Diskuze

Jak jsem zvedala kotvy: Neuvěřitelný život na Ženských domovech

Kdo by nechtěl vyletět z rodného hnízda a začít konečně žít po svém. Dnes to vlastně není žádný problém, tedy až na „maličkost“. Musíte na to mít peníze. A ne zrovna málo. V dobách socialismu to bylo trochu jinak.
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.
Děkujeme za pochopení.

kamarada zapsali rodice do bytoveho druzstva ve velmi utlem veku, rekl bych temer po narozeni, byt mu byl pridelen tesne po dosazeni plnoletosti.

dalsi znamy daval v r.1985 za postoupeni "dekretu" k najemnimu bytu 50.000,-. ale je fakt ze na tom vydelal, po revoluci dostal od noveho majitele domu tak vysoke odstupne, ze si za to mohl koupit starsi byt.

0 0
možnosti

Úplateček pro vrátného, aby se mohlo souložit o pár minut déle.

Prostě už za bolševika si člověk bez úplatku ani pořádně nezaš....

:-(

1 1
možnosti

Pán Krpatá, to bystě sa plietol.

Ja som v tej šedivej dobe totalíty žíl v jednom mestě, kdě bolo niekoľko vojenských posádok a spústy lampasákov. 

A keď bola všeliká cvičenija armád, bol to raj na zemi ako si tjé lampasácké paníčky užívaly volnostě a naopák ešče aj všetké tjé útráty platíly

1 0
možnosti

takové bydlení dospělé ženy si člověk nedovede ani představit. povolení na manžela :-DD něco strašného. ale mohlo být víc fotek, ta budova tam stojí dlouho, na to dát jen jednu fotku. zajímavé články, na toto by lidi měli myslet, když furt na něco dnes remcaj.

2 0
možnosti
Foto

A51l22e38s 65M84u31l86l82e85r

17. 11. 2015 10:32

Kouzelný článek, blahopřeji autorce, dekretované lůžko byl žolík v ruce. K diskuzi o bydlení. Mám za sebou mládí v bolševismu a první bydlení jsem si koupil až v tomto režimu a za peníze. Dnes je to jen otázka peněz, tenkrát to byla otázka úplatku nebo černého trhu nebo členství e straně nebo vstup do zaměstnání, kde se byty nabízeli, ale v Praze to znamenalo ministerstvo vnitra, armáda, ČKD a pod.. 

Ale peníze na byt to není pár drobných, postavit dům, byt je velké množství práce, hodně materiálu a tak jsou byty drahé, ale nikoliv nedostupné. První krok je chodit do práce, druhý je odříci si zbytečné útraty a je potřeba spořit očekávanou splátku hypotéky za své první bydlení, což bude asi garsonka. Je to nudný život - práce, domů. Žádná zábava, utrácení, hospody, dovolená v jen Čechách, nejlépe u kamarádů za výpomoc. Možná bude i ono mamánkovství, ale rodiče z nás mají radost a podporují nás, doma jsme je na na večeři a spánek, žádné hospody, utrácení, povalování. Jen se opatrně ptají na nějakou tu známost, děvče / chlapce. Pak nás přestane bavit sledovat estrády či seriály v televizi, takže pracujeme v práci přes čas, nebo si seženeme další práci, vedlejšák, a ejhle - naše úspory rostou ještě rychleji. A po NĚKOLIKA LETECH máme tolik, že si můžeme dojít do banky pro 70% hypotéku, banka nás uvítá a dostaneme skvělý úrok, prodejci bytů budou na větvi, protože málo kdo má 30% a jistou hypotéku. Hypotéku poté snadno splácíme, protože jsme se již navykli na úsporný režim a tak nám nehrozí, že nemáme na splátky. A za nějakých 5 až 7 let najednou zjistíme, že naše hypotéka je levnější než nájem stejného bytu. Ale pozor na ta dvě slova - ano, po několika letech spoření a práce, někdo po roce, někdo po pěti. Dnes je to jen otázka píle, pracovitosti a odříkání, někdo víc, někdo méně

Byt není spotřební předmět za pár korun, byty jsou drahé. 

A nejtěžší je koupit si první byt.

