Mně říkali, že se ozvou a ještě večer se ozvali, že teda jo. Ale člověk musí něco umět no.

Nejvíc mě prudí, že firma, která si podá inzerát, že někoho hledá, a já jim na něj odpovím, že bych měl o práci zájem, se leckdy ani nenamáhá odpovědět. A tak nevím, na čem jsem. Mám ještě čekat? Jak dlouho bych měl čekat? Nebo začít hledat jiný flek? Chápu, že nemají sílu odpovídat každému zvlášť, ale po nějaké lhůtě snad mohou odeslat hromadný spam o tom, že jsem jako kandidát nevhodný a tomu jednomu šťastlivci poslat dobrou zprávu.

No... 99 % žádostí o práci, které mi chodí, jsou ve stylu Já bysem chtěla dělat u vás recepční, sem vichodila hotelovou školu a dělala jsem servýrku tagže mám praxy a přítel by moh dělat ůdržbáře, je šikovnej, a chtěli byzme u vás bidlet a se stravovat sdarma. Nebo je to poslané na sto adres najednou. Nebo je to něco úplně mimo mísu. Pravda, další radosti, jako že Já su teda na pracáku, takže by to bylo bez smlouvy, se obvykle řeší per huba a z mé strany následuje A ven!, ale celkově se dá k zachování dekora udělat jediné, předstírat, že se tohle nikdy nestalo.

Je to úplně stejné jako za komunistů, ne-li horší. Banda kádrováků (dnes se jim říká personalisté) se vám hrabou v soukromí a v životopisu, a i díky nějaké maličkosti jste okamžitě vyřazeni. Za komunistů jste měli nějaký škraloup, a už jste také měli okamžitě po naději na dobrou práci. Jaký je vlastně rozdíl mezi dneškěm a minulým režimem? Za těch komamčů jste měli alespoň jistotu, že nakonec tu práci mít budete.

no ono možná je, ale jde o to kde a jakou - můžete být třikrát sebelepší VŠ v technickém oboru, ale když máte rodinné zázemí a RD v regionu, kde firmy prostě nejsou, tak to je neřešitelná rovnice...

Vynikajici, pochopil jsem to tak, ze pro to abych ziskal nejaky flek z duvodu nechcipnuti hlady , tak musim hodne lhat, podvadet a vymyslet si , nebot se vetsinou hledaji supermani a to i na mista co zvladne cvicena opicka, nebo poloslepy pes o trech nohach ...jdu se preventivne vyzvracet

Nebo jste se měl líp učit....

Vzdy se najde nakej jouda u clanku jako je tenhle kteri budou proste zaryte tvrdit ze najit praci je snadny... ;-)

Najít práci je snadný.

Za pár desítek let nebude pracovat nikdo.

U pohovoru jsem o tehdejším zaměstnavateli řekl, že je to parchant a proto hledám jinou práci. Byl jsem přijat. U nového zaměstnavatele jsem již několik roků a vzájemně se chováme velmi slušně.

Jako vsechny debaty o praci se i tato nutne musi stocit k vymlouvani se na vek a pripadne zdravotni stav. Pritom oboje je naprosto nepodstatne pokud clovek opravdu umi neco o co je zajem, neni liny ucit se novym vecem, a ma vuli.

Znam 2 pripady na kterych to demonstruji. Pripad 1 stary clovek v duchodovem veku neni tyden co by nemusel jit k doktorovi s nejakym problemem. Pripad 2 mladi zdravi lide vek 25 a 29 let. Vsichni ti stezovaci by rekli ze pripad 1 je odepsany a ti dva druzi maji sanci uspet. Ale opak je pravdou. Ten prvni je zamestnan v nasi firme (IT) a jeho letitzkusenosti a odbornost je prinos o ktery nehodlame prijit takze je velmi slusne zaplacen. Ti druzi dva jsou vecne bez prace a kdyz je nekam vezmou vetsinou nepreziji zkusebni dobu.

Jaky je mezi nimi rozdil ? Proc stary nemocny duchodce muze delat konzultanta v IT firme ? .. A neni to ani o vzdelani ziskanem na skole protoze nikdo i snad nemysli ze na jakekoliv skole se pred 40ti lety ucilo neco dnes pouzitelne v IT :D

Je to proste v povaze cloveka. Jeden dokaze na sobe cely zivot pracovat a vzdelavat se az se znej stane mistr v oboru zatimco druhy je lempl co pokud nahodou dokonci stredni skolu tak tim to ro nej proste konci a odmita se snazit.

Konzultanta možná ano, ale chtěl bych vidět firmu, která bude hledat přestárlé programátory.

Kapitola týkající se životopisu by měla být nazvána: "Životopis - buďte stejní" nebo "Životopis - nevyčnívejte", protože by to lépe odpovídalo oněm radám...