Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Ze starých kol vyrábějí unikáty s dřevěnými blatníky, jediní v Česku

aktualizováno 
Oběma je 24 let, oba studují vysokou školu a oba se zbláznili do výroby retro kol. I proto založili Tomáš Lupínek a Pavel Zajíc firmu Harold Bicycles a už tři roky renovují městská kola na míru. Používají většinou rámy běžně dostupných kol, ale už se setkali třeba i s historickými skvosty.

Pavel Zajíc (vlevo) a Tomáš Lupínek se dali na opravu starých jízdních kol a založili firmu Harold Bicycles. Tato práce je úplně pohltila. | foto: archiv Harold Bicycles iDNES.cz

Jak se stane, že se budoucí žurnalista a chemik dají na výrobu retro kol?
Tomáš: Oba jsme se poznali přes motoveterány, které jsme renovovali. Už nevím, kdo a kdy postavil první retro kolo. Já své první stavěl pro dnes už bývalou slečnu. Později jsme zjistili, že je o naši práci zájem. A pak Pavel dostal nápad vyrábět dřevěné blatníky. Mě to nadchlo taky, takže jsme se domluvili, že během dalšího víkendu vyrobíme několik párů blatníků.

Pavel: Tehdy jsme netušili, kam až to povede. Vývoj nakonec trval dva roky a stál nás všechny peníze z brigád. Dnes vlastně nechápu, že jsme to v půlce nevzdali. Takže na začátku bylo nadšení, mladická nerozvážnost a chuť něco vytvořit.

Začátky tedy určitě nebyly lehké pro dva mladé kluky, navíc laiky.
Tomáš: Ty úplné začátky byly naprostý punk. Kola jsme dělali v garáži, obýváku, prostě všude, kde bylo místo. Stejně tak i blatníky. Dodnes je garáž mých rodičů plná prachu od broušení. Začínali jsme od nuly. Bez peněz, bez sebemenšího ponětí, jak se podniká. Když jsme prodali kolo za tisíc korun, hned jsme za to nakoupili další nářadí, nebo to, co bylo zrovna potřeba.

Zajímavé profese

V rubrice Práce a podnikání přinášíme rozhovory se zástupci zajímavých profesí.

Čtěte také:
U burčáku si řekly, že zkusí podnikat. Rozjely firmu, která má úspěch

Češky rozjely čokoládový byznys ve Švýcarsku, zájem turistů je obrovský

Pavel: Také vymýšlení technologie bylo složité.Všechno jsme platili z peněz, které jsme vydělali na brigádách. Práce se dřevem je navíc dost specifická, obzvlášť pokud má odolávat všemu, čemu je blatník vystaven. Díky pomoci zkušenějších truhlářů jsme časem postupy vyladili. Vymyslel jsem také vlastní složení lepidel i laků. Pak přišly první úspěchy. To nás hrozně nakoplo a nakopává a daří se nám lépe a lépe. Na začátku jsme ale vlastně pořád.

Před třemi lety jste založili firmu Harold Bicycles. Měli jste jasnou vizi, co chcete dělat?
Pavel: Firma vznikla z nadšení pro městskou cyklistiku, styl a design. Postupem času jsme si uvědomili, že svou prací dokážeme měnit okolí. Díky našim kolům, která spojují ekologickou dopravu a módu, tak do ulic každodenně vyráží desítky lidí, kteří by dříve určitě sáhli po klíčcích od auta. Lidé sedají na kola mnohem raději. Je to i tím, že si uvědomují, že na nich vypadají dobře.

Tomáš: To je fakt. Moje máma vždycky jezdila autem, a to i do krámu na konci ulice. Sednout na kolo a jet třeba do centra města na večeři, bylo pro ni dřív nemyslitelné. Tak jsem jí před dvěma lety ke Dni matek postavil dámské kolo s velkým proutěným košíkem. Od té doby nadšeně míjí kolony aut a vesele si šlape po cyklostezce. Na kole jezdí dokonce i na finanční úřad, kam pravidelně coby účetní vozí štosy papírů. A ještě se za ní otáčejí chlapi. Máma si to teda myslí, já myslím, že spíš za tím kolem (smích).

Tomáš Lupínek (24 let)

Tomáš Lupínek zatím neví, zda se bude věnovat novinařině, nebo renovaci starých kol.
  • Dokončuje bakalářské studium na Masarykově univerzitě v oboru Mediální studia a žurnalistika.
  • Věnuje se cestování, volnému pohybu v přírodě, horolezectví a cyklistice.
  • Pracuje jako externí redaktor České televize a dalších médií, živí se také psaním komerčních textů.

