Osobně se zabývám úvěry na bydlení a hypotékami (dále HU). Setkávám se s mnoha lidmi, kteří chtějí bydlet. Když se jich zeptám na současné fin. rezervy, mají je v řádů desetitisíců (20-60tis).

Otázka, kde chtějí bydlet? V Mostě stojí byt 2+1 za cca 250tis Kč, tentýž byt v Brně/Praze stojí o nulu víc - 2,5mio Kč.

K těm rezervám výše uvedených si lidé neuvědomují, že je HU běh na 20-30let. Mám rád, když nesjednávám 100% HU, ale když mají lidé 20 a více % z vlastních zdrojů. Tak se do budoucna vyhnou neočekávaným výdajům a následných problémů s exekucí.

Jestliže má někdo momentálně našetřeno 20%, rozhodně ho to nechrání před budoucími neočekávanými výdaji (jestliže to utopí do vaší 80% hypotéky). Nebo jak jste to myslel?

A přes stále omílané pravdy kolem úvěrů to stále vede k tomu, že se zadlužení domácností (tedy fyzických osob) stále zvyšuje. Problém je ve finanční gramotnosti části obyvatel, snadno podléhajících vnucující se reklamě. Kdyby každý uvažoval přísně ekonomicky a s ohledem na své možnosti, tak by řada bank a všichni mimobankovní poskytovatelé úvěrů měli existenční problémy. A já bych jim to přál, třeba by se začali živit poctivější prací. Přehazováním peněz se nikdy žádná hodnota navíc nevytvořila, jen to užírá tu už někým jiným vytvořenou.

ajéje

A priste prakticke uvahy jak si uvarit obed. Mam hlad? Umim si uvarit? Z ceho obed uvarim?

nepotrebuji to na co nemam. Pokud si nejsem schopny na neco nasetrit je to moje smula, brat si uver je cesta do pekel.

A na druhou stranu, clovek ke spokojenemu zivotu nepotrebuje hafol uveru na veci, ktere si koupil jen proto, aby bylo videt, ze na ne ma...

třeba šetřit na barák celý život a pak si ho několik let v důchodu užívat moc lidi asi neláká, ale vaše věc

Nejsem tak bohatý, abych si mohl brát úvěr(y).