Já to dělal dva roky. Skončil jsem, protože jsem na to neměl nervy.

Vypracujete analýzu podle toho, co klient uvede v rozhovoru. Spočítáte mu rizika, nastavíte smlouvu co nejlépe podle svého vědomí a svědomí, zohledníte stávající smlouvy, máte s ním tři schůzky, kde mu to všechno pořádně vysvětlíte... a pak vám zavolá, že uzavřel to a to s nějakým vzdáleným příbuzným nebo s kamarádem. Sice neví, co tam má, po zběžné prohlídce se chytáte za hlavu, ale... one je fér, je to synovec mé pratety z pátého kolena... ten by mě neošulil...

Jak říkám, na to musí mít člověk nervy anebo vyřídilku. A já nemám ani jedno. Tak jsem raději zůstal u počítačů, protože s těmi se dá normálně dohodnout.

Tai-chi jako cesta a práce ve finančnictví??? Tož to Vám, pane poradče, něco nedocvaklo!!

Dobří pojišťovací poradci se začnou objevovat až v tom okamžiku, kdy budou odměňováni jinak než provizně, čili podle výše pojistného

To je problem protoze ti co je plati chteji vysku pojistneho maximalizovat ;)

A nnavic napr. Partners maji udajne srovnane provize tek ze nezalezi od koho produkt Vam prodaji a stejne znam od nich totalniho diletanta :) A navic i kdyz jsou provize "srovnane" porad to poradce nuti prodat vam aspon "neco" i kdyz nepotrebujete vubec nic.

Jedina moznost je platit si poradce sam tak aby byl vasim zamestnancem a ne zamestnancem tech kteri Vam chteji prodat produkt. Ale to v CR narazi na to ze vsichni chteji vsechno "zdarma". A tak maji "zdarma" tyhle "poradce"

Odborné rady poradce jsou nutné......nicméně klient se rozhodne, ne poradce, takže si klient může koupit zcela něco jiného, než mu poradce radí a přesto nelze poradce z ničeho vinit.....i   bohaté celebrita si může koupi běžné ojeté auto a poradce mu může radit, co chce, třeba že si má koupit nové SUV BMW za dva melouny.....

Dobrý pojišťovací poradce? To je něco jako hranatá koule

"Pojišťovací poradce", stejně tak jako pojišťovny samy, především generují zisk (pro sebe). Ten je zásadně prioritní. A tento zisk není generován z ničeho jiného, než z peněz klientů. To znamená, že množina klientů pojišťoven (ale také bank, samozřejmě) každý rok přichází společně řádově o desítky miliard korun. To, že nějaký nepatrný zlomek - ale mediálně velmi transparentní - z nich na tom vydělá, na tom nic nemění. Stejně tak jako mínus nějakého pojišťovacího agenta

Pojišťovací poradce pro normálního  - běžného, průměrně inteligentního  člověka, je jednak nesmírný luxus, protože takový člověk by měl být schopen si určit své priority a zachovat se podle toho a  měl by být schopen si najít informace a zařídit se podle toho. Internet je dostatečně bohatá studnice. informací.

Za druhé KAŹDÝ pojišťovací poradce hledí hlavně na výhody a benefity pro sebe, takže nabízí a nabízí a vnucuje a přemlouvá a vše s výrazem jako by Vám zachraňoval existenci a život. Skutečnost je ovšem taková, že v duchu počítá pouze kolik mu to hodí a zákazník jako takový a jeho potřeby jsou  až na druhém místě.

Můžou tomuto příspěvku tady  pojišťováci a jejich rodinní příslušníci dávat mínusy a vysvětlovat, že to tak není, ale opak je pravdou. Jejich příjem a tím i životní úroveň je přímo závislá na uzavřených pojistkách a proto jim nezbývá než prostě prodávat hlava - nehlava.

Ti co to takhle nedělali, tak ti už na trhu s pojistkami nejsou, protože nevydělávali a museli skončití.

Já skončila, protože jsem měla klienta na prvním místě, podle článku jsem téměř křišťálová. A máte pravdu, nešla jsem přes mrtvoly a musela jsem skončit. I když právě řešení zivotek tak, aby sedla klientovi jak hrnec na pr.... to mne moc bavilo....

A hlavní rada. Začne vás otravovat a nabízet vím modré z nebe. Paní samoživitelka je drsná dávat 5000 měsíčně na životko.

Celý ten článek je PR Allianz, který má vzbudit dojem, že když se potkáte s poradcem od Allianz, nenaletíte.

Všechno je něčí PR. I Váš komentář je PR na Vás. Rozdíl je v tom, že někteří lidé myslí jen na svůj vlastní prospěch a o nic jiného jim nejde (přemýšlí stylem win/lose).

Pak jsou také lidé, kteří chtějí přinášet hodnotu druhým a PR je přirozeným odrazem jejich aktivit a jejich dobrých úmyslů (v souladu s myšlenkou win/win).

Aktivním "podomním" nabízečům finančních a jiných služeb se obloukem vyhněte a ušetříte si spoustu problémů. Můžete mít štěstí a jeden z padesáti vám poradí nezištně a dobře, ale to fakt může riskovat jen blázen.

Jaký má být správný výklad Vašeho tvrzení?

Napadá mne totiž výklad typu:

Běžte raději na pobočku banky či pojišťovny a riskujte úplně stejně nebo možná i v horším poměru, protože ti lidé sice znají lépe technické parametry produktů, ale vědí minimum o finančním plánování a individuálně správném nastavení.

Otázkou je, kdo je větší blázen? Ten, kdo se snaží najít opravdu kvalitního poradce, nebo ten kdo slepě věří, že mu v bankách, pojišťovnách nebo dokonce na poště poradí správně a zodpovědně (ačkoli musí pouze plnit plány a nařízení shora bez jakékoli zodpovědnosti vůči klientovi)?