Článek mě zklamal, moc nového tedy nepřináší, ale obecně má pravdu. Jako manažerka v IT jsem za 20 let měla možnost pracovat v jak nepokrytě maskulinních firmách a korporacích, tak v multikulturní otevřené firmě, a je to pro ženu v této pozici opravdu rozdíl. A je fakt, že muži si své chování často prostě neuvědomují. V té maskulinní společnosti mě opravdu unavovalo neustále dokazovat, že na to mám. Dnes má můj měsíční plat šest cifer a řídím týmy v 42 zemích. V maskulinní firmě se ženská musí stát chlapem, aby mohla být ve vedoucích pozicích, jinak se tam nedostane - šovinistické vedení si volí své podřízené manažery k obrazu svému. Podceňování se projevuje v každodenní práci, kdy čelíme více otázkám než kolegové muži, musíme být lépe připravené než muži, jednání s jinými firmami se nám svěřuje méně často, chyby se neopouští - když muž udělá botu, nic se neděje, když žena, slouží to těm ostatním jako důkaz toho, že žena nemá na té pozici co dělat. Když jsem podávala výpověď, zjistila jsem, že mám poloviční plat než kolega, který byl prokazatelně méně schopný. V mé současné firmě jsou ajťáci zvyklí na ženy manažerky a je to jak jiný svět (mimo jiné polovina mých pražských kolegů nejsou vůbec Češi), prostředí je otevřené. Nemusím denně bojovat s předsudky, můžu být sama sebou. Samozřejmě že žena nesmí být hysterka, nesmí s ní zmítat emoce, ale to se musí naučit každý dobrý manažer, na sobě pracovat. Muži mají také své pudy, adrenalin, ješitnost, apod. které musí zpracovat.
