždit a nechá je rejdit a hýbat oddělením...
Nepřijali mne
Buď rád.
Pri mych pohovorech jsem zjistil, ze personaliste byli ti, kteri o praci a vubec o predstave nejake normy idelaniho kandidata vedeli vubec nejmin, navic ani nebyli vzdelani v oblasti psychologie nebo andragogiky, takze byli tak snadno prokouknutelni svymi otazkami, ze by se na ne pripravilo i dite zakladni skolou povinne...
Nejlepsi je metoda, kdy si muzete nejakym simulovanym zpusobem v ramci vyberoveho rizeni vyzkouset potencialni praci, vlastne az zde muze nedko zacit zjistovat vase skutecne dovednosti.
Jinak chci podotknout, ze se mi nevyplatilo pracovat u nejsilnejsi IT firmy na svete, protoze jsou to nejvetsi bastardi, jake znam(e), z hlediska personalnich zalezitosti...a taky pers. agentura, ktera si rika "nejvetsi na svete" (= nejprolhanejsi)
že z člověka tahají pomalu číslo spodního prádla, ale pokud se zeptáte na práci samu a konkrétní podmínky, promění se personalista v tajemný hrad v Karpatech. Pohovor by měl být vztah rovný s rovným – firma i uchazeč – oba zároveň něco nabízejí a něco žádají.
Rovněž mi přijde nefér ptát se UCHAZEČE na jeho představu o platu. Firma přece musí vědět, jakou hodnotu ta která práce pro ně má. Proč má uchazeč (a i firma) vůbec ztrácet čas, když se na konci úspěšného řízení doví, se dostane někam na třetinu svého dosavadního příjmu? Otáže-li se sám, je za nezdvořáka. Fakt je neslušné pracovat kvůli penězům?
Proč má uchazeč předstírat, že netouží po ničem jiném, než po této jediné práci? Jak někdo může čekat, že největším snem někoho, kdo není primitiv, je stát se např. sekretářkou? Já sice svou současnou práci miluju, ale dostala jsem se k ní po spoustě opruzu, který jsem však tak jako tak dělala ke spokojenosti vrchnosti. A nikoho nezajímalo, že není mým number one.
To, co popisujete v prvním odstavci , ukazuje, že personalista, kterého jste potkal je blbec. Pokud zaměstnavatel zaměstnanci předem neřekne, co ho čeká, nemůže chtít od zaměstnance, aby věděl, co může dělat.
Druhý odstavec - to není tak jednoduché. Pracovní trh je trh. Jinými slovy, pracovník se snaží získat co nejvyšší cenu, zaměstnavatel co nejnižší. Je to klasická cenová hra a je férová pro oba. Jinými slovy, klidně se můžete zeptat, co nabízí :). Na druhou stranu, pokud pro někoho děláte nabídku (obchodní), také ji naceníte. Zaměstnavatel od vás nic jiného nechce. Zkuste přijít za klientem a říci - tady pro vás máme produkt, kolik jste ochoten zaplatit? Někdy to jít může, většinou však ne :-).
Třetí odstavec - pokud to předstírá, je to jeho problém. Zaměstnavatel se snaží získat informace o motivaci zaměstnance. Že to zaměstnavatel bude vědět je výhodné pro obě strany. Člověk toužící po velkých penězích se dá motivovat tím. Člověku toužícímu po penězích nestačí ani velký plat.
Ty jo, to jsou zase psychologické bláboly. No kolika pozicích potřebujete, aby byl váš zaměstnanec dobrý řečník? K tomu, aby vás dokázal ukolébat v případě, že se vlastně fláká? Nebo i když umí v řeči improvizovat, nevytahuje se jenom? To, jak se v našich končinách provozují přijímací pohovory, je jedno velké neštěstí.
Když už někdo poučuje, mohl by alespoň umět česky, "dceřinné" je špatně, správně je "dceřiné". Méně je někdy více!!
Cha cha cha, pohovory! To je jen přetvařovaná, nic jiného.
Jak pomocí nějakého kecání lze zjistit, jak uchazeč umí makat? Jestli má nápady? Jednoduchá odpověď: to nelze zjistit.
Pohovor bych prostě vedl tak, že bych ho k tý práci, kterou má dělat, prostě posadil a jedem (popř. k nějaké "zjednodušené variantě". Kdo by se nejlépe osvědčil, byl by přijat.
Pokud by bylo z kapacitních důvodů potřeba před tímto pohovorem filtrovat, udělal bych totéž jako domácí zadání.
Co se týče životopisů, tak ty bych bral v potaz skutečně jen hodně orientačně. Celá řada činností není ani zdaleka složitá, aby se nedala rychle naučit. Dřív bych přijal, než bych čekal na "ideálního" kandidáta. A vzdělaní? To bych obecně zcela ignoroval (někdy to samozřejmě nelze).
Lze se ptat na konkretni odborne dotazy. Pak je jasne, zda uchazec keca.
všechny managory a podobný darmožrouty postřílet debily kravaťácký
Absolvoval jsem asi deset pohovorů s pocitem, že boj byl předem rozhodnut, po tom jedenáctém jsem se dozvěděl ( neoficiálně ), že problém byl v tom, že na mě bylo moc vidět, jak to místo chci!!!!! Takže už fakt nevím, myslel jsem si, že by to mohla být spíš přednost a ejhle ...... Dobrý flek přes dobrého známého, to je můj názor.
tohle neplati vzdy .. deje se to u molochu typu Telecom, T-Mobile, ... ale u mensich firem potrebuji spise kvalitne lidi