Nakupuji drobnosti na táborovou hru, takže výdaj budu chtít proplatit. „Díky, nashle, tamhle mi jede tramvaj,“ rozloučila jsem se. Doma se chystám účtenku založit do krabičky „předej hospodářce spolku“, ale ještě se rychle kouknu, jestli má všechny náležitosti. V tu chvíli nevím, jestli se mám smát, či začít plakat.
Nakoupila jsem totiž jedno smíšené zboží za 59, další smíšené zboží za 138, a další za 50 korun. A ještě další spousty smíšeného zboží. Hlavně, že mi děkují za nákup a těší se na moji další návštěvu. No, tu si neodpustím, jestli chci získat hodnověrnější doklad.
 Jolana Nováková, redaktorka MF DNES |
Vzhledem k tomu, že v obchodě prodávají i kabelky či oblečení, jejichž ceny se pohybují kolem tisíce korun, považuji za nesolidní dávat k nim paragony, ze kterých v případě reklamace nejde vyčíst, co člověk vlastně nakoupil.
Jak to dopadlo? Do obchodu jsem se vrátila a paragon mi na žádost rozepsali. Ochotná prodavačka mi nabídla několik věcí, které jsem za danou cenu mohla koupit, a já si vybrala. Zaplatila jsem tedy jen ztrátou času, naštěstí ale nebydlím 200 kilometrů daleko. Plyne z toho poučení - vždy si doklad, který budete chtít proplatit, zkontrolujte hned v obchodě. Jinak přijdete o peníze.
Co by nemělo chybět na paragonu, aby šlo o daňově uznatelný náklad:
- Identifikace prodejce - včetně IČ
- druh zboží, počet kusů a cena za výrobek
- cena celkem včetně daně
- datum
- evidenční číslo dokladu
