Všichni chceme mít z Vánoc svátky klidu a míru, ale sami to nejsme schopni mnohdy udělat. Předháníme se v počtu dárků, stresujeme se. "To je jasný rozpor ideálu. Komercializace svátků je ale všude, a tak vlastně nevím, jestli mám být rád nebo nerad," uvažuje Tomáš Sedláček.
Tomáš Sedláček, 34 let
|
Jak prožívá Vánoce ekonom?
Vánoce patří k takovým těžko pochopitelným anomáliím, dar je něco, co ekonomie neumí standardně vysvětlit. Proč si třeba lidi neprohodí peníze, nebo se nedohodnou? Ekonom by řekl, hele, kup si něco, sám nejlíp víš, co chceš. Proč podstupovat riziko, že vám někdo koupí něco, co se vám nebude líbit? V knížce Dluh a jeho historie se píše, že "darová ekonomika" fungovala dávno před tou peněžní. Obdarovávací rituály jsou tam popisovány jako něco, co společnost nejen utužovalo, ale vlastně umožňovalo. Do jisté míry mi přijde i roztomilé, že se lidi kvůli těm dárkům zadluží.
No vidíte a já myslela, že právě vy byste měl být proti takovému zadlužování.
Pořád je to lepší, než když se člověk zadluží sám kvůli sobě. Chce udělat radost někomu jinému, tak bych to zas tak neodsuzoval, je na tom něco dojemného.
A jak prožívá Vánoce Tomáš Sedláček?
Já mám Vánoce rád. Mám 4,5letého syna, on bude u nás ten gravitační prvek a myslím, že si letos poprvé dárky a stromeček užije. A na to se moc těším. Trošku mě ale mrzí, že se v Česku vytratil kontext Ježíše jako Spasitele. Udělali jsme si zvláštní pitoreskní karikaturu někoho velice seriózního a pak nám v hlavě zůstane infantilně laděný Ježíšek, miminko, které nosí dárky. To je v málo kulturách. Paradoxní je, že ve většině křesťanských kultur jsou Vánoce pojímány daleko pohanštěji než v naší v ateistické společnosti.
Lze se nějak "elegantně" vyrovnat se současnou ekonomickou i politickou situací? Zaslechla jsem, že už někteří lidí začínají mít "paniku před panikou", tedy strach z toho, že se budou bát.
Jistá panika je na místě. Strach je vlastně hrozně užitečná vlastnost. Nebát se v situaci, která je fundamentálně strašidelná, jakože tahle může být, je velkou chybou.
Co mám tedy dělat? Všeho se zbavit a utéct?
Zatím nic nenasvědčuje tomu, že bychom museli nakupovat konzervy a pole. To si myslím, že je malování čerta na zeď. Pokud to člověku vyhovuje v jeho osobním životě, nechť tak učiní. Ale rozpad naší civilizace může přijít z dvaceti různých jiných příčin, než je ta finanční. My vůbec rádi přemýšlíme v kontextu krize. A tahle krize je zvláštní v tom, že kdyby člověk nesledoval zprávy, žil někde v ústraní, tak by ji ani nepocítil.
Ani když mě vyhodí z práce a přijdu o příjem?
Tak dobře, nezaměstnanost vzrostla. Ale lidi stále nakupují, restaurace nejsou prázdné, obchodní domy též... Stále máme na to dávat si dárky.
Dobrá, dejme tomu, že na tom nejsme ještě tak zle a máme nějaké úspory. Co s nimi? Nechat v bance, nebo raději investovat?
Zatím není žádný důvod se plašit. Přiznám se, že já investice moc neumím, jsem na tohle příliš abstraktní. Mám na to odborníky a těm důvěřuji. Něco mám na termínovaném účtu, pak mám nějaké fondy a důchodové spoření. Každý by si měl uvědomit, že investice byla, je a bude vždy riziko. Takže jediné, co můžu poradit, investujte s rozumem a poslouchejte také své srdce. Protože kde máte uloženy své peníze, tam pak máte i kus svého srdce.
Říkal jste, že když se odstřihnu od zpráv, že mě krize ani nemusí zasáhnout. Mohou média krizi vyvolat? Nebo ji urychlit, aby zase brzy skončila?
Já myslím, že ne. Těžko říct, jestli se jedná o sebenaplňující se proroctví, nebo sebevylučující proroctví. Kdyby média začala řvát "je krize a musí se změnit to a to", aby to změnila, tak bychom do jisté míry předešli těm nejhorším scénářům.
Třeba i rozpadu eurozóny? Měli bychom podle vás půjčit měnovému fondu?
Určitě. Západní Evropa nás o něco poprosila a my to berme jakožto projev vyspělosti, že můžeme pomoct. Je to znakem toho, že se nemusíme cítit jako chudí příbuzní, kteří jediné, co s odpuštěním uměli, je natahovat ruku. Nejsme sice tak bohatí jako v Německu, ale dostali jsme spoustu peněz z Unie, byl to dar, to nebyla půjčka, ty peníze jsme si mohli nechat. A my jim za to nechceme nazpátek ani půjčit. Nic tak strašného nás to stát nebude. Přestaňme Evropu brát jakožto účetní systém, kde pořád jen bereme a bereme. Navíc nepůjčujeme Evropě, ale Mezinárodnímu měnovému fondu. A ten je věřitelem skutečně poslední instance. Pokud věříme, že nám půjčku fond nesplatí, vlastně věříme v jeho bankrot. A jestli zbankrotuje Mezinárodní měnový fond, budou nám veškeré naše rezervy k ničemu.
A když nepůjčíme?
U nás panuje mýtus, že Česká republika všechno přežije. Máme pověst takového věčného enfant terrible, ovšem bez té roztomilosti. Ještě uděláme pár podobných chyb a sami se odsoudíme k tomu, že nás nebude nikdo poslouchat, příště nás už nepozve k jednání, nebude nám vycházet vstříc a hlavně se nedostaneme pod ten pomyslný záchranný deštník, který si za to vlastně kupujeme. Není to dokonalé, ale zatím nikdo nic lepšího nevymyslel.
Jenže v prohlášení politiků aby se čert vyznal, někdo je pro, jiný proti, další zase pro, ale s podmínkami ...
Že je jistá neochota v mentalitě lidí, je normální, ale ono je to v mentalitě politiků. Jsem si jistý, že náš národ je více eurooptimistický a přemýšlí v širším kontextu než politici. Ti mají v sobě takovou zvláštní malost, která českému člověku nesluší. Neměli bychom si namlouvat, že se máme zle. Ideální příležitost pro politiky vysvětlit lidem, že je načase přestat přemýšlet mentalitou chudého východu a žebráků s nataženou rukou.
A my nejsme malí?
My nejsme malý národ. My jsme typický národ střední velikosti. Já jsem žil dlouho ve Finsku, v Dánsku a jsem napůl Slovák. To jsou všechno národy o pěti milionech lidí, které o sobě nikdy netvrdily, že jsou malé. Český národ není tak malý, jak to z něj politik dělá.
Před pár dny zemřel Václav Havel. Vy jste byl několik let jeho poradcem, jak na něj vzpomínáte?
Václav Havel byl bezesporu živoucí legendou. A nejen tím, byl a je symbolem, symbolem čehosi, co nás přesahovalo, ale neponižovalo, a už vůbec ne uráželo. On to nějak uměl, jemně a ne násilně. Nejlépe to vystihl můj bratr, který zprávu o odchodu našeho milého prezidenta komentoval slovy, že Havel nikdy nepoužíval negativní energii. Tedy tu energii v politice tak běžně používanou.