A proč dřevěné blatníky? V čem jsou lepší než ty z jiných materiálů, jako je třeba hliník?
Tomáš: Odpovím vám otázkou. Proč nosí lidé stylové oblečení? Je v něčem lepší, než tepláky a vytahané tričko? Dřevěné blatníky jsou staré jako cyklistika sama. Postupně je nahradily blatníky ocelové, hliníkové a nakonec plastové. Lidé zapomněli, v čem jsou přírodní materiály krásné. A my jim to chceme připomínat.

Pavel: Městská kola vnímáme jako součást stylu každého, kdo na něm jezdí. Není to jen dopravní prostředek, člověk by se na něm měl cítit dobře a také na něm dobře vypadat. A dřevěné blatníky tu eleganci zdůrazňují. Vypadají neotřele, jsou subtilní a přitom chrání stejně jako ty plechové.

Můžete přiblížit proces výroby? Jak je ohýbáte, aby se nezlomily? Máte na to nějakou fintu?
Pavel: Ta finta není jedna. Je to celý výrobní proces, který jsme vymýšleli dva roky. Zkoušeli jsme spoustu možností, bylo to trochu ve stylu pokus - omyl. S nepovedenými dřevěnými blatníky jsme zpočátku dokonce topili. Ale abych byl konkrétní, tak blatník je lepený z pěti vrstev dýhy, tři vrstvy tvoří jádro z kvalitního buku a povrchové vrstvy se pak liší podle barevného typu.

Pavel Zajíc (24 let)

Pavel Zajíc je budoucí chemik. Díky jeho znalostem z oboru se podařilo vymyslet vlastní složení povrchových vosků, aby odolávaly vodě, soli a všemu, s čím jízdní kolo přijde do styku.
  • Studuje chemicko-technologickou fakultu v Pardubicích, obor Polymerní materiály a kompozity, což je v současnosti velmi důležité odvětví průmyslu.
  • Koníčků měl dříve hodně, dnes mu zbyla jen záliba v kávě, motorkách a samozřejmě cyklistice.
  • Zajímá se o vše, co se týká techniky a technologií.

Tomáš: Také jsme museli vymyslet vlastní složení povrchových vosků, aby odolávaly vodě, soli a všemu, s čím jízdní kolo přijde do styku. Jinak tomu nebylo ani s lepidlem, které si také upravujeme, aby splňovalo požadavky. Máme výhodu, že Pavel tyhle věci studuje, jinak bychom na to asi nikdy nepřišli.

Normální člověk si musí říct, že dřevěný blatník se musí nutně časem zlomit. Má pravdu?
Pavel: Ano, může se zlomit. Ale při normálním užívání se to nestane. Je to paradox, spousta lidí se bojí, že jsou naše blatníky křehké, ale opak je pravdou. Dřevěné blatníky jsou mnohem pevnější i pružnější než jakékoliv jiné.

Měli jste pro to, co děláte, nějakou inspiraci či vzor, třeba v cizině?
Tomáš: Takzvaná McLuhanova globální vesnice nám umožňuje být součástí cyklokomunity po celém světě. Sledujeme, co se děje, co kdo dělá a kam se odvětví městské cyklistiky ubírá. Ale naše kola mají svůj vlastní charakter, který vychází z toho, co se líbí nám. Takže trendy rozhodně sledujeme, ale jedeme si svou cestou.

Co kromě dřevěných blatníků ještě vyrábíte?
Tomáš: Vyrábíme také dřevěné rukojeti a renovujeme staré rámy kol, ze kterých stavíme nová městská kola. V blízké době představíme kolekci dalších cyklodoplňků, které se ponesou ve stejném duchu, tedy spojení ruční práce, stylu a přírodních materiálů. Do budoucna bychom rádi přišli i s vlastní módou a doplňky, ale to je běh na delší trať.

Kolik kol jste už prodali?
Pavel: Zájem o městská kola obecně stoupá, takže i díky tomu stoupá i zájem o naše výrobky. Zájem roste skokově, za letošní jaro jsme postavili více kol než za celý loňský rok. Letošní produkci odhadujeme na sto kol, což je limit toho, co jsme schopni v dílně zvládnout.

Vyrábí v Česku ještě někdo jiný dřevěné blatníky a řídítka?
Pavel: Pokud víme, v Česku jsme jediní výrobci dřevěných blatníků, jediní jsme také ve střední a východní Evropě. Pokud jde o celý svět, víme zhruba o šesti podobných projektech.

