Oddlužení formou osobního bankrotu je dobré především proto, že při jeho úspěšném vyřízení nemusíte uhradit veškeré dluhy. Během pěti let na vás pak čeká splatit minimálně 30 procent z celkové dlužné částky formou pravidelných měsíčních splátek. Přinášíme další dva příběhy lidí, kteří se rozhodli pro osobní bankrot. První dva příběhy si můžete přečíst zde.
Za peněžními problémy může být i nešťastná láska. Milanovi z Náchodska táhne na čtyřicítku a donedávna měl přítelkyni. Kvůli ní si během krátké doby vzal pět spotřebitelských úvěrů celkem na 183 tisíc korun.
Peníze utratila jeho přítelkyně, pak však jejich vztah skončil a Milanovi nezbylo nic jiného než z desetitisícového platu hradit dluhy sám.
Brzy však zjistil, že sám na pět splátek měsíčně nestačí. "Nejsem schopen pravidelně všechny splácet. Již několik měsíců platím vždy jen někomu," popsal Milan svou situaci.
Začaly chodit upomínky vymahačských firem, a i když Milan kromě mobilního telefonu téměř nic nevlastní, začal se obávat ztráty majetku. "Dostal sem se do prodlení splátek, a proto mi hrozí exekuce a vymahačské společnosti. Rád bych touto cestou předešel exekucím," popsal své obavy Milan. V listopadu minulého roku se proto obrátil na soud s žádostí o vyhlášení insolvence. Jelikož ale nevyplnil ve formuláři správně všechny kolonky a nedodal potřebné podklady, soudce jeho první žádost neuznal.
Nyní doufá, že soud na jeho žádost kývne. Spočítal si, že by se svým platem a méně přísným splátkovým kalendářem byl schopen během pěti let splatit veškeré své dluhy.
Miloš z Plzeňska má už několik let stabilní zaměstnání, pracuje jako dělník u jedné zahraniční firmy, měsíčně si u ní vydělá bezmála 17 tisíc korun hrubého. K cestě do úpadku mu stačilo poměrně málo. Rozvod, výživné, hypotéka na byt a velekolotoč půjček řešících staré půjčky se roztočil naplno.
Před časem se rozvedl, na svou malou dceru začal soudním rozhodnutím platit výživné ve výši 3 500 korun měsíčně.
Již předtím přitom pan Miloš koupil obecní byt za 300 tisíc korun, transakci přitom řešil hypotékou u Raiffeisenbank na stejnou sumu. Další náklady spojené s bydlením pak odhaduje na dalších pět tisíc korun za měsíc. Výdaje na dceru a bydlení mu tak rázem začaly ukusovat více než polovinu jeho měsíčního příjmu. Tato rovnice osobních financí přestala po několika měsících vycházet.
Na další osobní spotřebu si proto musel začít půjčovat. První byla po ruce platební karta Citibank, kde skončil pan Miloš v minusu 15 tisíc korun, následoval spotřebitelský úvěr 130 tisíc korun u GE Money Bank a konsolidační úvěr u Raiffeisenbank za bezmála sto tisíc. To však byl stále jen začátek, následně se totiž zadlužil také u úvěrových společností Cofidis s dluhem 30 tisíc, Profi Credit celkem asi za 200 tisíc a také u Provident Financial za 36 tisíc.
Celkem devět nesplacených závazků v celkové výši přes 800 tisíc korun pak pana Miloše donutilo obrátit se na soud. V polovině loňského roku mu soud i věřitelé podali pomocnou ruku, když vyhověli jeho žádosti o oddlužení. Pokud pan Miloš dostojí svým závazkům, po pěti letech může začít znovu.
