Životní pojištění má pořád smysl. Ale rozumné Nemá smysl úrazové (kryje jen pár procent případů), ale má smysl nemocenské a úrazové. Pokud má klient čistou úrazovku a odejdu, aniž bych mu vysvětlil v čem je problém, nedělám svou práci dobře. Pokud má klient nemocenskoúrazové pojištění, pak je potřeba se podívat na pojistné částky. Ty ne vždy odpovídají situaci. Mění se příjmy, mění se výdaje, mění se podmínky pro vyplácení odškodnění. Typický příklad neschopenka bez zkoumání příjmu. V některém období může u jedné pojišťovny být max 300 měsíčně, v jiném období max 500 a v jiném max třeba 900, z čehož max 500 je pro karenční dobu 28 dní a zbytek pro karenční dobu 6 dní. Pro živnostníka, neplatící si dostatečně vysoké nemocenské státní pojištění jde o obrovský rozdíl. Většinou si lidé platí zbytečně vysoké zajištění (nikdo jim nespočítal, co případně dostanou od státu a na co se tedy potřebují pojistit), nebo naopak mají nedostatečné pojištění (typicky, "...hlavně, ať ta pojistka moc nestojí. - Ok, tak to nastavíme nějak, ať máte alespoň něco." Což klientovi také nepomůže. Sice možná něco dostane, ale stejně mu bude něco chybět.
Takže člověk si něco nastaví, a neuaktualizuje. Takže ano, pojištění se budou řešit vždy. S novým zákonem ale ne každý pojišťovák bude ochoten snižovat klientovi pojistné, protože by vracel část své provize. Dobrý poradce to ale pro klienta udělá, pokud to situace vyžaduje.
