Kdyby... jasně, je to jen kdyby, ale kdyby si pán, který samozřejmě nepočítal se svojí smrtí, uzavřel k úvěru i pojištění, tak mohl odpočívat v pokoji a rodina by byla absolutně v klidu

Ideálně u Partners

s bankou se soudit může, podle NOZ si ale myslím, že by po ní chtěli částku minimálně do poloviny SJM (i přes to, že smlouvu nepodepsala). Jasně, může se bránit, v případě exekuce dokonce může dát návrh na zastavaní.. ale pokud to zastavení neposvětí exekutor ani věřitel, soud nemá lhůtu na rozhodnutí a může to trvat třeba dva roky.. 200 000 zase není tolik, otázka je, jakou lhůtu by jí banka na zaplacení dala a pokud si bral před třemi lety 200k tak je ta částka nyní nižší, ne?

NOZ je zamotanej, každej advokát i soudce si to může vyložit jinak..

Nevím, jak je to s tím omezením způsobilosti k právním úkonům, zda to není dost zdlouhavé a procesně složité (je tu nějaký právník, který by věděl víc?).

Také vidím problém v tom, že různé poruchy, jež u některých starších lidí způsobují zhoršování kognitivních schopností, jsou mnohdy dost plíživé, nepřicházejí ze dne na den, a tak se asi snadno může stát, že rodina je zaznamená (nebo si je připustí) právě až ve chvíli, kdy se stane nějaký malér (ne nutně jen majetkový).

My to takto měli s tátou, naštěstí nešlo o nic tak hrozného (nebyl to žádný Alzheimer nebo něco podobně drastického, jen to s ním šlo pomalu "z kopce"), ale já, jak už jsem s našimi nebydlela a viděla ho párkrát do měsíce, jsem to postupné zhoršování úsudku apod. pozorovala víc než máma. Jenže s ní se o tom nedalo mluvit; párkrát jsem jí to tu a tam velmi jemně, ohleduplně naznačila, ale ona se hned zlobila a vyčítala mi, že snad mám tátu za "blbečka".

Ten pozvolný "sešup" trval asi 10 let, pak přišla cévní mozková příhoda a za další 3 roky smutný konec. Až další rok nato máma připustila, že jí třeba přišlo divné, že táta, dříve tak racionální a obezřetný, najednou pustil domů "pána od telefonu" a lehkovážně podepsal přenesení linky k jinému operátorovi (což tedy naštěstí byla jediná "materiální škoda", která vznikla) a celkově se v různých drobnostech choval jinak než dříve.

Nechápu jedno, nikde není v článku zmínka o pojištění úvěru. Přičemž banky při vyšších částkách požadují automaticky pojištění minimálně pro případ smrti. Rozhodně být na straně dědice s takovým dluhem, jeho částka není tak vysoká oproti nemovitosti, tak dědictví přijmu, napadnu ten úvěr, i s ohledem na změnu občanského zákoníku. Než soud rozhodne, tak to bude trvat a do té doby se ta situace možná vyřeší sama :)

taky mě to napadlo....

Chybi mne vysvetleni, co by se stalo, kdyby deti odmitly pomoc pri placeni dluhu a pani nasledne odmitla dedictvi. Daly by urady tu polovinu domu na prodej?

Pokud by děti neodmítly dědictví, tak by platba přešla na ně. Pokud by odmítly, tak by dědictví propadlo státu a dům šel nejspíše do dražby. Kdyby by byl dluh nižší, tak je možné, že by ho banka i odepsala :)

no moc tomu nerozumim - barak (a majetek vubec) byl pravdepodobne obou manzelu, tj. pulka je jeji, at uz dluh odmitne nebo ne.

Dedit nebo odmitnout pak muze druhou pulku majetku.

Pokud se mylim, tak mi reknete, kde.

Taky o tom premyslim, ta pani musi mit narok na polovinu z manzelovy poloviny.

Zbavit svéprávnosti již nelze. Lze ji pouze omezit pro určitý okruh právních jednání. Pan Šmída se asi zasekl ve starém OZ.

Je mi divné, že manželovi dala banka úvěr, aniž by požadovala souhlas jeho manželky. Jasně že dluh spadá do SJM, ale s každou půjčkou či úvěrem přece musí souhlasit druhý z manželů. Spor s bankou by přece manželka musela tím pádem vyhrát. I když - soudit se s bankami je asi zbytečné...

S kazdou ne. Iba s velkou. Otázka je co je to velka.

Pokud ma pani dospele deti, nepovazuji castku 200 tisic za neco extra zasadniho. V pripade ze by byla sama, neni problem castku s jejim duchodem do 10. let umorit (vezme si americkou hypoteku, urok je dnes pod 3,5%).

Kdyby neschopnost racionálně se rozhodovat měla vést k omezení svéprávnosti, nebylo by svéprávných 80% lidí.