Pracuji u zaměstnavatele, který zařazuje zaměstnance do tarifů, které neodpovídají charakteru práce. Zaměstnavatel vyžaduje odpracování přesčasových hodin v běžném pracovním týdnu a v sobotu i v neděli, ale žádné přesčasy neplatí, ani za ně neposkytuje náhradní volno. Máme pouze holou mzdu, žádné příplatky ani odměny. Rovněž neexistují propustky k lékaři. Kdo ho musí v pracovní době nutně navštívit, musí si odpadlou pracovní dobu napracovat. Jak se můžeme bránit postupu zaměstnavatele?
L. F. Most
Jestliže zaměstnavatel postupuje tak, jak uvádíte ve svém dopisu, pak skutečně porušuje ustanovení zákoníku práce. Podle nařízení vlády č. 3l2/l999 Sb. by měl zaměstnavatel zařadit pracovníka do tarifního stupně odpovídajícího převážně vykonávané práci a odměňovat ho nejméně tarifem tohoto stupně. To však nevylučuje stanovení vyššího tarifu vnitřním předpisem nebo kolektivní smlouvou. Pokud pak nebyla zahrnuta odměna za případnou práci přesčas v pracovní smlouvě nebo v kolektivní smlouvě přímo do mzdy jako její součást, je zaměstnavatel povinen za práci přesčas platit mzdu a příplatek nejméně ve výši dvacet pět procent průměrného výdělku, nedohodl-li se se zaměstnancem na poskytnutí náhradního volna. Ostatní povinně vyplácené příplatky, to je za práci ve svátek nebo za práci v noci či za práci ve ztížených a zdraví škodlivých podmínkách pak musí proplácet samostatně nejméně v zákonem stanovené výši. Pokud jde o návštěvu zdravotnického zařízení, které musí zaměstnanec v naléhavých případech vyhledat v rámci pracovní doby, protože lékař mimo rámec stanovené pracovní doby neordinuje, jde o překážku v práci z důležitých osobních důvodů, která je placena podle přílohy k nařízení vlády průměrným výdělkem. Jestliže tedy zaměstnavatel postupoval nesprávně a v rozporu s platnými předpisy, máte možnost podat písemnou stížnost na kontrolní odbor příslušného úřadu práce se žádostí, aby zjednal nápravu. Jinak se můžete domáhat doplacení částek, které Vám zaměstnavatel neoprávněně nevyplatil, u příslušného soudu až tři roky zpět od doby jejich splatnosti.
L. F. Most
Jestliže zaměstnavatel postupuje tak, jak uvádíte ve svém dopisu, pak skutečně porušuje ustanovení zákoníku práce. Podle nařízení vlády č. 3l2/l999 Sb. by měl zaměstnavatel zařadit pracovníka do tarifního stupně odpovídajícího převážně vykonávané práci a odměňovat ho nejméně tarifem tohoto stupně. To však nevylučuje stanovení vyššího tarifu vnitřním předpisem nebo kolektivní smlouvou. Pokud pak nebyla zahrnuta odměna za případnou práci přesčas v pracovní smlouvě nebo v kolektivní smlouvě přímo do mzdy jako její součást, je zaměstnavatel povinen za práci přesčas platit mzdu a příplatek nejméně ve výši dvacet pět procent průměrného výdělku, nedohodl-li se se zaměstnancem na poskytnutí náhradního volna. Ostatní povinně vyplácené příplatky, to je za práci ve svátek nebo za práci v noci či za práci ve ztížených a zdraví škodlivých podmínkách pak musí proplácet samostatně nejméně v zákonem stanovené výši. Pokud jde o návštěvu zdravotnického zařízení, které musí zaměstnanec v naléhavých případech vyhledat v rámci pracovní doby, protože lékař mimo rámec stanovené pracovní doby neordinuje, jde o překážku v práci z důležitých osobních důvodů, která je placena podle přílohy k nařízení vlády průměrným výdělkem. Jestliže tedy zaměstnavatel postupoval nesprávně a v rozporu s platnými předpisy, máte možnost podat písemnou stížnost na kontrolní odbor příslušného úřadu práce se žádostí, aby zjednal nápravu. Jinak se můžete domáhat doplacení částek, které Vám zaměstnavatel neoprávněně nevyplatil, u příslušného soudu až tři roky zpět od doby jejich splatnosti.
