Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Důležité je umět se ve správnou chvíli ozvat

aktualizováno 
Když se vám děje nějaká nepravost, nemlčte. Přidušením protestu ve svém nitru si většinou škodíte více než přiměřeným upuštěním páry. Ano, jistě, komunikující drzoun se v momentě vašeho ozvání asi nezaraduje. Pár sekund kyselých nebo i zlověstných pohledů určitě nastane. Ale bez toho to nejde.
To si musíme protrpět než si zvykneme a naučíme se, že takovýto okamžik brzy přejde a neublíží. Jak vhodně zaprotestovat? Zdvořile, ale důrazně. Po první větě například "Hej, moment…, tak počkat…", "Promiňte, ale…" je potřeba udělat alespoň tři vteřiny pauzu. Ta pauza je zdánlivě to nejlehčí (jen považte, jak gramaticky bezchybně umíte pauzu nejméně v deseti cizích jazycích), ale ve skutečnosti jedno z nejtěžších. Jste plni tlaku, plni tenze - a máte přestat. Pauza však musí být. Váš protivník si musí uvědomit, že takhle s vámi jednat nesmí. A čím méně času máte na svůj protest, tím více se snažte působit (právě během oné pauzy) jako pevná skála. Jako skála, o niž by se narušitel určitě rozbil, kdyby chtěl v nepatřičném chování či jednání stejným způsobem pokračovat. A pak klaďte otázky. Byla-li předchozí promluva drzouna vůči vám nějakým řečnickým trikem, smíte v nutné obraně použít obdobnou zbraň. Váš protitrik je vlastně také takovým trikem, který ovšem skutečnost postavenou protivníkem na hlavu obrací zpět na nohy. Jako protiúder pěstí - oprávněný a legální v případě, že dotyčný takto sám začal a hodlá stále pokračovat. Pár univerzálních tipů: "To myslíte vážně?", "To snad nemyslíte vážně?", "Vy snad žertujete…". Emoce zabublají a vyvřou, ztratí sílu. Pak může nastoupit rozum a věcné argumenty. Tomu nástupu můžete poněkud pomoci i vy. Například když řeknete: "Pojďme se bavit normálně."

Jack Stack, generální ředitel České spořitelny

Je dobré znát přesně svoje povinnosti a pravomoci. A především, od samého začátku kariéry by si měl každý člověk vnitřně stanovit limity, kolik je toho ochoten udělat pro kolegy v rámci kolegiální pomoci a kde je hranice, za niž už jít nemůže. Je to otázka umění říkat: Je mi líto, ale tohle opravdu není moje práce.

Jak přijmout kritiku? Jak vyjít se spolupracovníky či jak se vyrovnat se stresem? Odpovědi na tyto otázky najdete v seriálu 100 rad, jak být úspěšnější v práci. Připravujeme ho s docentkou Evou Bedrnovou z pražské VŠE a Davidem Gruberem, autorem knih s touto tematikou.

Co jsme psali a co si přečtete

61. Co s problémy na pracovišti
62. Nestaňte se otroky mobilu
63. Jak se nestat workoholikem
64. Jak nedělat za druhé
65. Jak nejlépe prodat své dovednosti


Autor:


Hlavní zprávy

Další z rubriky

Martin Václavík
Před pěti lety se pustil do podnikání. Dnes dělá milionový byznys

Martin Václavík vystudoval geoinženýrství, ale podniká ve zcela odlišném oboru. Navrhuje a vyrábí dřevěné hodinky, brýle a další módní doplňky. Vypracoval se z...  celý článek

Ilustrační snímek
Trend: trh práce se mění, teď si lidé vybírají firmy. Co je láká?

Rekordně nízká nezaměstnanost v České republice má i odvrácenou tvář. Na trhu práce prakticky nejsou „volní“ lidé. Získat a především si pak talentované...  celý článek

Vladimír List
Průbojný profesor elektrifikoval Československo, metro chtěl již před válkou

Vladimír List byl univerzitním profesorem na České vysoké škole technické v Brně a inženýrem elektrotechniky, který se výraznou měrou zasloužil o elektrifikaci...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.