Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu

Historie financí: když Amerika pohřbila stříbro a vsadila na zlato

aktualizováno 
Bylo to v roce 1971, kdy byl zrušen Brettonwoodský měnový systém a kdy došlo k definitivnímu odpoutání amerického dolaru od zlata. Trvalo to přes padesát let. Stejně dlouhá, a ještě navíc klikatá, byla ale i samotná cesta ke zlatému dolaru. Dokonce to jednu chvíli vypadalo, že Amerika bude stříbrná.

Prezident Andrew Jackson na bankovce | foto: Profimedia.cz

Po dlouhou dobu neměly americké kolonie svou vlastní měnu. S vyhlášením americké nezávislosti na konci 18. století rostl zájem Spojených státu o vlastní měnu, stejně tak o kontrolu nad ní. Již na konci války za nezávislost lze objevit pokusy o regulaci peněz na území kolonií, ale o skutečném úspěchu lze hovořit až v souvislosti s osobou Alexandera Hamiltona, který byl ministrem financí od roku 1789.

Na základě jeho doporučení z počátku 90. let 18. století byla zřízena obdoba centrální banky a také mincovna. Zásadním krokem však bylo zafixování směnného kurzu mezi stříbrem a zlatem v poměru 15:1. Již v této době však zafixovaný kurz neodpovídal skutečnému tržnímu poměru, který byl přibližně 15,5:1, vznikl tak prostor pro působení takzvaného Greshamova zákona.

Historie financí

  • V novém seriálu představujeme zajímavé okamžiky z dějin finančnictví.
  • Autory jsou akademici Vysoké školy ekonomické v Praze
  • www.vse.cz

Čtěte také:

Historie financí: když Kalifornie zářila zlatem a z rukou jí kapala krev

San Francisco v roce 1850

San Francisco v roce 1850

Princip Greshamova zákona je jednoduchý: „špatné“ peníze vytlačují ty „dobré“. To platí za předpokladu, že mezi penězi je stanoven fixní směnný kurz a zároveň při jeho zafixování dochází k nadhodnocení jedné měny vůči druhé. Nadhodnocené peníze pak z oběhu vytlačí ty „dobré“.

V případě regulace Alexandera Hamiltona došlo k nadhodnocení stříbra vůči zlatu, a docházelo tak k vytlačování zlata z oběhu. Navíc španělské a americké stříbrné mince byly považovány za identické, ačkoli se obsahem drahého kovu lišily. Tudíž nejenže docházelo k vytlačování zlata, docházelo zároveň k vytlačování amerického stříbra ve prospěch toho španělského.

Do této situace významně zasáhla „stříbrná horečka“. Objevení nových nalezišť stříbra v Mexiku způsobilo ještě větší nadhodnocení stříbra a další vychýlení tržního poměru. V roce 1810 tak bylo v důsledku působení Greshamova zákona v oběhu pouze stříbro. A o dalších deset let později už se jednalo výhradně o stříbro španělské.

Zlatá horečka pomohla zlatému standardu

Zvrat přichází až s érou prezidenta Andrewa Jacksona. Toho lze považovat za zastánce zlaté měny a právě v tomto duchu se neslo další kolo změny fixních kurzů. Zatímco Hamilton nadhodnotil stříbro, Jackson udělal mezi roky 1834 a 1837 pravý opak. Nadhodnotil zlato v poměru 16:1. Zároveň byl snížen zlatý obsah mincí, což nadhodnocení ještě umocňovalo. Nicméně masivní produkce stříbra a relativně konstantní produkce zlata vedla ke sbližování fixního a tržního poměru.

O autorovi

Lukáš Nikodym

  • Doktorand na Katedře hospodářských dějin Národohospodářské fakulty VŠE.
  • Mezi oblasti jeho zájmu se řadí především metodologické přístupy a dějiny ekonomického myšlení, zejména pak české ekonomické myšlení z přelomu 19. a 20. století.

Další zvrat na sebe ale nenechal dlouho čekat. V roce 1848 došlo k objevení hned několika významných nalezišť zlata. Vypuknutí zlaté horečky, spolu s nastavením fixního směnného kurzu, definitivně otevřelo cestu ke zlatému standardu ve Spojených státech.

Předchozích 100 let byla produkce zlata relativně stálá – průměrně 12,8 milionu dolarů za rok. Po vypuknutí zlaté horečky se však produkce zlata vyšplhala až na 155 milionů dolarů v roce 1853. V důsledku tak masivní produkce došlo k faktickému konci bimetalického systému. Směnný poměr byl vychýlen natolik, že stříbro bylo definitivně vytlačeno z oběhu a právě od roku 1853 lze hovořit o zlatém monometalismu.

Do značné míry je vznik zlatého standardu dílem náhody a nezamýšlených důsledků regulace měnového systému. Další, legislativní kroky, znamenaly pouze potvrzení tohoto „náhodou“ vzniklého systému. Po 20 letech, při takzvaném „Zločinu roku 1873“, došlo k „opomenutí“ stříbra jako platidla v zákoně, a zlatý standard tak byl posvěcen i právně.

Při obnovení krytí peněz drahými kovy v roce 1879 už přicházelo v úvahu pouze zlato. Ačkoli se tedy o zlatém standardu běžně hovoří až v období po roce 1879, kořeny tohoto systému sahají dále, k regulaci směnného poměru mezi zlatem a stříbrem téměř o 100 let dříve.

Autor:


Hlavní zprávy

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2016 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je součástí koncernu AGROFERT ovládaného Ing. Andrejem Babišem.