- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Ústavní soud ČSFR už v podobné věci rozhodl ve prospěch uživatelů starobního důchodu, a to nálezem (pléna) ze dne 8. 10. 1992 sp. zn. Pl. ÚS 22/92.
Tehdy zrušil ústanovení zákona o rozpočtu, které poživatelům starobního důchodu více, než o 100 % zvyšovaly daně (z příjmů, ze mzdy a z literární a umělecké činnosti).
Odůvodněním by se dalo argumentovat ve prospěch zrušení zvýšeného daňového zatížení důchodců i dnes.
Pane Juríčku. Vy nemáte o právu ani ponětí. Nerozumíte ani základní pojmům (např. závazné pravidlo) a svou neznalost ještě vydáváte za argument. Búh ochraňuj všechny, kdo by se vašimi radami řídili.
Do úroku se sice počítá za každý den, ale není to REPO + 14 % na den proboha!
Je to p.a., per annum, tedy na rok, proto je to ú-rok! Na den se to krátí alikvotně počtem dní v roce.
A stejný úrok pak dostane důchodce, pokud u soudu se ukáže, že správce daně postupoval protiprávně.
Ještě takhle: Pokud jsem si všiml, tak tam kde soud judikoval zneužití práva, šlo zpravidla o to, že zákonodárce chtěl daňově podporovat nějaký buhulibý záměr (třeba zdravotnictví, školství, charitu, fotbal, ve Francii zemědělství ) a daňový subjekt například založil charitativní organizaci, kterou podporoval svou rodinu (léky a poplatky na zdravotbictví, školné, vstupné na fotbal a tak).
Tohle ale není ten případ: Zkásnutí prťochů není žádný bohulibý záměr.
Nejvyšší správní soud judikoval také ve svém rozhodnutí ze dne 10. 11. 2005, č. j. 1 Afs 107/2004-48 (č. 869/2006 Sb. NSS), v němž mimo jiné konstatoval, že "o zastřený právní úkon ve smyslu § 2 odst. 7 ZSDP se nejedná, pokud žalobce nečinil své právní úkony naoko (nepředstíral je) a nesnažil se jimi zastřít právní úkony jiné, ale svými úkony práva zneužil". Takže ten, kdo se odhlásil na den 1. 1. nic nepředstíral, protože důchod skutečně ten den nepobíral a ani nezastíral právní úkony jiné (nevím jaké by mohl zastírat v oblasti důchodů). Jakkoli proto má stát v řadě vztahů vrchnostenské postavení, je jeho prvotní podstata založena na smluvní bázi. To mimo jiné znamená, že každá fyzická i právnická osoba má ve vztahu ke státu nejen povinnosti (souhrnně podřaditelných pod povinnost respektovat jeho právní řád), ale i práva. Soustava daní proto musí být z hlediska její koncepce i konkrétní aplikace transparentní, předvídatelná a přiměřená. Promítnutí uvedené základní zásady, z níž je nutno při výkladu daňových zákonů vycházet, lze vysledovat také v řadě rozhodnutí Ústavního soudu. Například v nálezu ze dne 15. 12. 2003, sp. zn. IV. ÚS 666/02 (zveřejněném pod č. 145 ve svazku č. 31 Sbírky nálezů a usnesení Ústavního soudu) Ústavní soud uvedl, že za situace, kdy právo umožňuje dvojí výklad, nelze pominout, že na poli veřejného práva mohou státní orgány činit pouze to, co jim zákon výslovně umožňuje; z této maximy pak plyne, že při ukládání a vymáhání daní dle zákona, tedy při de facto odnětí části nabytého vlastnictví, jsou orgány veřejné moci povinny ve smyslu čl. 4 odst. 4 Listiny základních práv a svobod šetřit podstatu a smysl základních práv a svobod - tedy v případě pochybností postupovat mírněji (in dubio mitius). Rovněž v nálezu ze dne 2. 12. 2008, sp. zn. I. ÚS 1611/07 Ústavní soud vyslovil, že nelze připustit, aby se vlivem interpretace zákona stalo předmětem zdanění něco, co zákon za předmět daně s žádoucí mírou určitosti nepředpokládá.
O zastřený právní úkon se v tomto případě rozhodně nejedná, to nikdo tvrdit ani nebude.
Správce daně bude tvrdit zneužití práva - což znamená, že důchodce využil toho, že se právník, který zákon připravoval, neumí vyžvejknout a podle berňáka to myslel jinak, než to do zákona napsal.
Uvidíme tu judikci, jsem na to fakt zvědav.
Ministerstvo si může říkat a vyhrožovat, co a jak chce. Nicméně je právem každého občana zákon obejít. Důchodci nic neporušili, efektivně se přizpůsobili zákonům a dle mého názoru jim nemůže nic hrozit. A i kdyby, tak případný soud by vyhráli.
Obejít zákon je zakázáno. Zde o žádné obejití zákona nejde.
Ještě jeden zajímavý odkaz s judikáty. Proberte se v tom:
Já tomu nerozumím - jsme povinni se řídit zákonem, co není zakázáno je povoleno, někdo napíše zcela zřejmě blbě zákon a člověk který se v mezích toho zákona pohybuje je následně sankcionován... ...pane bože, fakt žijeme v banánistánu...
Ano, je to tak: Správce daně bude tvrdit, že je blbě napsán zákon a že byl myšlen jinak, než je napsán. Obvyklý postup, když daňový subjekt udělá něco, co se správci daně nelíbí.
Je vskutku zajímavé, na koho se poslední novely zákonů zaměřily: na důchodce a na živnostníky s dětmi.
Pane Krčále, s odpuštěním, aby to nezapadlo:
Pro klid duše důchodců bude asi nejlepší v příštím roce podat daňové přiznání bez odečtení daňového zvýhodnění a poté podat opravné daňové přiznání s odečtením a žádat vrácení přeplatku. Tím nevznikne žádné doměření daně a žádné penále. A budou mít čas si s finančákem pohrát.
Zde mne ale napadloa jedna výhrada: Pravděpodobný scénář je, že správce daně daň vrátí, pak proběhne daňová kontrola a daň + penále + úrok doměří.
Kdo má odvahu, ať se soudí (v případě výhry získá daň a penále zpět a k tomu REPO + 14 % úrok). Ostatní ať čekají na judikci.
Všichni diskutuji o vykladu te duchodcovske "sankce". Ale nechapu, proc by se mel duchodce vzdavat odectu. Na duchod ma narok za celozivotni praci. A kdyz se rozhodl pracovat dal, tak proc by pri vypoctu dane nemel postupovat jako kazdy jiny pracujici?