Ještě mě napadla jedna dost často pokládaná otázka.

"Prodejte mi tohle pero"

Taky jsem se s tím setkal na pohovoru a pak to bylo i ve filmu 

Vlk z Wall Street 

A pak se člověk diví proč to u nás vypadá tak jak vypadá.   Řekl bych, že kolegové z bývalé práce můžou mít úplně jiný pohled na můj odchod. Zatímco já si můžu myslet že už jsem nemohl dál rozvíjet svoje schopnosti, dosáhl jsem tam maxima, oni můžou říkat že jsem byl arogantní blb neschopný práce v kolektivu a jsou rádi že mě po letech konečně vyštípali. Takže podobné otázky jsou velmi trapné a uchazeč by si měl rozmyslet jestli stojí za to pro takovou firmu pracovat.

Považuji podobné dotazovaní za ponižujici. Dvakrát jsem pohovor už v jeho průběhu díky podobným otázkám vzdala. Nedokázala jsem hrát tu hru. Neumím lhát a předstírat,ze se upřímně snažím najít odpověď na takovéto typy otázek,když ve skutečnosti už chci být pryč a zapomenout na trapnost pohovoru.

:)) Vlastně si teď uvědomuju,ze nevím,co mi na těch otázkách tak vadí. Jo vlastně: mam totiž pocit,ze se musím nabízet a prodávat. A tak to není. Ja hledám v zaměstnání rovnocennou spolupráci. Párkrát jsem zkusila jít naproti a poté,co jsem byla dotazovana na hlouposti,jsem se také odhodlala a poptala se na tělo,např. na fluktuaci nebo proč odešel předchozí zaměstnanec z postu,na který se hlásím apod. Pohled na ty vykulene oči byl k nezaplacení :-)

Veroniko, to, co u mnoha personalistek / náborářek postrádám, je zdravý selský rozum, normální uvažování... resp. máte problém v tom, že se snažíte vybrat toho nejlepšího, což pak vede ke křeči, jenže nechcete zklamat... Myslím si, že mnohé z vás jsou deformované svým povoláním stejně jako učitelé / učitelky, kteří / které učí, vychovávají a uplatňují pedagogické postupy i doma, a to nejen na dětech, ale i na partnerech... ono je to jako v životě - čekáte na toho ideálního chlapa, který nakonec třeba ani nepřijde, a tak si necháte utéct (jiným to ale přinese štěstí) solidní chlapy, kteří nejsou perfektní, ale pro život více než dostateční...

To jsou ovšem ultra chytáky. Drsnější už je snad jenom, když člověk někam vleze a oni mu řeknou "Dobrý den". To je ještě horší chyták vedoucí přímo k panice a hysterickému záchvatu...

Tchý voe, nou cement .

Nikdy nevíte, na koho na pohovoru narazíte. Mně se tedy většinou (ne vždy) vyplatilo být upřímná. Kdysi jsem byla na takovém šíleném pohovoru, kde nás skupina personalistů a psychologů pozorovala, jak se chováme ve skupině, byl to takový hromadný pohovor na docela dobře placenou pozici. Jednalo se o vedoucí misto, takže se tam všichni překřikovali, ukazovali ostré lokty a přebírali vedení ve skupině. Já jsem se moc neprojevovala, připadalo mně to strašně trapné a párkrát jsem naznačila, že nechápu smysl toho šaškování a že mně to připadá jako blbost. No vybrali mě , tak jsem to zkusila a zůstala pak několik let. Když jsem se zeptala pak šéfa, proč mně jako na základě mého chování vybrali, protože já bych se nevybrala, tak mně řekl, že si mne vybral jenom on a prosadil proti názoru všech ostatních, protože ten skupinový pohovor byl nápad šéfky HR a že mu to přišlo jako pěkná kravina, což pochopil, že i mně. No a pak se teda na něco takového připravujte podle rad z HR knížek. 

ale knížka z HR ti řekne, že předvádět ostré lokty je blbost... achjo

Nevím co bude za 5 minut, ne tak za 5 let..

Článek je směšný. Normální personalisté se na hlouposti neptají. Možná tomu tak v personálním pravěku někdy bylo, ale dne frčí lidskost, otevřenost a srdce na dlani. To zákazníci chtějí. Odpověď kandidáta na obchodníka, že to chce dělat, protože rád komunikuje s lidmi, je naprosto správná, i když článek nesmyslně tvrdí, že je nejhorší.

Je ale nikde s tim vas nevezmou. Zalezi i na barve obleceni, spavnem ucesu. Jsem byl jeden nej v call centru (bonus za nejlepsiho operatora), dnes kdyz me vyzkousej, tak na testech me seriozni firma nevezme a to by me mohla jen krapet zaucit a byl bych zrovna nejlepsi tam u nich 

článek je typicky na yVčera nicneříkající jako ostatní radící články ve stylu pomož si sám, je třeba si pro odpovědi jít do anglických knih tam je výběr rad velký, lze se na tyto odpovědi připravit.... u každé takové "záludné" otázky se čeká "zajímavá" odpověď, plus je dobré si přečíst základy neverbální komunikace, protože se i k tomu přihlíží a není nadto si tím pomoci můžou to být právě ty kladné body, které ve finále rozhodnou

Já mám strašný štěstí, že jsem nikdy na pohovoru nebyl. Mě by nikam nevzali. Pokusím se odpovědět, co bych jim na to řekl.

Otázka: Kde se vidíte za pět let?

odpověď: Pokud myslíte v rámci firmy, tak nevím, protože neznám jak to tu chodí. Pokud myslíte všeobecně, tak kdekoli, kde mě bude práce bavit.

Otázka: Proč jste se rozhodl dělat obchod?

odpověď: Protože jsem uvěřil své představě o tom, že je to zábavné a dobře placené.

Otázka: Kolik si chcete vydělat?

odpověď: Čím nudnější a těžší práce, tím za ní chci více peněz. Co přesně  je pracovní náplní a kolik času reálně v práci strávím?

Otázka: Proč jste opustil poslední zaměstnání?

odpověď: Pracovní podmínky pro mne přestaly být akceptovatelné.

Otázka: Jaké jsou vaše silné a slabé stránky?

odpověď: Nejsou silné a slabé stránky. Vždy je nutné říci vůči čemu se to vztahuje. Ta samá vlastnost je klidně v jednom okamžiku slabostí a v druhém výhodou.