18 0
možnosti

Konečně objektivní článek, který pojmenovává příčinu mamánkovství. Bydlení je pro většinu mladých dnes nedostupný luxus. A i za ubytovnu dáte mnohem víc, než dvacetinu příjmu, jak tomu bývalo v ženských domovech. I když nepopírám, že pohodlnost v tom taky hraje roli.

10 16
možnosti

to je s prominutim blbost. alternativa podobnych zarizeni je dnes spolubydleni v bytech - my si dokonce s kolegy z prace pronajali dum, kde mel kazdy svuj velky pokoj. je to jen o pohodlnosti. v najmu uz mamka nevypere a nenavari, ze...

21 0
možnosti

Pekny popis, az na ten posledni ostavec. Spolecne si pronajmout byt neni dnes pro mlade problem. A zavedou si takovy rezim, na jakem se domluvi. Zadny vratny, zadny bzucak, nebo placeni za vytah.

22 0
možnosti

Řeč je ale o samostatném bydlení. Společně si ptonajmout byt mohli i tenkrát. Byť načerno, samozřejmě.

0 6
možnosti

Proč kdekdo vypráví o hypotékách? To dnes nelze pronajmout byt nebo jen pokoj? Pochopitelně, že lze.

5 0
možnosti

Ano, lze, ale zkuste počítat se mnou, pane Kozáku. Průměrný čistý plat prodavačky v samoobsluze je tak asi 10 až 12 tisíc Kč a to asi přeháním. Průměrný nájem za samostatný pokoj (kuchyň, koupelna a záchod společné) v třípokojovém bytě na Jižním Městě v Praze je tak asi 7 tisíc. Myslím si, že by taková svobodná slečna, paní, či svobodná matka velmi rády braly ty Ženské domovy, nebo něco podobného za srovnatelné nájemné z té doby, tedy dnes tak 2 000 Kč.

6 4
možnosti

Čtení to bylo zajímavé, ale proč v rubrice Finance? To jako, že ušetřila na nájemném? Nebo proč?

Jinak mám pocit, že už tato instituce nefunguje, což je možná docela škoda. Dnes tam jsou z těchto pokojíků kanceláře, takže zase někdo výhodně privatizoval.

1 0
možnosti

Nefunguje, sídlí tam různé drobné firmičky, živnostníci, psychologové s malou soukromou praxí a podobně.

Moje máti tam rovněž strávila pár let svého mládí, dodnes na to vzpomíná jako na zřejmě nejbizarnější fázi svého života. :-)

0 0
možnosti

I82v84o 19Č22á84n

17. 11. 2015 0:58

1. "Měla jsem však další kliku. Má spolubydlící byla už v důchodu a já od ní dostala úžasnou nabídku: „Plaťte nájem za mě, bydlím už jinde, dekretované lůžko si chci udržet. Objevím se tak jednou za měsíc!“"

To mi připomíná, že ve druháku jsem měl na koleji spolubydlícího / reprezentanta ve sjezdovém lyžování, který studoval sportovku, tělesnou výchovu, ale i když na denním studiu, tak fakticky dálkově... takže nakonec se studiem skončil... pro mě to ale znamenalo, že byl celou zimu pryč, takže jsem měl dvoják jen pro sebe... a když se objevil, tak to byla událost... jednou šel po chodbě proti mě, když jsem přecházel ze společné mužské koupelny přes veřejnou chodbu do pokoje, a já ho ani nepoznal, musel zahalekat... a víc tam byl až v letním zkouškovém, to přespával i s přítelkyní, která bydlela na vedlejší koleji... a od třeťáku už jsem měl jednolůžák...

2. "V noci se totiž po chodbách ráda toulávala jedna z obyvatelek. Nebyla to zlodějka, jen podivínka. Zkoušela brát za kliky a když dveře povolily, potichu vešla dovnitř, chvíli se dívala na spící siluety a pak opět zmizela. Podobných podivínek zde žilo víc."

Tak to mi připomíná, že tohle u nás na koleji udělaly holky klukům, vlezly jim do pokoje, když spali, daly jim pusu a řekly: "Dobrou noc, miláčku." a než se kluci rozkoukali, tak byly pryč, hned zmizely... a nebyla to pověst, prý to fakt rok nebo dva před námi proběhlo...

6 0
možnosti

Jj, krasne obdobi na studentskych kolejich...

1 0
možnosti