Půjčka musí být vždy smluvně podchycena, už jen kvůli třeba smrti jednoho z účastníků vztahu. Zase ale není problém půjčit komukoli z přátel nebo z rodiny.. ale za oboustranně dobrých podmínek. Pocit, že musím kamarádovi nebo rodině půjčit bezúročně vede k pokrytectví "já nemám". Půjčil jsem si párkrát od přátel, ale hanba by mne fackovala, kdybych to chtěl bez písemné smlouvy a bez úroků..

Půjčit dětem, když na to mám, je samozřejmost. On ten start do života není jednoduchý. Ale známým, to je něco jiného. Jednou jsme bezúročně půjčili známému celkem slušnou sumu, vrátila se nám za skoro třikrát delší dobu než byla původně stanovena .... Dobře to dopadlo, ale byli jsme vyléčeni. Jeden náš vzdálený příbuzný proslul výrokem : " Jé člověče, sám jsem tě chtěl požádat, jestli bys mi nepůjčil ...." Asi měl taky předchozí zkušenosti. Půjčky jsou ošemetná věc a mnohdy tím končí i přátelství .

No ja si nikdy pujcovat nastesti nemusel. Bohuzel jsem parkrat znamym/kamaradum pujcil. A cim dal vic mam chut kazdeho dalsiho kdo prijde poslat do ******.

Scenar prakticky vzdy stejny. Nejdriv naslibovane hory doly a ze to bude priorita splatit a ze prece tohleto a tamhleto.

Takze oukej pujcim prachy. Bez uroku ....

Prvni splatka Ok. Druha splatka vetsinou Ok.

Pak prijdou "poblemy". Zadna splatka ... nebo misto 2000,- jen 100,- (jako ze snaha). Kurna muj cas je fakt drazsi nez srdcervouci divadlo o tom ze nemas vic jak 100,-.

Vetsinou jeste neni splacena ani tretina a musi se clovek pripominat kazdy dohodnuty termin a navic dostane vzdy jen zlomek dohodnute splatky. Vyvolava az trapny pocit se takhle furt pripominat .. a pritom logicky by trapnej pocit mel mit prece ten dluznik. Kdyz je splaceno z poloviny (vetsinou uz davno v te dobe melo byt splaceno vsechno) tak uz ma clovek pomalu pocit ze je hajzl protoze porad "taha" z kamarada penize ... ale kurnik jsou to jeho penize.

Jako pak se nedivim vubec nebankovnim spolecnostem ze se s tema lidma neserou a blbej dluh do 10.000,- proste skonci pred soudem a s nakladama rizeni a pravnikama to dela nakonec nekolikanasobek.

Půjčil jsem všeho všudy pouze 2x, ale vždy na smlouvu. Nikdy bych nepůjčil nic na dobré slovo. 1x nejlepšímu kamarádovi, který vrátil vše bez problémů a 1x kamarádce, které se dluh vracet nechtělo. Až jsem ji pohrozil, že začnu právně vymáhat dluh i sankce uvedené ve smlouvě, najednou mi peníze naštvaně vrátila. Půjčil jsem ji také bezúročně a nakonec i na delší dobu než bylo uvedeno ve smlouvě, ale špatný jsem byl samozřejmě já, protože jsem chtěl peníze zpět, takže již kamarádi nejsme a půjčovat již nikomu nepůjčuji a mám klid

Nadpis je poněkud euforický. Spíše jak napsat smlouvu o půjčce aby byla vůbec nějaká šance ji vymáhat.

Proč půjčovat?

Taky jsem přesvědčen, že na půjčování peněz jsou tady banky: umí zhodnotit bonitu i rizikovost a když dlužník neplatí, banku to nepoloží, ale má armádu právníků, kteří to budou vymáhat.

Pokud někomu nepůjčí banka, je to vážné varování, aby tomu člověku nepůjčoval ani nikdo jiný.