Po celou dobu mával před vystrašeným brigádníkem třiceticentimetrovým nožem. Za práci mu nezaplatil a také mu odmítl proplatit letenku domů, což měl Garcia slíbeno ve smlouvě. Mluvčí organizace, která se o sezonní pracovníky stará, si postěžovala: „Takhle se k nim chovají, protože nejsou Kanaďané. Ale proboha, vždyť tu nejsou ilegálně!“
Za bílou Kanadu
Těžko říci, nakolik šlo o neurvalost farmáře a nakolik tu sehrála svou roli xenofobie. Jisté je to, že s negativním přístupem k cizincům a nesnášenlivostí se ve Vancouveru setkáte dnes už spíše výjimečně. Vždy tomu tak však nebylo. Před sto lety, jednoho sychravého zářijového večera, přišlo před tehdejší radnici devět tisíc lidí s obřím transparentem „Za bílou Kanadu“. Demonstrovali proti přílivu asijských a indických imigrantů, kteří sem přicházeli v období zlaté horečky. Později se část demonstrantů přesunula do čínské čtvrti a házela kameny do výkladních skříní.
Jindy stovky mužů napadly přístavní tábor čínských dělníků. Kanadský přistěhovalecký zákon, který určoval limity počtu přistěhovalců podle etnického původu, se změnil až v roce 1967. Obří vlnu imigrace pak zažil Vancouver před deseti lety, kdy se do něj stěhovaly zástupy obyvatel Hongkongu, původní britské kolonie, kterou Britové v roce 1997 vrátili Číně. Dnes tak mají dva z pěti obyvatel Vancouveru asijské předky.
Indové chtějí oživení, Korejci přesnost
Přestože zde spolu příslušníci různých kultur vycházejí relativně dobře, rozdílný přístup se občas objevuje při hledání zaměstnání. Čínský nebo indický majitel firmy bude přece jen preferovat domluvu ve své rodné řeči. Zajímavé je sledovat i požadavky zaměstnavatelů vycházející z jejich původu.
Zatímco indický kolektiv hledá většinou někoho, kdo kromě dobrých pracovních výsledků přinese i dobrou náladu, oživení a zábavu, korejský šéf bude vyžadovat zejména naprostou podřízenost a přesné plnění úkolů. Mnoho požadavků je však společných všem kulturám. Těmi hlavními je ochota tvrdě pracovat a přístup, který nezná výraz „nejde to“. Kdo to pochopí, uspěje.
