Zveřejňovat pouze to, kolik kdo odvede na daních a zdravotním a sociálním pojištění, případně kolik pobral nemocenské apod.  Tam si lidé mohou vesele závidět.

Než jsem odešla na mateřskou pracovala jsem osm let ve veřejném sektoru, konkrétně na městském úřadě. Nejprve jako řadový zaměstnanec, po pár letech jako vedoucí malého oddělení. Většina mých podřízených měla stejný úvazek i stejnou pracovní náplň, a proto bylo jejich zařazení do platové třídy stejné. Rozdíl byl přirozeně v délce praxe, která je pro rozdíly v rámci jedné platové třídy určující. Vedle toho jsme měli i osobní hodnocení, kde se zohledňovaly individuální záležitosti - pracovní nasazení, množství odvedené práce, kvalita této práce apod. Platové třídy a v jejich rámci stupně podle délky praxe jsou uvedeny v nařízení vlády a jsou veřejně přístupné, co už se veřejnost automaticky nedozví jsou osobní ohodnocení a případné odměny.

Dlouho nebyl žádný problém, kolegové neměli důvod něco mezi sebou tajit. Takže to ani nebylo předmětem nějakého zvláštního zájmu, maximálně se řešilo, jestli někdo dostane odměny a jak vysoké (na rozdíl od reportáží se pohybovaly v řádech stokorun a tisícikorun a musely se písemně odůvodňovat). Pak k nám nastoupila nová kolegyně, která se na platy ostatních začala vyptávat velice nevybíravým způsobem, zjišťovala si je přes své známé a během pár měsíců jen dosáhla toho, že už se o tom nikdo nechtěl s nikým bavit a všichni se na sebe dívali velice podezíravě. Tato kolegyně měla neuvěřitelný přehled (odkud brala informace opravdu nevím) a opakovaně si chodila žádat o zvýšení platu s odůvodněním, že ostatní berou více. Že má minimální praxi, nic moc pracovní morálku a nepřesvědčivé pracovní výsledky slyšet nechtěla, konec konců byla členkou té správné politické strany (na rozdíl od nás ostatních).

Na základě těchto skutečností nejsem příznivcem automatického zveřejňování platů a mezd. Vyvolává to zbytečné vášně a závist. Pokud se mě někdo z veřejnosti slušně zeptal, neměla jsem problém mu výši platu sdělit. Hulvátům, kteří si přišli na úřad jen zařvat (zpravidla notně posilněni alkoholem), jsem řekla třídu a stupeň, ať si hledají sami.

Jsem pro. Tohle tajnůstkaření akorát nahrává firmám... Je to svinstvo, vidím v každé firmě, jak tu samou práci dělaj různí lidi za diametrálně odlišný peníze, častokrát má navíc víc peněz drzej lempl, kdežto člověk co pro firmu dělá daleko víc let a odvádí kvalitní práci, má peněz míň. Nadřízení akorát lžou, vymýšlejí intriky, atmosféře to taky nepřidá. Na zveřejnění platu zaměstnanců na stejný úrovni nevidím nic špatnýho.

Ale už nepíšete, že se tam považuje za vrchol neslušnosti, ptát se na plat.  A nejen tam.

To zavání rovnostářstvím... ...co je komu co do toho, jaké má kolega odměny? Co si kdo vyjedná, to také má.  Když není s odměnou spokojen, může požádat o úpravu anebo jít někam jinam, kde pracovní výkon bude snad lépe ohodnocen. V tak závistívé společnosti, jako je ČR, je zveřejňování výdělků v soukromé společnosti akorát tak cesta k rozložení pracovních týmů.

Nic nového. Zveřejňování mezd včetně "prémií" se vyvěšovalo začátkem měsíc na nástěnky nebo se to četlo na "výrobních" poradách. A nebylo to vůbec špatné,. Šéfové tak neměli možnost přilepšovat sami sobě či svým "dětem", jak se tenkrát říkalo těm, kteří byli v práci pro své vlastnosti, dovednosti a schopnosti na špičce . . .  Dnes se můžete v práci pro zaměstnavatele třeba rozkrájet a stejně budete brát méně, než línej donašeč čí šikovný řiťolezec . . . 

A v které firmě ?   Vystřídal jsem několik zaměstnání, ale jakožto člověk, který měl k datům přístup jsem podepisoval mlčenlivost.  Ono by to dělalo zlou krev i tehdy.

Já jsem pro, nevidím na tom nic špatného... Všichni kdo tu na to nadávají mi přijdou lehce zabednění... Je jasné, že v okamžiku změny a pár týdnů po ní to může způsobit jisté komplikace... Ale časem si to sedne a lidi si naučí cenit své práce...

Co jsem slyšel od člověka, co dělá v jedné továrně na elektronické součástky u Brna, tak u pásu závidí kdejakou korunu a jsou schopní čehokoliv jen proto, že člověk vedle nich má o 20 korun víc než oni.

Zveřejňování příjmů zaměstnanců firmy anonymně, ve formě seznamu ročních příjmů zaměstnanců bez udání konkrétních pracovníků, v kterémžto seznamu se každý najde, a podle toho se každý zařídí, jsem si myslel, že je chvályhodné, již před nějakými patnácti lety. Kdybych tento námět tehdy navrhoval, byl bych považován, ví bůh za co.

Jsem rád, že k tomuto směřují některé  firmy alespoň v současné době.

Takový seznam se ale již zasílá, akorát ne interně, ale pro potřeby statistik.

mzda nabízená na jednotlivých pozicích má být veřejná, ovšem výsledná mzda konkrétního zaměstanance nikdy, to je jen vytváření konfliktů a zbytečných rizik.