Však se také "americký model značně liší od našeho", jak průměrný Francouz často opakuje s nádechem samozřejmosti a podtónem úlevy. Jinak řečeno, odstup, satane!
Přesto i Francouzi se skřípěním zubů uznávají, že Američané jsou mistry kapitalismu a Harvard betlémem peněz. Nezbývá tedy než naslouchat tomu, co nás strýček Sam učí. Ve vztahu k americkým business schools trpí západoevropské firmy komplexem méněcennosti. Jakmile odsud zazní nějaký nový výraz, překoná s nejbližším přílivem Atlantik a jako módní vlna zasáhne školy managementu, obchodní společnosti a slovník velkých podnikatelů.
Vůbec přitom nesejde na tom, že pro ten který výraz existuje v naší řeči trefný ekvivalent. Vyšperkovat tu a tam svůj projev anglickými výrazy je zkrátka nesmírně působivé. A tak "packaging" nahradil staré balení, "reporting" zprávu, "feed back" zpětnou vazbu a "benchmarking" cosi, co jsem dosud neodhalila (pokud některý osvícený čtenář ekvivalent výrazu zná, ať mi napíše).
"Finalizuji s jedním koučem followup projektu fúze; checkuji down-sizing" znamená, že vyhazujete lidi z práce. Podobně "reinženýring" nahrazuje reorganizaci; pokud mají naše výrazy tak záporné konotace, že už je není možné používat, hodí se angličtina jako velice šikovný převlek. I když se nic nedaří, v diskrétních prostorách firmy je třeba se tvářit "pozitivně". Dostali jste padáka? Usmějte se a řekněte "cheese"!
Tato fascinace smíšená s odporem ve vztahu ke Spojeným státům a znásobená naprostou neznalostí zaoceánských bližních vysvětluje, proč ve Francii jazykem oněch barbarů nikdo doopravdy nemluví. A mohou-li si všichni uchazeči o pracovní místa dovolit bezostyšně tvrdit, že angličtina je téměř jejich druhou mateřštinou, je to možné jedině díky tomu, že ti, kdo je vybírají, jsou na tom s angličtinou stejně bídně...
 |
