A dál se tedy nesmím zeptat třeba na ty politické názory. Historka ze života: je to asi měsíc, kdy jsem obsazoval pozici konzultanta. Tady třeba věk a pohlaví naprosto nerozhodovaly, vzal bych tam starého chlapa i mladou holku. Šlo hlavně o úroveň projevu, vystupování a schopnost naučit se problematiku. Vzal jsem ženskou, zaškolil, po týdnu zjistil, že je na FB ve skupinách: Romea, vítáme uprchlíky, Klinika Žižkov a asi 100 dalších a že o tom ráda mluví. Mě by to bylo celkem jedno, kdyby měla pracovní výsledky, ale v ČR s těmi názory 95 % lidí nase*e a já nemůžu riskovat, že to někde zákazníkovi řekne a ten pak bude moji firmu považovat za "vítačskou", protože kdybych nebyl vítač, tak přece nebudu zaměstnávat tuhle a jsem si víc než jistý, že pokud by se to rozkřiklo, spousta klientů by s námi přestala dělat. To fakt nebudu riskovat, takže sorry, ale nastupuje nechutná diskriminace kvůli politickým názorům a ženskou jsem ve zkušebce vyhodil.
Ovšem jak u výběrka tak u případných výpovědí má člověk obrovské nervy, aby to udělal tak, aby to nebylo napadnutelné. Když člověk není úplný trotl, vždycky to dokáže udělat tak, že to napadnout nejde. Takže tyhle boje proti diskriminaci akorát všechno zdržují, ale ve výsledky stejně nikoho neochrání.
Mimochodem, když se na to kouknete mýma očima: spoustu let jsem si jako zaměstnanec škudlil prachy, na dovolené jsem nejezdil, skoro nic si nekupoval, abych ty prachy teď vrazil do podnikání. Za své peníze si chci najmout člověka, který mi v tom má pomáhat a budu s ním od rána do večera dělat. A já si nesmím vybrat, že bych za ty své prachy chtěl třeba bruneta, protože bych diskriminoval zrzky a blonďáky. Sorry jako. Vyberu si prostě toho, koho chci. Chci si najmout chlápka, co se jmenuje Jarmil a čouhají mu chlupy z nosu, tak si ho prostě vyberu a vždycky si najdu způsob, jak si nenechat vnutit nikoho, koho ve své firmě nechci.
