Minulý týden přinesl definitivní konec spekulacím, jestli eurozóna pomůže Řecku či nikoliv. Přestože představitelé největších zemí eurozóny ještě začátkem tohoto roku jednohlasně prohlašovali, že to bude Řecko samotné, které bude muset najít cestu ze současné situace.
Tlak trhu, nedůvěryhodnost řeckých protikrizových opatření a prudký nárůst rizikové prémie nejen na řeckých dluhopisech, nakonec přinutily evropské politiky otočit o 180 stupňů a postavit se za Řecko.
To má nyní garanci, že mu v případě nouze eurozóna přispěchá na pomoc, což mělo blahodárný dopad na výnos řeckých dluhopisů, který klesl ze 7 % až zpět k 6 %. Snížení se navíc dočkaly také výnosy z dluhopisů dalších problémových členských zemí, jako například Portugalska, Španělska, nebo Irska.
Dohoda o pomoci však zatím existuje pouze v obecné rovině, aniž by trh znal jakékoli podrobnosti mechanismu, kterým by země eurozóny mohly Řecku asistovat. Najít kanály, prostřednictvím kterých by eurozóna mohla pomoci, totiž může být legislativně velmi obtížné, protože pravidla fungování EU s podobnou pomocí nejenže nepočítají, ale dokonce jí poměrně efektivně zabraňují.
I toto obecné konstatování se však mezi obchodníky setkalo s pozitivním ohlasem, na což příznivě reagovaly nejen dluhopisy členských zemí eurozóny, ale také akciové indexy, které se díky opětovnému návratu chuti investovat do rizikovějších aktiv dočkaly v minulém týdnu růstu.
Přestože se evropským politikům podařilo odvalit z cesty balvan, který podvazoval důvěru na trzích, je po minulém týdnu zároveň více než zřejmé, že jednoznačným poraženým nadále zůstává evropská měna. Ta od loňského prosince ztratila na páru s dolarem téměř deset procent a ani čtvrteční summit prodejnímu tlaku na eurových párech ulevit nedokázal.
Paradoxně pravý opak byl pravdou. Zatímco opětovný růst akcií a návrat huti vyhledávat rizikovější a výnosnější investice pomohl měnám jako je libra, nebo měnám středoevropského regionu, od kterých obchodníci v minulých týdnech houfně utíkali, euro sláblo na naprosté většině měnových párů. Jen k dolaru tak v minulém týdnu kleslo až zpět nadosah hranice 1,36 dolarů, kde se naposledy pohybovalo v květnu loňského roku.
Převzetí zodpovědnosti za Řecko je totiž nepřímým potvrzením to, že budou-li pomoc potřebovat i ostatní státy, eurozóna bude i jim ve vlastním zájmu nápomocna. To sice může krátkodobě stabilizovat situaci na trzích. Zároveň se tím ale vytváří prostor k morálnímu hazardu ze strany méně fiskálně zodpovědných států, které nebudou pod takovým tlakem dělat něco se svými deficity, pod jakým by byli, pokud by je k úsporným krokům nutil samotný trh.
To staví evropskou měnu do velmi negativního světla. Namísto skutečného řešení problému řeckých veřejných financí bylo totiž riziko pouze rozptýleno napříč celou eurozónou, což nelze považovat za dlouhodobě udržitelnou a stabilní politiku.
Euro proto může zůstat i do dalších týdnů v centru zájmu těch obchodníků, kteří počítají s jeho dalším oslabováním. Těch je na trhu přítomno stále mnoho. To potvrzuje i skutečnost, že celkový objem futures kontraktů na další oslabování eura v minulém týdnu dosáhl 7,8 miliard dolarů, což je více, než koncem roku 2008, kdy ve světě vrcholila finanční krize.
