Důležité je umět se ve správnou chvíli ozvat

Když se vám děje nějaká nepravost, nemlčte. Přidušením protestu ve svém nitru si většinou škodíte více než přiměřeným upuštěním páry. Ano, jistě, komunikující drzoun se v momentě vašeho ozvání asi nezaraduje. Pár sekund kyselých nebo i zlověstných pohledů určitě nastane. Ale bez toho to nejde.

To si musíme protrpět než si zvykneme a naučíme se, že takovýto okamžik brzy přejde a neublíží. Jak vhodně zaprotestovat? Zdvořile, ale důrazně. Po první větě například "Hej, moment…, tak počkat…", "Promiňte, ale…" je potřeba udělat alespoň tři vteřiny pauzu.

Ta pauza je zdánlivě to nejlehčí (jen považte, jak gramaticky bezchybně umíte pauzu nejméně v deseti cizích jazycích), ale ve skutečnosti jedno z nejtěžších. Jste plni tlaku, plni tenze - a máte přestat. Pauza však musí být. Váš protivník si musí uvědomit, že takhle s vámi jednat nesmí.

A čím méně času máte na svůj protest, tím více se snažte působit (právě během oné pauzy) jako pevná skála. Jako skála, o niž by se narušitel určitě rozbil, kdyby chtěl v nepatřičném chování či jednání stejným způsobem pokračovat. A pak klaďte otázky.

Byla-li předchozí promluva drzouna vůči vám nějakým řečnickým trikem, smíte v nutné obraně použít obdobnou zbraň. Váš protitrik je vlastně také takovým trikem, který ovšem skutečnost postavenou protivníkem na hlavu obrací zpět na nohy. Jako protiúder pěstí - oprávněný a legální v případě, že dotyčný takto sám začal a hodlá stále pokračovat.

Pár univerzálních tipů: "To myslíte vážně?", "To snad nemyslíte vážně?", "Vy snad žertujete…". Emoce zabublají a vyvřou, ztratí sílu. Pak může nastoupit rozum a věcné argumenty. Tomu nástupu můžete poněkud pomoci i vy. Například když řeknete: "Pojďme se bavit normálně."