Jaké cyklolahůdky už na svém kontě máte?
Tomáš: Každé naše kolo je v něčem unikátní, jiné než jakékoliv další. Je těžké říct, které je opravdová lahůdka. Nedávno jsme dokončili stavbu kola věnovaného připomínce 105. výročí slavného přeletu Jana Kašpara z Pardubic do Velké Chuchle. V rámu byla zakomponovaná dřevěná vrtule, na kole byla spousta kožených doplňků a celkově nás práce hodně bavila.

O jaké typy kol je největší zájem?
Tomáš: V poslední době je čím dál větší zájem o stavby horských kol z devadesátých let, což je v horské cyklistice v podstatě pravěk. Řekl bych, že každá příležitost si žádá jiné kolo. Já sám mám sportovní kolo na silnici, do terénu. Městské, když jedu v džínách a triku, a další kolo do města k saku.

Kdo je vaším typickým zákazníkem?
Pavel: Naším hlavním zákazníkem jsou lidé mezi 25 a 50 lety, kteří chtějí za prací i zábavou jezdit na kole, ale nechtějí kvůli tomu oblékat elasťáky. Lidé, kteří oceňují jedinečnost, kterou jim kola na míru přinášejí. Neděláme kola do foroty, každou stavbu realizujeme po schůzce se zákazníkem, kdy si vyjasníme jeho přání a představy. Ty pak plníme.

Tomáš: Velké pozitivum vidíme v tom, že města jdou s budováním infrastruktury cyklistům naproti. Díky tomu kola osedlávají i dříve zarytí motoristé. Na kole jezdí manažeři, designéři nebo dámy z banky, nejsou to jen hipsteři. Často to jsou naopak lidé, kteří ani nevědí, co ten pojem znamená.“

Fotogalerie

Jsou kola, která renovujete rádi a která ne? Co je u takové renovace největší oříšek?
Tomáš: Za dobu, po kterou kola přestavujeme, jsme už zjistili, které rámy má smysl zachraňovat a které už poslouží jen ve sběrně surovin. Ty opravdu staré rámy z třicátých až padesátých let minulého století jsou krásně zpracované, je na nich vidět spousta ruční práce a poctivý materiál. Na druhou stranu jsou velmi těžké. Tato kola děláme asi nejraději, protože mají zvláštní kouzlo v detailu. Je s nimi ale také nejvíce práce, protože mají nestandardní rozměry ložisek.

Pavel: Na druhé straně jsou některá kola, která byla v Československu vyráběna v sedmdesátých a osmdesátých letech. Kvůli nedostatku kvalitní oceli a snaze zrychlit a zlevnit výrobu jsou některé rámy opravdu špatné. Na to zákazníky upozorňujeme a většinou jim nabídneme alternativu z vlastních zásob.

Vy tedy dokážete udělat ze starého kola přesně to kolo, co třeba před sto lety vyjelo z továrny?
Tomáš: Ne, cílem přestavby jízdního kola není vyrobit přesnou historickou kopii. Nesnažíme se o to, aby kolo vypadalo přesně tak jako v době, kdy opouštělo továrnu, ale o retro styl a o dobré jízdní vlastnosti. Kola po přestavbě dost uberou na váze, protože staré komponenty měníme za nové, které jsou často z lehčích kovů. Vyměňujeme i všechna ložiska, která nahrazujeme zapouzdřenými. Díky tomu kolo jezdí stejně jako moderní městská kola, není náročné na údržbu a přitom v sobě nese odkaz tehdejších designérů.

Na kolik vyjde renovace starého kola?
Tomáš: Každé kolo je dělané zákazníkovi na míru, takže se velmi liší i cena jednotlivých přestaveb. Obvykle se pohybujeme v rozmezí mezi deseti až osmnácti tisíci korun. Cílem je nejen skvělý vzhled kola, ale také perfektní funkčnost a co nejmenší náročnost na údržbu. Proto vyměňujeme všechny díly od ráfků až po ložiska, která nahrazujeme moderními průmyslovými, která nevyžadují mazání a nepovolují se. Vyhýbáme se přestavbám, u kterých se jen přelakuje rám a kolo se složí zpět z původních, třeba i dost opotřebených dílů. Takové kolo je jen pro zlost a v podstatě jsou to vyhozené peníze.

Jaký nejstarší kousek jste už měli „v parádě“?
Pavel: Nejstarší kola, která se nám takzvaně dostala pod ruku, jsou ze třicátých let minulého století. Ta starší už jsou skutečně doménou veteranistů a sběratelů, protože se v té době cyklistika teprve vyvíjela a kola byla těm dnešním technicky hodně vzdálená. Ve třicátých letech už můžeme mluvit o standardizovaných kolech.

