Kamila Meclová působí více než třicet let ve vězeňství, pět let byla ředitelkou Vězeňské služby ČR. Dnes vede věznici ve Světlé nad Sázavou. Dana Drábová už osmým rokem dohlíží na jaderná zařízení v České republice jako předsedkyně Státního úřadu pro jadernou bezpečnost. Jak se oběma ženám šéfuje v převážně mužském prostředí?
* Cítila jste při svém kariérním postupu nějakou překážku jen proto, že jste žena?
Meclová: Ve své kariéře jsem dlouho pracovala jako psycholožka a v tomto oboru jsem rozhodně nepociťovala nějaké dělení na psychology a psycholožky. Ani v bouřlivých debatách nikdy nešlo o to, kdo to říká, ale co říká. A možná jsem měla štěstí i při svém pozdějším postupu do manažerských pozic ve vězeňství – ani tam jsem se s překážkami nesetkala. Pouze jednou za mého působení v Praze, a to je na třicetiletou kariéru zanedbatelné. Více to ale nechci rozvádět.
Drábová: Ne, nikdy. Možná jsem měla prostě štěstí, že jsem se od vysoké školy pohybovala v prostředí, kde platily znalosti a schopnosti a na jiné faktory se příliš nehledělo. Možná je to také tím, že se nezaměřuji na určitou pozici, ale na odvedení práce, která mě zároveň baví.
* Nemáte někdy problémy s podřízenými muži a představami, že muži vašemu oboru rozumějí lépe?
Meclová: Vězeňství je nesmírně složitý organismus, kde je kromě vší zabezpečovací techniky, ostnatých drátů a zbraní také člověk. A ten je na obou stranách „katru“. Tím chci říci, že za jednou zdí jsme zaměstnanci i odsouzení. Jde tedy o práci s lidmi a zde skutečně nemám problémy ani s podřízenými muži, ani s ženami. Každý má svou odbornost a prostor k tomu, aby ji dělal co nejlépe, co nejzodpovědněji. Já to složité soukolí řídím tak, aby se „nezakouslo“. Je to prostě řízení týmu. Drábová: Nikdy jsem takový pocit neměla. A když si rekapituluji problémy s podřízenými, které stály za zapamatování, tak musím přiznat, že víc jich bylo s dámami, kterých je v mém oboru přece jen menšina. Jednou jsem dokonce musela řešit stížnost na nespravedlivé hodnocení pracovních výkonů dotyčné jejím nadřízeným z důvodu pohlaví. Ukázalo se, že celá věc byla hodně emotivní a vyvolaná přehnaným sebeoceněním. Ale ode mě se nějak očekávalo, že se dotyčné přece musím zastat, protože jsem také žena.
* Je nějaká specificky ženská vlastnost, která je pro váš obor přínosná?
Meclová: Domnívám se, že je to umění empatie, naslouchání, komunikace. Jsou to schopnosti užitečné pro řídící práci i pro individuální práci s odsouzenými. Musíte je však spojit s rozhodností, důsledností a náročností.
Drábová: Ženy přece jen dovedou trpělivěji naslouchat a mají větší schopnost vidět problém nejen ze svého úhlu pohledu. Jaderná bezpečnost je hodně kontroverzní obor s velmi vyhraněnými názory lidí buď pro, nebo proti. Naslouchání názorům a pokora, která je možná ženám bližší, může být přínosem.
* Mají ženy v Česku stejnou možnost budovat kariéru jako muži ?
Meclová: Podle statistik v České republice rozhodně není vyvážený podíl žen na vedoucích pozicích. Feminizované profese mívají v čele muže (například školství), maskulinní profese rovněž muže. Kde je tedy místo pro ženy? A čím vyšší funkční pozice, tím méně žen. Nemohu to tedy posoudit jinak, než že u nás převažuje mýtus, že k lepším výsledkům a výkonům vede instituci či firmu muž. A mýty se velmi těžce překonávají. Ostatně výběrové komise jsou složeny většinou z mužů.
Drábová: Nejsem nijak skeptická, myslím, že kvalitní člověk se většinou prosadí bez ohledu na pohlaví. Někdy to chce trpělivost, vždycky hodně práce a úsilí. A vždycky je to volba; když něco chci, musím něčím platit. Nároky, které má práce na vedoucí pozici, hodně zasahují do osobního života. Ne všechny ženy to jsou ochotny akceptovat. Vím však také, že existují vysoce konkurenční obory a prostředí, kde ženy na nějaký ten „skleněný strop“ opravdu narážejí. Ale osobní zkušenost s tím nemám.
 |
PODNIKÁTE A HLEDÁTE INFORMACE pro vaše finance? Navštivte podnikani.idnes.cz |
