Vietnam, oficiálním názvem Vietnamská socialistická republika, je dodnes silně poznamenán válkou. Válkou, která začala pravděpodobně naprosto zinscenovaným incidentem a o které dnes někteří bývalí američtí předáci přiznávají, že jejím cílem nebylo vyhrát, ale aby trvala co nejdéle. Peníze byly jako vždy až na prvním místě. Že při tom zemřelo několik set tisíc lidí? Koho to zajímá...
Vše ostatní o Vietnamu by se s trochou nadsázky dalo shrnout do dvou slov – „druhá Čína“. Jedinou povolenou politickou stranou je Komunistická strana Vietnamu. Již dvacet let zde probíhá reformní proces označovaný jako Doi Moi. Vietnam usiluje o jakousi tržní ekonomiku se sociálními rysy.
Velkým problémem je chudoba venkovského obyvatelstva (podle odhadů Světové banky žije více než 20 % obyvatel pod hranicí chudoby). Vietnam se prozatím řadí mezi rozvojové země s HDP ve výši 725 USD na hlavu (za rok 2006). Cílem však je poskočit do roku 2010 mezi tzv. middle-income countries (HDP 1 000 USD na hlavu).
Jiným závažným nedostatkem, jak už jsme zvyklí z předchozích zemí, je infrastruktura. Velká část venkovských domácností, zejména v horských oblastech, není elektrifikována. Většina pozemních komunikací nemá zpevněný povrch, navíc zhruba třetina z nich bývá v období dešťů nesjízdná. Jediná dálnice při pobřeží je na tom kapacitně asi podobně jako česká D1. Všech sedm železničních tahů je pouze jednokolejných. Když si uvědomíme, že jde o zemi s cca 83 mil. obyvatel (a ročním přírůstkem 1,35 %)...
Třetím problémem je stále se zhoršující situace ve větších městech, jako je Hanoi nebo Ho-Či-Minovo město. Jednak jde o dopravní kolaps a dále o stav ovzduší a vůbec životního prostředí jako takového. V plánu je proto vybudovat v obou městech systém nadzemní a podzemní kolejové dráhy.
INVESTIČNÍ Čtvrtým nedostatkem je plýtvání zdroji, jejich neefektivní využívání, neefektivní výroba a zejména neefektivní zemědělství. Se snižováním cel v rámci uskupení ASEAN jsou na vietnamské výrobce kladeny daleko vyšší nároky. Chtějí-li si udržet konkurenceschopnost, musí zapracovat na efektivitě. K tomu potřebují inovovat výrobní i zemědělské stroje. S rostoucí efektivitou se však objevuje další problém, především ve venkovských oblastech, a tím je nezaměstnanost.
Přes všechny výše uvedené problémy se vietnamské ekonomice daří velmi dobře. V prvním čtvrtletí tohoto roku vzrostl HDP oproti předcházejícímu roku o 7,7 %, a Vietnam tak potvrdil dlouhodobý růstový trend ve výši 7 - 8 % ročně, což je i cíl do příští pětiletky. Inflace ve výši 7,2 % je úměrná tempu růstu HDP.
Export vzrostl za první kvartál meziročně o úctyhodných 22 % (import však dokonce o 32,8 %). Mezi hlavní zemědělské exportní komodity patří rýže (ve světovém srovnání druhá příčka za Thajskem), káva, surový kaučuk a mořské produkty. Dále pak ropa, uhlí, dřevěné produkty, elektronika a samozřejmě to, čím jsou u nás Vietnamci proslavení – oděvy a obuv. Dováží se zejména stroje a různé komponenty, které jsou v místních fabrikách montovány (např. autodíly).
Tak jako u všech ostatních zemí v tomto regionu také budoucnost vietnamské ekonomiky je do velké míry závislá na zahraničním kapitálu. Zároveň, podobně jako tomu bylo u předchozích rozebíraných zemí, i zde je největší překážkou korupce ve spojení s nadměrnou regulací a nepřehlednou legislativou. Vietnamu však velmi pomohl nedávný vstup do Světové obchodní organizace (11. 1. 2007). V průběhu uplynulých dvou let navíc přijal některé nové zákony, které dávají zahraničním investorům srovnatelné podmínky s domácími (např. byl zrušen limit podílu zahraničního kapitálu).
Více na www.investujeme.cz