Kde sháníte materiál? Spolupracujete s dalšími podnikateli, kteří pro vás některé díly vyrábějí?
Tomáš: Není možné vše dělat „in house“. Většinu dílů na renovace kupujeme, největší problém je se sháněním součástek, které jsou nové, ale vzhledem nenarušují retro styl kola.

Pavel: Do budoucna chceme sehnat lidi, kteří jsou šikovní a umí vyrábět věci, které jsou v souladu s naší filozofií. Cílem je nabídnout co nejširší sortiment ručně vyráběných originálních doplňků pro městská kola.

Jaké další materiály pro výrobu kol vás lákají, kde je sháníte?
Tomáš: Pavel se specializuje na kompozitní materiály, takže do budoucna chceme vyrábět komponenty či celá kola z uhlíkových vláken. V blízké budoucnosti budeme rozšiřovat nabídku dřevěných doplňků. Zákazníkům chceme nabídnout širší výběr barevných vzorů. Blatníky a rukojeti brzy doplní kožené brašny, kryty řetězů a další příslušenství.

Může se hodit

Hledáte nové zaměstnání nebo naopak sháníte vhodné zaměstnance? Připojte se na portál jobDNES.cz

Máte nějaké zaměstnance, nebo děláte všechno sami dva?
Pavel: Momentálně máme jednoho brigádníka, zbytek děláme ve dvou. Ve velmi blízké době ale budeme potřebovat další kolegy, protože počet zakázek narůstá a my přestáváme stíhat. Nezřídka se stává, že v dílně pracujeme celou noc a ráno jdeme přímo do školy či práce.

Jaký je váš roční obrat? Uživí vás tato práce?
Tomáš: Loni jsme měli obrat okolo tří set tisíc, letos předpokládáme, že se budeme pohybovat kolem milionu. Příští rok už bychom chtěli stabilně zboží nabízet i v zahraničí a rádi bychom si udrželi obdobné tempo růstu.

Pavel: Práce by nás uživila, ale my máme s Harold Bicycles větší plány. Takže děláme zadarmo, případně za minimum peněz, aby zbylo co nejvíce na vymýšlení nových produktů. Věříme, že se nám to jednou vrátí, navíc jsme s naším projektem tak nějak propojení a vůle ho rozvíjet je větší než třeba touha po rychlém autě.

Co vás ve vaší práci nejvíce omezuje?
Tomáš: Harold Bicycles jsme zakládali jako studentský projekt z nadšení. Postupně nám ale pod rukama vyrostl a teď stojíme před úkolem transformovat se z koníčku na fungující firmu. Dříve jsme dělali jedno kolo měsíčně, nepotřebovali jsme žádný systém, prostě jsme věděli co a jak. Teď už to tak ale nejde, takže zavádíme další a další opatření, abychom se v tom celém vyznali. S tím ale přibývá administrativa, ke které máme oba naprostý odpor. Ostatně ani účetnictví si nespravujeme sami. A samozřejmě nás omezují finance, kterých není nikdy dost. S vyšším kapitálem bychom mohli nové produkty vytvářet mnohem rychleji.

Co byste vzkázali stejně nadšeným mladým lidem, kteří chtějí podnikat, ale bojí se?
Tomáš: Pokud je někdo v situaci, v jaké jsme byli před několika lety my, měl by si dobře rozmyslet, jestli chce studovat, nebo podnikat. Oboje sice dělat jde, ale na výsledku se to projeví. Univerzita nabízí neuvěřitelné množství možností, jak sám sebe obohatit, jak získat zkušenosti. Pokud ale budujete vlastní značku, nechce se vám zahodit práci jen kvůli pár měsícům stáže či studijního pobytu. Budování značky je běh na dlouhou trať a není možné si dát uprostřed půlroční pauzu. My jsme si vybrali svou cestu a nelitujeme, ale zároveň cítím, že jsem ze studia mohl získat nepoměrně více.

Pavel: Pokud už se někdo rozhodne, že chce začít podnikat, ať neváhá. Nikdy už nebude lepší příležitost, méně závazků a více volnosti. Navíc v mládí je jednodušší oželet spánek, což je alespoň u nás dost zásadní schopnost.

Máte nějaký zatím nesplněný sen?
Tomáš: Už dlouho se chystám pustit do kola po pradědovi značky Start, která v Hradci Králové pár let vyráběla auta. A jakoby omylem vyrobili i několik kol, z nichž jedno mám. Hledám nějaké zmínky o tom, jak to kolo před těmi sto lety vypadalo, ale neuspěl jsem zatím ani v muzeu, ani v archivu.

Autor: pro iDNES.cz


Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.