M. Kocmánek, Praha
Pokud jste v loňském roce odpracoval alespoň 60 dní, nárok na dovolenou vám vznikne, byť ve zkráceném rozsahu. Předpokladem pro vznik nároku na dovolenou za kalendářní rok je, že zaměstnanec odpracoval u zaměstnavatele alespoň 60 dní. Pak má nárok na dovolenou v rozsahu čtyř týdnů. Pokud zaměstnanec, který splnil podmínku odpracování 60 dní, neodpracuje v daném kalendářním roce pro překážky v práci (pro ty, které se nepovažují za výkon práce) nějakou určitou dobu, dovolená se mu ale bude krátit.
Za výkon práce se přitom nepovažuje doba, kdy je zaměstnanec nemocen, vykonává-li vojenskou nebo civilní službu, doba mateřské nebo rodičovské dovolené a tak dále (ale je jím například doba, kdy zaměstnanec nepracuje z důvodu překážek v práci na straně zaměstnavatele). Pro krácení je rozhodující délka zameškané doby. Za prvých 100 zameškaných dní se dovolená krátí o jednu dvanáctinu a za každých dalších 22 zameškaných dnů vždy o jednu dvanáctinu.
Pokud zaměstnanec neomluveně zamešká pracovní směnu, může mu zaměstnavatel krátit dovolenou ještě přísněji. Pokud čerpal dovolenou ve vyšším rozsahu, než na jakou mu nakonec vznikl nárok, například z důvodu krácení nebo ukončení pracovního poměru, je zaměstnavatel oprávněn po zaměstnanci požadovat vrácení náhrady mzdy, kterou mu už vyplatil.
Když nevyčerpá dovolenou, na kterou má nárok do konce kalendářního roku, bude mu převedena do roku příštího. Pokud ji nevyčerpá ani v tomto dalším roce, má nárok na to, aby mu ji zaměstnavatel takzvaně proplatil. To znamená, že mu poskytne náhradu mzdy ve výši průměrného výdělku.
