Neboť firma si bere a odhazuje, jak zrovna potřebuje. Nezaměstnanost postihuje všechny společenské vrstvy; k mladým a nekvalifikovaným dělníkům, kteří především kdysi plnili řady nezaměstnaných, se dnes přidávají dělníci kvalifikovaní, mistři, technici a odborné kádry...
Poučení z historie: i kdybyste ve firmě neměli v co doufat, vždycky se máte čeho obávat. Firmy totiž mnohé vyžadují, ale dávají si dobrý pozor, aby nic neslibovaly, a neposkytují žádnou dlouhodobou záruku. Proč? Všichni přece vědí, že sliby jsou závazné jen pro ty, kdo jim věří. A navíc ve světě, kde prý jsou šance pro všechny rovné, má ten, kdo je nezaměstnaný, nutně svůj díl viny. Jestliže je bez práce, znamená to, že je horší než ti, kteří ji mají. Jestliže je vaše místo zrušeno, je to proto, že jste nedokázali prokázat jeho užitečnost, neuměli jste dodat hodnotu svému úřadu, zaujmout zákazníka atd. Přirozeně, že je to vaše chyba!
... Abychom se vyhnuli nezaměstnanosti, musíme si pěstovat svou „zaměstnatelnost“. Možná by bylo dobré se nad významem tohoto slova zamyslet. Neznamená nic jiného než schopnost přesvědčit druhé o tom, že člověk může a musí být zaměstnán! A proč je třeba je přesvědčit? Protože v době, kdy jsou všichni zaměnitelní, se firemní zaměstnanec snaží najít něco, co by ho odlišilo od ostatních. Co? Vlastní osobnost, nic jiného. Při vybírání zaměstnanců platí jediné pravidlo: lidé jsou dnes najímáni nikoli podle toho, co umějí, nýbrž podle toho, jací jsou. Rozhodující jsou „schopnost týmové práce“ a „komunikativnost“, naopak pracovní zkušenost a vzdělání zůstávají podružné. Brzy se budeme učit výlučně tomu, jak okouzlit manažera lidských zdrojů. Buď vítán, pracovníku bez dovedností!
A tak se musíte stát prodejcem sama sebe. Musíte se umět „prodat“, jako by vaše osobnost byla zbožím, jehož tržní cenu je možné stanovit... Obraz a přitažlivost jsou důležitější než zboží samo a jeho užitečnost.
 |
