Chybovat je lidské a proto je chybovat nádherné :-) Ale jinak - když udělám chybu, tak ji přijmu. Jestli ji přiznám, je věc jiná, leč důsledky svého psychického stavu nesu jen já sám. Na druhou stranu, psycholog je úplně mimo, tvrdí-li, že důležité je sdělit okolnosti. Už vidím svého "nadřízeného" celého šťastného, jak přijímá (a hlavně zvládá a chápe) informace typu - úmrtí v rodině, svatba, rozvod, menstruace, kocovina atd. Šťastní "podřízení" mající "nadřízené", kteří chápou a přijímají lidskost...

Mě se teda osvědčilo chybu říct šefovi co nejdřív. Leckdy s s tím dalo i něco dělat a dopadlo to dobře.

Hlavně je třeba v práci , pokud to je možné, umět dělat chyby tam, kde to nijak zvlášť není problém. A nedělat chyby tam, kde je to pro výsledek fatální. Je na to ovšem třeba určité nadání či občas i štěstí.

Dost lidí to má opačně, pokud o nic nejde, pracují bezchybně, jak se jedná o něco důležitého, najednou začnou chyby kupit.

Mám k tomu 2 poznámky:

1. Kdo neudělal chybu, ten nezkusil nic nového, resp. se nesnažil dělat věci jinak. Tohle může být docela špatná vizitka pro lidi zaměstnané na pozicích "vývojáře". Ti by a priori měli chyby dělat. Pro rutinní práce to zas až tak žádoucí není, ale občas zkusit zaimprovizovat nebo "šlápnout vedle" může být prospěšné. Tedy pokud je dotyčný mistrem svého oboru, může si takovou věc dovolit...

2. Česká výchova a kultura bere přiznání chyby jako osobní selhání, slabost a projev "nezralosti". Pak není divu, že máme spoustu neomylných Brouků Pytlíků. V tomto se máme ještě hodně co učit od jiných kultur.

Môj znamy sposobil vo firme škodu a vyviazol z toho s pochvalou za to že bol na mieste nehody ako prvý .

Nene, já chyby nedělám. Vždycky to na mě někdo hodí.

To my ne , to noční směna

Důležité je umět svoji práci a moc chyb nedělat. Člověku je tím víc zatěžko přiznávat své chyby, čím víc jich dělá.

Doporučuji autorovi článku zopakování gramatiky. Potřebuje to jako sůl, protože jinak by v nadpisu neudělal takovou hrubku!

Není manažera, který by neudělal chybu. Chyba by však neměla být fatální nebo i méně závažná a opakovaná. Když děla manažera 80% správných rozhodnutí, považuji ho za dobrého.

Blbý ale je, když mu všichni podřízení říkají, ať to nedělá, že je to blbost, on to přesto udělá a pak po podřízených chce, aby tu jeho chybu napravili a ještě mlčeli o tom, že ho na to dopředu jasně upozorňovali.

Nejhorší jsou mlžiči. Udělají chybu, je zapotřebí vymyslet systémové opatření, aby příště k takové chybě nemohlo dojít, takže je potřeba zrekonstruovat a analyzovat k čemu došlo, jenže jim jde hlavně o to zamaskovat svů podíl (často i dost malý, nebo dokonce žádný), takže mlží, lžou, "nepamatují se"..