Znamením, že jednu schůzku domlouváme na pět telefonátů místo na jeden a že pak nám už nezbývá čas na tvůrčí práci, na světově nové objevy, vynálezy, know-how.
Kdo produkuje světově nové know-how, ten patří v dnešním světě k nejbohatším. Přerušovaná duševní práce s neustále zapnutým mobilem u ruky ke světovému bohatství určitě nevede. Je vhodné se naučit redukovat administrativní hovory.
Jak domluvit rychle pracovní schůzku
Náš člověk, nazvěme si jej třeba pan Horák, potřebuje domluvit svou první pracovní schůzku s panem Důležitým. Horák pana Důležitého velmi potřebuje, stačí mu pár desítek minut jeho času k osobnímu jednání. Zavolá mu a je plný klasické zdvořilosti a ochoty. Milým tónem vyslovuje fráze typu "Promiňte, že ruším, dovoluji si vás požádat o kratší osobní schůzku, sejdeme se, kdykoli to bude vyhovovat vám. Rád vás pozvu na oběd, pokud budete chtít, rád ovšem zajdu i přímo k vám do kanceláře, abyste neztrácel ani minutu navíc," a podobné.
|
Otázkou zůstává, jaký typ člověka je pro práci tohoto druhu vhodný a jaké má mít vlastnosti. Více se dovíte ZDE |
Jenže pan Důležitý je panem velmi zaneprázdněným. U důležitých lidí to jinak nechodí. V našich krajích je navíc zaneprázdněnost až přepracovanost jakýmsi zvráceným znakem prestiže. Věta "jsem ředitelem velké firmy a vše zvládám od devíti do půl jedné" se moc nenosí. Takže pan Důležitý v odpovědi na žádost pana Horáka nabízí zase jiné fráze například "No, tento týden to už vůbec nepřichází v úvahu. Příští týden v pondělí je porada, to je taky celý den zabitý, v úterý a středu jsem služebně mimo. Ve čtvrtek po dvou dnech nepřítomnosti budu mít v počítači takový balík mailů, že mi většinu dne zabere jen řešení těch nejhořlavějších. Ale eventuálně příští pátek v jednu hodinu bych si na vás, pane Horáku, tu hodinku času udělal." Pan Horák v duchu zajásá, navenek zdvořile poděkuje a zapisuje datum a hodinu schůzky radostně do svého diáře.
Až do tohoto momentu jednal bez chyby. Jenže pak, těsně před zaklapnutím telefonů, přichází od pana Důležitého zrádná past. "Dobře, ujednáno, příští pátek v jednu u mne. Pro jistotu ještě ve čtvrtek odpoledne zavolejte, jestli se něco nezměnilo." Pan Horák co jiného souhlasí. A příští čtvrtek v telefonu slyší: "Omlouvám se, přišla mi do toho ta a ta nenadálá nutná věc, domluvme se na nejbližší středu ve tři, jo?" Pan Horák souhlasí, ale nerad. "Ale kdyby čert přece jen nespal, tak ve středu ráno, pane Horáku, ještě pro jistotu cinkněte." Pan Horák cinká a slyší, že pan Důležitý se "strašně, ale strašně omlouvá", jak to ani napodruhé mimořádně nevyšlo. Po pátém takovém posunu pan Horák definitivně ztrácí chuť.
Záleží na taktice
Pan Horák neuspěl, ale mohl. Stačilo by využít pravidlo: Udělej si spojence i z negativních lidských vlastností z jejich pohodlnosti, nechuti, slabosti. Pan Důležitý je totiž v mezidobí mezi prvním Horákovým telefonátem a první plánovanou schůzkou samozřejmě zavalován řadou dalších žádostí o setkání. Nejednou osobně, mezi čtyřma očima, u piva tedy v situaci, kdy se nerado odmítá. A pan Důležitý ví, že kamarádovi Frantovi u piva příslib brzké schůzky klidně může dát. Jeho první volný termín pátek v jednu, je sice přislíben Horákovi. Ale co Horák přece ještě zavolá takže se mu na něco vymluvím. Nechuť pana Důležitého někomu odmítat z očí do očí, jeho pohodlí a lenost hledat pro Frantu jiné termíny to vše způsobí neúspěch pana Horáka. "Franto, přijď příští pátek v jednu, to je první volný termín, kvůli tobě si čas rád udělám. Pane vrchní, ještě jednou!
Kde stala chyba?
Panu Horákovi stačilo k úspěchu málo. Jinak reagovat na onu žádost zrádnou past. Po žádosti pana Důležitého, aby ještě jednou zavolal, jestli se něco nezměnilo, měl reagovat jinak. "Rozumím. Domluvme se, prosím pěkně, pane Důležitý, že když žádné straně do toho nic vážného nepřijde, tak dohoda platí a já u vás budu příští pátek přesně v jednu. Ale kdyby do toho komukoli z nás něco přišlo, domluvme se, že dotyčný dá ihned zprávu druhé straně. Můžeme se prosím takto domluvit? Jistě vám to ušetří čas." Vypadá to velmi spravedlivě, rovnocenně, férově. Zatím jsem nezažil, že by jakýkoli pan Důležitý protestoval. Dohodnuto, telefony zaklapnuty, období do první schůzky začíná běžet. Leckdo jiný žadoní u pana Důležitého o schůzku. Třeba i osobně. Jenomže když se pan Důležitý už už chystá přislíbit svůj první volný termín pátek 13:00, tak ho vždy píchne nechutná myšlenka: musel by totiž on sám s omluvou volat pana Horáka. Čím vyšší VIP je pan Důležitý, tím méně se mu chce volat jakéhosi Horáka a ještě se mu omlouvat.
